LA STRADA

•  V roce 1954 natočil Frederico Fellini strhující příběh o lásce a krutosti z cirkusového prostředí. Hlavní roli hrála Giulietta Masina jako čistá, naivni a laskavá Gelsomina, kterou její chudá matka prodá hrubému kočovnému cirkusákovi Zampanovi, kterého hrál Anthony Quinn, Jejich putování Itálií je velmi bouřlivé a divoké, plné ponižování a krutosti Zampana vůči Gelsomině, její setkání s  přátelským bláznivým provazochodcem Matto ústí do tragického konce obou, ale také poznamenává samotného Zampana. 
• 
  
  
• A teď si představte, že tento množstvím cen včetně Oscara ověnčený film převedl choreograf Jiří Bubeníček do baletního provedení a udělal to přenádherně. Libreto, koncept a dramaturgii dělali Jiří Bubeníček a Nadina Cojocaru, hudba je stejná jako ve filmu z roku 1954, tedy autorem je Nino Rota.
• 
  
• A abych těch superlativ měla víc, tak neskutečně úžasně tento příběh předvedl Pražský komorní balet. Byla to strhující podívaná, při které více jak 90 minut celé divadlo ani nedýchalo, nikdo nerozbaloval bonbóny, nikdo nesledoval tajně mobil - prostě všichni jen plni okouzlení a úžasu sledovali skutečně nádherné představení. 
  
  Přiznám se, že toto představení považuji za jedno z nejkrásnějších a nejsilnějších, co jsem kdy viděla. Navíc - i divadelní program je velice kvalitní, připomíná nejen samotný příběh, ale velmi podrobně představuje i hlavní osobnosti, kteří se o představení zasloužili. V první řadě je to mezinárodně uznávaný a oceňovaný Jiří Bubeníček, který po světové slávě baletního sólisty se začal věnovat i choreografii a získává mezinárodní uznání jako choreograf - vypravěč příběhů (Rusalka, Doktor Živago, Piano, Popelka, Carmen..).    
  
  Gelsominu tančila Bára Müllerová, Zanpana Ennio Zappalá, Matto  Lukáš Faul...
• A ještě několik slov k Pražskému komornímu baletu. Je největší český nezávislý profesionální taneční soubor, jeho počátky sahají do roku 1964. Velký rozkvět prodělal zásluhou choreografa Pavla Šmoka a v současnosti má deset stálých tanečníků a šest stážistů pod uměleckým vedením Lindy Svidró, která drží tradici tohoto souboru se zřetelem na českou tvorbu a pracovní příležitosti pro české profesionální umělce. 
• Jestli můžu něco s čistým svědomím doporučit, pak je to LA STRADA Pražského komorního baletu.

       Hodně pohody 

Čas růží...

 

byl u mne v prosinci. V sobotu jsem byla v Hudebním divadle Karlín na muzikálu s písněmi Karla Gotta a bylo to něco... nádherného. A to nemám ty novodobé muzikály ráda (vyjma výtečného Drakuly, kterého jsem viděla v roce 1995 v Paláci kultury s tehdy mladým a opravdu démonickým Danielem Hůlkou a výbornou Leonou Machálkovou), V podstatě od nejútlejšího dětství jsem vyrůstala na písních Karla Gotta, tancovala jsem na ně při čajích, poslouchala je na vinylu i CD, bavila se jimi v pořadech ze Slaného, zkrátka mám je v krvi. A tento muzikál od Sagvana Tofiho  (scénáristy i producenta) jsou  vlastně více jak tři hodiny Gottových písní,  propojených jednoduchým romantickým dějem. Herecky i pěvecky to bylo velmi kvalitní představení. Líbilo se mi, že nikdo nenapodoboval Gottův zpěv, a přitom to byly "jeho" písničky, které si téměř celé hlediště pod respirátory zprvu jen pro sebe, ale pak i nahlas zpívalo a odměňovalo je velkým potleskem. Také na hercích bylo vidět, ze hrají a zpívají s radostí a závěr - ten, myslím, odrovnal hlediště i jeviště. Ke konci muzikálu celé hlediště stálo, bouřlivě tleskalo a posledních asi 20 minut se loučení herců odehrávalo za neustálého potlesku a přidávání písně za písní. 

A takhle prázdné je Staroměstské náměstí s vánočním stromem... je to takové smutné, pusté. 

Hodně pohody 

Vánoční ozdoby

Když jsem byla malá, měli jsme vždycky živý vánoční stromeček, vysoký až ke stropu. A že ten strop byl opravdu vysoký - žili jsme ve starém měšťanském domě s velikými místnostmi (obývací pokoj s vysokými kachlovými kamny měl víc jak 40 m2 a byl vysoký 4 metry). A protože při té výšce byl stromeček dosti vratký, jistil jeho stabilitu tatínek pomocí provázků ke zdem pokoje a pak ho zdobil i za pomoci schůdků, aby dosáhl na špičku. Z té doby je i tenhle ptáček,

zatímco tenhle je nový, z Vánočního domu:

Na své dětství v tom nádherném domě moc moc ráda vzpomínám - třeba na vstupní bytové dvoukřídlé dveře, které měly v horní části ozdobnou mříž a za ní vitrážové výplně v rámech, které se mohly otevřít a tak se obyvatel bytu podívat, kdo za dveřmi je nebo tudy přijmout třeba doručené zboží...Nebo na mosazné kliky ve tvaru lví hlavy ve vysokých dveřích pokojů, na kachlová kamna v každé ze tří místností , o která jsem se večer v temném pokoji opírala zády, hřála se, dívala se na pohybující se odrazy ohnivých světýlek na podlaze, která zvědavě vykukovala mezerami kolem dvířek kamen... v těchto chvílích se krásně rozjímalo... 

Hodně adventní  pohody

První Ježíšek...

 

Se svými dvěma kamarádkami jsme včera už měly Ježíška, tentokrát u Evy. Naše pravidelné sobotní schůzky nám narušila karanténní nařízení, ale vánoční posezení jsme si nenechaly vzít. A já jako obvykle jsem si zapamatovala jen původně ujednaný čas a změnu jsem jaksi nevzala na vědomí, takže jsem přišla o hodinu dříve  😀(ale Eva mne zná, častokrát se mi stane, že přijdu o hodinu dříve, třeba na vlak ). Bylo mi to tedy prominuto, aspoň jsem mohla vyfotit ještě uklizený pokoj a dárky (některé ještě v taškách):

Po přípitku a výborném obědě začalo to hlavní  - předávání a rozbalování dárků, bylo jich hooodně - ani tak hodné jsme nemohly být, že, Gabinko? Copak ty si nepamatuješ, co já řekla - že bude jen jeden dárek a praktický, Eva jako obvykle musela namítnout, že tři, třeba malé, ale tři, no  a  ty jsi přinesla dvě modré ikeácké tašky...? Tak pro příště si to zapamatuj, ano? 😀

 No a po rozbalení a jásotu nad dárky to vypadalo v pokoji trochu méně uklizeně:

A pletená taška (samozřejmě daná mimo vánoční dárky😁) se líbila a bylo rozhodnuto majitelkou, že ze zbylého klubíčka k ní udělám ještě šálu...

Dobří přátelé jsou vzácný dar. Po těch dlouhých více jak dvacet pět let, kdy se my tři "holky" pravidelně v sobotu scházíme, jsme pořád za naše kamarádství velmi vděčné a vážíme si ho.  Nebylo narušeno vzdáleností 20 kilometrů, sebemenším nedorozuměním, nechybí mu vzájemná tolerance a pochopení, společně řešíme své radosti i strasti a hlavně se spolu rády bavíme, povídáme. Krásné na tom je, že i mužští partneři toto naše přátelství respektují a berou. Také teď nám těch téměř pět hodin uteklo tak rychle, že jsme se nestačily divit. Ale týden uplyne jak voda a v sobotu se uvidíme zase. 

Krásné adventní dny

Tak brzy?

Každý rok jsem už od začátku listopadu jak na jehlách, kdy už budu moci začít s Vánocemi. Připadá mi, že ty dva měsíce, kdy se můžu tou krásnou atmosférou těšit, je pro mne málo.   A tak ve středu večer už byl ozdobený letitý "stálezelený" stromeček, 

jak jinak u mne  - nežli v bílém provedení a plný bílých peříček, která mi připomínají toužebně očekávané sněhové vločky. A vůbec mi nevadí, že je na stromečku toho tolik moc, to prostě musí být, to k Vánocům patří...

A jak mi řekla kamarádka Eva, nejsem sama takový blázen - prý v televizi pan Margita říkal, že také si doma dělají daleko v předstihu vánoční atmosféru...

Hodně pohody

Veliký voňavý koš

plný levandule od kamarádky Gábinky... Tentokrát většina udělána do kytiček, na které ještě ušiju krajkové obaly a zase budou levandulové dárky. Na té menší misce /vedle sušených kvítků hortenzie)  jsou už usušené levandulové kytičky z mé zahrádky - je vidět změna barvy sušením.

Gábinko, děkuji...

Hodně pohody 

Advent...

pro mne nejkrásnější období v roce - čas, kdy se mi zdá, že konečně  žiji... ale trvá tak krátce...

 Tradiční krušnohorské figurky: vojáčci-louskáčci, hlídají mne

                  jak blesk změní barvy                       

 stromeček je tradičně bílý, háčkovaný a peříčkový...

Krásný advent a hodně pohody.

Třetí svíčka...

... a napadl sníh:

 

... a hned mám velkou radost a dobrou náladu.
Hodně pohody