Sníh...

V neděli jsem uklidila všechny zimní kabáty a boty a dneska ráno pohled přes velikonoční dekoraci vrbičky z okna? Sněhová nadílka a hustá chumelenice...

Mé stopy na sněhové krajce  chodníku

To by asi velikonočním zajíčkům pěkně zábly tlapky...

Líbí se mi tenhle pohled - osamělý krásný strom a prostor, který vypadá jak ve volné krajině, ne ve městě...

Nádherný strom...

Další krásné stromy - pod nimi trávník bez sněhu vytváří vzory...

A tady zachumelený rozkvetlý strom - jednu větvičku jsem si přinesla domů, byla včerejším větrem ulomená...

Za čtyři hodiny bylo po bílé kráse - husté sněžení přešlo v krátký déšť, po chvíli vysvitlo sluníčko a všechen sníh rozpustilo. Přesto děkuji aprílovému počasí za krásnou procházku - vždyť tuto zimu tu bylo bílo jen dvakrát.

Hodně pohody

Aprílové počasí

Dneska bylo pravé aprílové počasí. Ráno lilo jako z konve (no jistě, vždyť mám na Velikonoce umytá všechna okna), 

aby za chvíli vysvitlo sluníčko, nebe bylo krásně modré, všechno vypadalo tak vesele a spokojeně, až z toho kocourek usnul.

Dostala jsem chuť na něco dobrého, tak jsem rozpustila ve vodní lázni dobrou 85 % čokoládu, smíchala ji se smetanou, přidala nasekané vlašské ořechy, mandle, rozinky a na sucho opražené ovesné vločky,

na pečící papír udělala placičky a dala péct.

Upečené šly krásně sundat a jsou moc dobré
 

Hodně pohody 

Hlídací kocourek

Když ležím v posteli a čtu si před spaním, tak si kocourek sedne na roh postele. Nejprve se bedlivě rozhlíží na všechny strany 

a když se ujistí, že je všechno v pořádku, že nikde nečíhá žádný nepřítel, 

velmi pomalu, s důstojností a grácií jen jemu vlastní opustí bdělý postoj a ulehne,

aby si po náročné práci odpočinul. 

Stane se z něj takové chlupaté šedočerné klubíčko, zdálky podobné ježkovi (doufám, že to neslyšel nebo nečte, jinak by se asi velice urazil, ke komu že  ho to srovnávám).

Ale odpočinek netrvá dlouho, při sebemenším zvuku či pohybu v jeho blízkosti zvedne hlavičku,

aby zjistil, co se děje a zda nemá tasit zbraň (drápky). 

Když ale zjistí, že ho ze zaslouženého odpočinku vyrušilo zase jen to protivné cvakání foťáku,

otráveně zívne 

a řekne si, že se nebude rozčilovat, ale raději bude ignorovat všechny tyto nedůležité rušivé jevy.

Hodně pohody s domácími mazlíčky

Přemysl Koblic

V Národním technickém muzeu je právě výstava fotografií Přemysla Koblice (1982 - 1955), legendárního českého fotografa, publicisty a chemika. Byl výjimečnou postavou v  dějinách české fotografie , vynikal nejen technickou, ale hlavně citlivou a výtvarnou fotografickou tvorbou. Pro mne byly úžasné jeho fotografie z dvacátých a pozdějších let, kdy zachycoval všední život a staré části Prahy, bohužel nenávratně mizející...

O výstavu je zájem, takže jsem mohla fotit jen přes hlavy ostatních návštěvníků, proto jsou fotky občas křivé  a ne ostré, ale mně jde hlavně o zachycení toho, co jsem viděla a co se mi moc líbilo:

Byly to krásné fotografie, spousta míst, která zvěčnily, už neexistuje - u některých je obrázek toho, co je nahradilo:

Přemysl Koblic - narozen 2. července 1892 v Praze, zemřel 19. listopadu 1955 v Praze  

1911 - maturita na žižkovské reálce

1912 - studia na C. a k.  české vysoké škole technické v Praze

1914 - studia přerušena I. světovou válkou - byl na sočské frontě

1919 - dokončení studií a získání diplomu inženýra chemie

1921 - 1935 práce v Patentním úřadě (grafické techniky, fotografická a potravinářská chemie)

1935 - odchod z Patentního úřadu, věnoval se fotografii (konstruoval fotoaparáty, spolupracoval s jejich výrobci, výrobci chemikálií, publikoval, redigoval, fotografoval...)

         - spolupráce s Film-foto skupinou Levé fronty

Byl členem Klubu fotografů amatérů na Královských Vinohradech,  od roku 1923 více jak 20 let členem Českého klubu fotografů amatérů  v Praze, byl instruktorem fotografických kroužků, publikoval...

Hodně pohody