Nedělní snídaně

-  štrúdl... a byl moc dobrý:

Hodně pohody

Karel Čapek

ve svých Povídkách z druhé kapsy  napsal:

" Pane, ženské mají všechny možné vášně, ale jakživy si nedělají sbírky. Viděl jste už někdy ženskou, která by měla sbírku známek nebo brouků nebo inkunabulí nebo takových věcí? Nikdy, pane! Ženské nemají tu důkladnost a - a - takovou tu náruživost. Ženské jsou tak děsně střízlivé, pane! Víte, to je ten největší rozdíl mezi námi a jimi: že jen my si děláme sbírky..."

Kvůli snaze o přesnou citaci jsem si po letech přečetla opět Čapkovy povídky - naposledy jsem je snad četla v páté třídě a moc se mi líbily, i dnes je považuji za dokonalé - a to jim bude  už téměř sto let. Jen k tomu určitému despektu vůči sběratelství u žen, který z toho citátu Karla Čapka cítím,  někdy příště řeknu svůj názor. :-)

V knížce jsem našla starou pohlednici, kterou jsem používala jako záložku  a budu ji používat zase. Jen doufám, že ji v nějaké knížce zase na nějaké to desetiletí nezapomenu. A při tomto psaní mi takhle krásně usnul kocourek na nohách - podívejte se na ty jeho roztomile složené tlapičky:

Pohodové dny 

2 komentáře:

1. 
   Jitka Fišerová25. října 2014 16:50

   Jééé, Lado, koukám, že jsi zase zpátky ... vítej♥ Přeji krásný víkend.

   OdpovědětVymazat
   
   

   Odpovědi
   

   
   

   1. 
      Kočičí máma Lada25. října 2014 23:33

      Jiťo, díky moc za přivítání...♥ Něco se mi z původního blogu podařilo přenést, něco ne, ale snad to půjde dál. Také přeji hezký zbytek víkendu.

      Vymazat

Dobrý den,

Dobrý den,

vítám Vás u mého povídání o kocouřím a člověčím životě... Když mé paničce zničil nějaký lotr její povídání, tak jsem jí mňouknul, ať to zkusí ještě jednou, abych to nemusel mňoukat místo ní - uvidíme, zda se to podaří.

Tak zatím kočičí tlapkypodání a někdy příště

 kocourek

Takže zatím konec...:-(

Gougle na malware na mém blogu  nereaguje, i když jsem to nahlásila - takže zatím nelze můj blog otevírat. Naštěstí se mi podařilo dostat se na některé vaše blogy, které mám v oblíbených, takže se na vás můžu dívat a neztrácím s vámi kontakt.  Mějte se moc hezky a snad se podaří obnovit Mé království...

Hodně pohody

Malware...

se mi objevil dnes ráno na mém blogu  a nešel odstranit (jen teď se mi podařilo na blog se dostat). 

Když si vzpomenu na to, že jsem několik let nemohla dělat blog, protože tehdy instalováním oficielního programu k tehdejšímu mému fotoaparátu jsem se dostala do nějaké prapodivné kličky - nemohla jsem na blog přidávat obrázky a fotografie, protože to ode mne požadovalo zaplacení platební kartou a to ještě tak prapodivně, že to chtělo spoustu naprosto důvěrných informací k té platební kartě...  Zkrátka podvodníci mají v posledních letech zelenou všude. Tak mi držte palce a dávejte pozor, ať se vám něco podobného nepřinatrefí.

Hodně pohody

Koláč

k nedělní snídani byl z krásných červených jablíček ze zahrádky:

Jako obvykle jsem zapomněla posypat jablka skořicí, tak jsem ji nasypala přes drobenku a přidala na zkoušku pár ořechů:

Vůbec to nevadilo - spíš naopak, koláč při pečení úžasně voněl skořicí, ořechy byly krásně upražené,

a já - jako vždy - jsem neodolala a z ještě teplého koláče jsem si kousek odkrojila na ochutnání:

Je moc dobrý, takový nadýchaný, zase jiný moučník s jablky, než je klasický linecký koláč nebo štrúdl.

Příprava je snadná a výsledek výborný. Jde o klasický hrnkový recept: 

2,5 hrnku polohrubé mouky,  1 hrnek cukru krupice,
1 hrnek mléka, 2 vejce, 1 prášek do pečiva a vanilkový cukr,
100 gramů rozpuštěného másla - smíchat, rozetřít na plech, na to asi 1,5 kg nastrouhaných jablek, skořici, podle potřeby cukr a navrch drobenka, péct při 180 °C cca 40 minut...

Hodně pohody

          

Ořechy,

zejména vlašské, přímo miluji. Přidávám si je do své oblíbené snídaně - nastrouhaných jablek s mrkví, skořicí a medem. Už jsem jich pár kilo koupila a dnes jsem přinesla další z trhu - byly přesně takové, jaké mám nejraději - nevysušené. Ty se mi nejlíp louskají, obvykle se podaří vyloupnout celý ořech nebo půlky, málokteré jsou rozdrobené:

Průběžně jsem je dávala na plata do sušičky, až bylo těch plat šest...

a zbyla jen hrstička nevyloupaných ořechů (na vánoční dekoraci) a plno skořápek...

A tady je ta usušená dobrota uschovaná - na snídaně i na vánoční cukroví:

  

Tyhle ořechy jsem
koupila už před týdnem a zavařila do sklenic na později...


U nás doma není ořechů nikdy dost...:-)

Hodně pohody

Stará škola

Při  návštěvě Zubrnic se mi moc líbila stará škola - od plechové cedule přes katedru, dřevěné lavice, školní zvonek...

ale  nejvíce se mi líbily učební pomůcky - ty obrázky pravěku od Zdeňka Buriána si dodnes pamatuji a všechny ostatní jsou také nádherné - děti se podle obrázků a básniček učily jednotlivá písmenka abecedy:

U obrázku s písmenem A si pamatuji říkanku:

Alenko, stůj, auto houká,

na něm v pytlích bílá mouka.

Auto mouku rozváží 

z velikého nádraží..

.

A tady zase:
Letadlo letí nad řekou, 
před sebou cestu dalekou. 
Loď pod ním zdá se maličká 
jak papírová lodička...

A pak také nádherné obrázky, podle kterých se děti učily, jaká jsou řemesla, jak se pěstuje obilí, jaké jsou druhy hospodářských zvířat, jaké druhy hmyzu...

 Z léčivé byliny - potravinou...

Život na české vesnici...

Jak roste chléb...

 

 A tady jsou ještě žertovně poučné básničky:

Ta škola je prostě nádherná, dýchá z ní (stejně jako z celých Zubrnic) taková pohoda starých časů, sice chudých, ale nějak lidštějších... asi podobně, jako z filmu Krakonoš a lyžníci. 

A jestli budete někdo znát další básničky podle písmenek, tak za ně budu ráda...

Hodně pohody