VD neboli vodní díla...

 

 Dnes jsme my tři kamarádky strávily svoji společnou pravidelnou sobotu nezvykle a nádherně. 

Zkuste si to představit - prohlédnout si  dvě přehrady v doprovodu člověku, který daný obor vystudoval, začal v něm pracovat, dodnes v něm pracuje a navíc - svou práci opravdu umí a miluje...  zkrátka takový chytrý a  šikovný  kapitán své profese... 

  

Obě přehrady (spolu s dalšími deseti) spadají pod správu státního podniku Povodí Ohře, závod 

Chomutov.

Nejprve vodní nádrž Kamenička - je to technická památka na potoku Kamenička v Krušných horách, v oblasti přírodní rezervace Buky nad Kameničkou s více jak 200 let starým bukovým lesem. 

Její stavba byla již na konci 19. století vyvolána nutností zásobit Chomutov dostatkem pitné vody. V letech 1899 - 1904, tedy ještě za Rakouska-Uherska, ji stavělo až tisíc dělníků převážně z Chorvatska a Itálie. Její obloukovitá hráz je dlouhá 153 metrů, vysoká 33 metrů a je kamenná na žulovém podkladu.

  V současné době je vypuštěná z důvodu plánované generální opravy:

Pro ochranu obojživelníků, zejména ropuchy obecné byl uskutečněn transfer žab a jiných ohrožených živočichů /mník jednovousý, střevle potoční, slepýš křehký, rak říční...).Zajímalo by mne, zda podobné chvályhodné úsilí bude jednou třeba věnováno  ohroženým lidským živočichům... občas se v dnešním světě cítím ohrožená jak ta střevle potoční (ropuchy od dětství nemám ráda).

Samotná generální oprava bude zahájena až za několik let, protože příprava na ni je odborně i časově velmi náročná.

... a tady je doklad o tom, že jsme měly odborný výklad  - zde při studování stavby na informační tabuli je  Robertův prst, vysvětlující nám, laikům,  řez hrází přehrady:

Z Kameničky jsme se rozjeli na Křimovskou vodní nádrž, která naštěstí není vypuštěná:

Křimov (nebo snad Křímov?)  je přehradní nádrž vybudována  v letech 1953 - 58 na Křimovském potoce jako případná ochrana před povodněmi a také zásobárna pitné vody. Je smutné, že na stavbě pracovali také internovaní mladí řeholníci z násilně rušených klášterů. Stavba je o 50 let mladší než Kamenička a také o tom svědčí i použitý materiál - beton.

Hráz je dlouhá 201 metrů, vysoká 46 metrů, nádrž má rozlohu 10,4 ha...

A ještě něco je zajímavé na této přehradě - v první polovině je hráz zcela rovná, od domku v polovině je na druhou stranu do oblouku, ale opačného, než bývá u přehrad.. je proti vodě vydutá:

Cestou domů jsme jeli pod vysokým mostem, který právě sloužil k bungee jumpingu - viz ta lana...raději jsme se otočili a vrátili, protože mít na střeše auta díru od adrenalinového šílence, to není dobré...

Roberte, díky moc za nádherný den...

Hodně pohody 

Karlova Studánka

 V pátek jsem se rozjela do Hrubého Jeseníku - do horských lázní Karlova Studánka, které se pyšní nejčistším vzduchem ve střední Evropě. Jen jsem musela vzít zavděk starým rozbitým foťákem, takže fotky nejsou moc kvalitní . "chytrý" mobil nic nevydrží, je v reklamaci.

 Lázně byly založeny nejmladším synem Marie Terezie - Maxmiliánem II. Františkem v roce 1785 na místě původní železářské osady Hubertov. Na Karlovu Studánku byly přejmenovány na počest habsburského vojevůdce Karla Ludvíka, který v bitvě u Aspern a Esslingu  (21. - 22. 5. 1809 mezi Francií a Rakouskem) poprvé porazil Napoleona (ale Napoleon hned 5.-6. července u Wagramu zase zvítězil). 

Jsem "horská", odchovaná Krušnými horami a v horách se cítím nejlépe. Každé jsou jiné - jiná je Šumava, jiné jsou Krkonoše, ty Krušné také a jiné jsou i Jeseníky. Moc se mi v nich líbilo, zachovaly si atmosféru z dob, kdy vznikly. 

Nadchlo mne, že při procházkách v lese byly na mnoha místech pramínky, potůčky, mokřiny - zkrátka voda z lesů nezmizela. A také  nám ukázala, že zmizet nehodlá - v sobotu odpoledne začal pěkný liják a pod okny pokoje v penzionu Opava mi celou noc hučela Bílá Opava. Miluji to dešťové blues - zvuk kapek vody na okenním parapetu.

... a na mnoha místech byly mokré kameny... musela jsem si na ně sáhnout, byly nádherné...

A ještě něco se mi v Karlově Studánce líbilo - na velké ploše je tam uděláno takové geologické muzeum v přírodě  -  takže si můžete prohlédnout nerosty, které se v Jeseníkách vyskytují, ale také si na ně sáhnout. Jen jsem se tam procházela už téměř za tmy, takže je to na fotkách znát. Bylo mi tu moc krásně a doufám, že lázně zůstanou státní, nepřejdou Řádu německých rytířů...

Hodně pohody