jsem sbírala hodně dlouho. Začalo to jedním kostelíkem a domečkem a došlo to k dnešnímu stavu. Pamatuji si, jakou radost jsem měla třeba z mlýna, ze dvou stejných domečků, připomínajících vesnickou školu, ze zříceniny hradu, z velkého kostela, ze zvířátek...
Světýlka jsou v domečcích uvnitř a jiná jen přes ně. Mám ty domečky moc ráda a ráda mám jejich světýlka.
Zkusila jsem udělat jejich obrázek bez světýlek, s těmi uvnitř i zvenku. Každé má svou zvláštní atmosféru, své kouzlo:
V sobotu jsme byly v Chomutově na tradiční týdenní "kávičce" nás tří kamarádek a jen lituji, že jsem nefotila. Všude totiž bylo krásně bílo, ne jen pocukrováno, ale opravdu bílo několikacentimetrovou vrstvou sněhu. Krásně zimně naladěná jsem se potom vydala vlakem Švestkové dráhy z Mostu do Litoměřic, protože tu krajinu českého středohoří mám moc ráda a při jízdě autem si ji tak neužiju. Stejně tak jsem si ale neužila sníh, protože tady nebyl.
Tak jen několik fotografií za jízdy a pak už se setmělo a nedalo se ze světla vlaku fotit.
Vánoce, tak mi kvetou mé bílé vánoční kaktusy a přidala se i fialka, která, hrdinka, trpěla nedostatečnou péčí, když jsem trávila celé léto na chalupě, ale přesto vydržela. Jen barva na fotografiích za umělého světla je taková divná:
Nevím, zda i vám se stává, že dlouho nic a pak v jeden den máte program na roztrhání. Takové já měla pondělí, kdy jsem po několika měsících se konečně dočkala možnosti návštěvy zubní ordinace (a nebylo to nic příjemného), pak jsme s kamarádkami dojely do obce Korozluky na besedu s Janem Rosákem:
Přijela jsem do divadla včas a galavečer, věnovaný především hudbě Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, byl moc hezký. Jen mne udivuje, že organizátor hudebních programů Festivalového orchestru není schopen dát k dispozici - prodeji program, takže si, bohužel, nemůžu vzpomenout na jména účinkujících hostů a je to škoda, protože byli naprosto úžasní. ¨
A tak jsem si - po takovém kulturním zážitku - počkala, až se divadlo téměř vyprázdní a já si mohla vyfotit prázdné prostory včetně velikého lustru
Celý rok jsem odkládala vstupenky z divadel a návštěv muzeí do šuplíku na jednu velkou hromadu. Teď, kdy se snažím si doložit své letošní kulturní zážitky, jsem musela celou tu hromadu časově uspořádat. Posloužila mi k tomu krabice od bot:
Hodně pohody
Dnešní návštěva Prahy byla ve znamení maličkostí pro radost pro naše pražské přátele. Známe se už tři roky a téměř při každé cestě do Prahy se s některým z nich setkáváme při výborné kávě. A tak jsem připravila - nejen pro ně - mé každoroční levandulové voničky a letos nejsou pouze bílé krajkové, jaké jsem dělala dříve :
