Ještě doznívají Vánoce...

 Ráda procházím předvánočními městy a kochám se jejich výzdobou. Praha mne letos velmi zklamala, ale nedivím se - asi byl důvod mít Staroměstské náměstí tak "chudé" oproti jiným letům, protože byly (dost nelogicky) zrušeny jen ty vánoční trhy, když jiné, třeba farmářské, byly povoleny:

Město Most mělo "vánoční farmářské trhy" a byly opravdu nádherné, zejména když se objevil i poprašek sněhu, který tomu světelnému kouzlení dal tu správnou náladu (i s živými ovečkami u betlému):

Jak je vidět i z fotek, rozhodně se ve volném  prostoru trhu pohybovalo méně lidí, nežli ve vedlejším uzavřeném obchodním centru. I když velmi respektuji zákonné mantinely, tak se mi jednání mosteckého magistrátu ohledně vánočních "farmářských" trhů zdá velmi logické. 

Hodně pohody ještě ve starém roce 

A zase UPM...

 

Už jsem tu psala, že mám moc ráda Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Také poslední má návštěva Prahy do něj směřovala, protože jsem chtěla vidět dvě nové výstavy. První je ke 125. výročí narození Josefa Sudka - "Josef Sudek/Otto Rothmayer: Návštěva u pana kouzelníka" a osvětluje fotografiemi i díly přátelství dvou výjimečných umělců, fotografa Josefa Sudka a architekta Otto Rothmayera. Oba měli mnoho společných zájmů a lásek, zejména Pražský hrad a přírodu. Ve vile Otty Rothmayera a také v  zahradě vily vzniklo mnoho Sudkových fotografií, třeba fotografický cyklus Procházka po kouzelné zahrádce, ze kterého je hodně fotografií na výstavě. 

Na druhou výstavu jsem se těšila už od listopadu - Móda v modré s podtitulem Tradice a současnost indiga v japonském a českém textilu. Výstava představuje historické i současné české a japonské textilie barvené v indigu a vzorované modrotiskem a japonským aizome:

Přiznám se, že mám ve skříni modrotiskovou látku ještě z dob minulých a už několik let přemýšlím, co z ní ušiju. Vždy se mi modrotisk líbil nejen v interiéru, ale i v oblečení. Jako malá holka jsem měla jednu modrotiskovou sukni, s kapsičkou lemovanou červenou paspulkou - s bílou blůzkou to bylo hezké oblečení. Tak možná jednou dojde i na ten starý modrotisk, v létě by se určitě hezky nosil.

Hodně pohody 

Šťastné vánoční dny

 

prožité v klidu a pohodě, v lásce a míru,  ve štěstí a zdraví, ve vzpomínce na všechny naše milé, kteří s námi už nemohou být - to  přeji všem lidem dobré vůle.

Požehnané Vánoce, lidi...

Malá výslužka

 pro mou dlouholetou kamarádku, kterou chodívám navštěvovat. Přála si hlavně linecké:

Nějak mne zazlobil mobil a jeden snímek je černobílý. Připomíná mi to obrázky ze starých časopisů o vaření:

Tak snad  bude Milušce cukroví chutnat.

Hodně pohody 

Čas růží...

 

byl u mne v prosinci. V sobotu jsem byla v Hudebním divadle Karlín na muzikálu s písněmi Karla Gotta a bylo to něco... nádherného. A to nemám ty novodobé muzikály ráda (vyjma výtečného Drakuly, kterého jsem viděla v roce 1995 v Paláci kultury s tehdy mladým a opravdu démonickým Danielem Hůlkou a výbornou Leonou Machálkovou), V podstatě od nejútlejšího dětství jsem vyrůstala na písních Karla Gotta, tancovala jsem na ně při čajích, poslouchala je na vinylu i CD, bavila se jimi v pořadech ze Slaného, zkrátka mám je v krvi. A tento muzikál od Sagvana Tofiho  (scénáristy i producenta) jsou  vlastně více jak tři hodiny Gottových písní,  propojených jednoduchým romantickým dějem. Herecky i pěvecky to bylo velmi kvalitní představení. Líbilo se mi, že nikdo nenapodoboval Gottův zpěv, a přitom to byly "jeho" písničky, které si téměř celé hlediště pod respirátory zprvu jen pro sebe, ale pak i nahlas zpívalo a odměňovalo je velkým potleskem. Také na hercích bylo vidět, ze hrají a zpívají s radostí a závěr - ten, myslím, odrovnal hlediště i jeviště. Ke konci muzikálu celé hlediště stálo, bouřlivě tleskalo a posledních asi 20 minut se loučení herců odehrávalo za neustálého potlesku a přidávání písně za písní. 

A takhle prázdné je Staroměstské náměstí s vánočním stromem... je to takové smutné, pusté. 

Hodně pohody 

Máme napečeno...

 a vánoční krabice je plná 

zatím dvanácti druhů cukroví...

v miskách nad sebou i vedle sebe a v ubrouscích to nevypadá příliš vzhledně, ale nejlíp se tak uchovávají v chladu lodžie a snadno se rovnají podle druhů na talíř...

Je škoda, že jen Mila si  na cukroví vyloženě pochutnává a neřeší množství snědeného. Ostatní podlehli módnímu trendu odmítání "bílého jedu" (cukr, mouka, sůl). Dříve jsem po upečení cukroví ráda a často ke kávě "testovala", zda je dobré a můžu ho dát na stůl :-)) , ale kupodivu,  v posledních letech mne to nějak neláká jít loupit do krabice. .

Přeji sladké adventní dny 

Zase jedna...

 Při šití levandulových polštářků jsem objevila zbytek kostkované látky z mých starých šatů. Tyto šaty jsem si ušila před mnoha lety a jako všechno, co jsem dělala sama, jsou schované na chalupě - prostě se se svými vlastními výrobky neumím rozloučit. Asi tajně doufám, že je ještě jednou budu moci nosit. :-))

A protože k černému kabátu i černému saku se hodí nejen  červená, ale i černobílá kostka a protože látky bylo opravdu  tak akorát (ještě, že miluji malé kabelky-psaníčka přesně do podpaží),  dala jsem se do práce a tady je výsledek :

Také podšívka je zbytek ze starého puntíkatého kostýmu. Má  dvě velké kapsy na zipy (na doklady a peněženku jedna, na mobil a klíče druhá) a zapínání na velký patent. Tentokrát jsem nevolila suchý zip - u té "minulé" červené kostkované mi totiž dost vadí. K otevření je třeba dost síly, ten zvuk odlepování suchého zipu je dost hlasitý a co mi vadí nejvíc - suchý zip mi zatrhává látky oblečení...

Tak teď čeká v předsíni  - na mé zimní pletené kabele - připravená na svou zítřejší premiéru:

Díky sněhové nadílce těchto dnů jsem mohla vzít s kabelou i rukavice a rolákovou šálku:

Asi jsem nějak ujetá na dělání kabelek a tašek, protože už mám v hlavě další návrhy. :-)

Hodně pohody 

Drobnosti

 Tradičně dávám jako malý voňavý dárek malé levandulové polštářky, které , když se vloží mezi svetry nebo prádlo, krásně je provoní  nebo se mohou zavěsit na ramínko v  šatové skříni. Hodně jsem jich už rozdala a nestačila nafotit, tak aspoň těch několik zbývajících: 

 Hodně adventní pohody