Od Karlova náměstí za řekou Jihlavou, v části Třebíče zvané Zámostí, se nachází židovská čtvrť a židovský hřbitov. Spolu s bazilikou sv. Prokopa jsou od roku 2003 tyto památky zapsány na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Jedná se o unikátní soubor 123 dochovaných domů.
Tady, U kocoura, dobře vaří... První doklady o tomto domě, který je součástí židovského města, jsou z roku 1629, majitelem byl Lorenz Creutz, katolíkovi, který dům získal po bitvě na Bílé hoře. V roce 1648 byl dům stavebně spojen se sousedním domem židovského obchodníka Abrahama Nováčka, který zbudoval Židovskou brán, jeden z původních vstupů do židovské čtvrti.
Dům Josefa Skláře (ul. L. Pokorného 5) má rohové loubí a pochází ze 16.století. Patří k nejstarším v celém bývalém ghettu. Původně byl přízemní, poschodí získal až kolem pol. 18. století. Rozšířený půdorys v patře je typickým příkladem snahy získat další plochu pro bydlení v době striktně vymezených hranic ghetta v letech 1723 - 1850. Dům prodělal ještě další stavební úpravy. Po dlouhou dobu patařil rodině obchodníka a rychtáře M. Pragera:
Obecní dům (radnice) čp. 14 - původní patrový barokní objekt s komplikovaným půdorysem a mansardovou střechou byl postaven ve druhé pol. 17. století. Sloužil židovské obci - v radní místnosti se scházela židovská samospráva, dlouho označovaná jako židovský soud. V přízemí byly kupecké krámy a také rituální lázeň mikve. U západní stěny stály řeznické lavice pro košér přípravu masa. V letech 1898 - 1899 byl dům zásadním způsobem přestavěný podle návrhu stavitele Josefa Herzána:
Stará (Přední) synagoga na dnešním Tichého náměstí byla postavená v barokním slohu s valbovou střechou v letech 1639 - 1642. Při přestavbě v letech 1856 - 1857, vynucené předcházejícím požárem, získala novogotickou podobu. Hlavní sál je zaklenut neckovou klenbou. Další opravy k odstranění poškození této stavby nacisty se synagoga dočkala v letech 1953 - 4. Dnes slouží jako modlitebna Církve československé husitské a její původní poslání připomíná sedmiramenný svícen ve východní stěně jejího dnešního interiéru:
Dům rodiny Beerových
Model židovského ghetta zachycuje soubor domů bývalého židovského města k roku 1850. Z té doby zůstaly zachovány podrobné a dostatečně přesné popisy jednotlivých objektů. Model je umístěn na ženské galerii v Zadní synagoze v Třebíči. Model má rozměry 6 x 2,5 metrů v měřítku 1 : 100.:
Dům Seligmanna Bauera - Židovské muzeum
Hned vedle Zadní synagogy byl před rokem 1798 postavený dům, který dnes představuje jedinečnou ukázku bydlení židovské rodiny v meziválečném období. Dům je vybavený dobovým nábytkem a předměty židovské kultury, připomínajícími život i tradice zaniklé židovské komunity. V přízemí je hokynářství:
v patře je kuchyň a ložnice:
Dům má dva samostatné vchody z Blahoslavovy ulice - jedním se vchází do obytné části
domu a druhým na schodiště vedoucí na ženskou galerii v Zadní synagoze. Majitelé domu byli po staletí zavázání věcným břemenem umožnit přístup ženské části místní židovské populace k bohoslužbám. Židovské město bylo dříve regulováno vrchností, devastováno požáry i těmi záměrnými a povodněmi. Během druhé světové války byla židovská obec téměř vylidněna a cenný majetek odvezen. Po válce se vrátilo asi deset původních obyvatel... Když projdete židovskou čtvrť, když si uvědomíte vše, co tuto komunitu lidí potkalo od dávných časů do nedávných dnů, když pocítíte atmosféru synagogy, pak si musí člověk říkat - proč to? Jsou věci, které nikdy nepochopím...
P.S. Ještě trochu paradoxů:
V polovině 70. let minulého století byla plánovaná "celková asanace Zámostí s následnou výstavbou nových bytových objektů", tedy stručně řečeno - zbourání židovské čtvrti. Obnovená obecní samospráva usilovala o obnovu čtvrti a v roce 1990 bylo Zámostí vyhlášeno za městskou památkovou zónu.
V roce 1995 získalo město od americké vlády půjčku 40 mil korun na opravu synagog a vybudování lávky přes řeku Jihlavu.
Přesto ještě v roce 2001 starosta Třebíče kritizoval investování do obnovy židovské čtvrti, ačkoliv už v tom roce aspirovala tato židovská čtvrť na zápis do seznamu dědictví UNESCO. Zapsání se uskutečnilo v roce 2003 a mimo Izrael se jedná o jedinou židovskou památkou zapsanou na tento seznam. Jak málo chybělo a zmizela by ze světa stejně tak, jak se to stalo s jinými památkami, které byly bezohledně zlikvidovány.
