Podzámčí

 Zámek Kolowratů je na mírném vršku, obklopený ze všech stran zelení stromů a keřů. U každého správného zámku musí být i podzámčí, jak mám spojeno z povídky Boženy Němcové. Rychnovský zámek podzámčí má a je... 

napadají mne jen samé superlativy, samá slova nadšení, protože je prostě nádherné a žije. Uvidíte sami. Stačí vyjít ze zámku, opustit toto přívětivé místo plné pohody a zpěvu malých opeřenců, milé paní pokladní a bezvadného pana průvodce,

 projít kolem sochy sv. Jana Nepomuckého, odkud je krásný pohled dolů na chaloupky,

potom takovou mohutnou kamennou bránou 

kolem sochy z roku 1869

a už jen chodit s otevřenýma očima a kochat se...  třeba tento domeček mne přímo okouzlil, je jak z pohádky a určitě v něm sídlí štěstí a pohoda:

 

A tento  vypovídá velmi výmluvně o svém dlouhém bohatém životě i životě svých obyvatel:

mně se moc líbí  a v takových chvílích lituji, že nejsem milionářka - určitě bych ho nechala opravit, zaslouží si to:

Z této staré fotografie je vidět, jak díky péči svých majitelů se zachovaly domky v původní podobě

úžasná čistota a úpravnost staveb i celého okolí, vkus a viditelná úcta k odkazu minulosti

přitom plnohodnotné prostředí pro život v jednadvacátém století...

Tato část Rychnova se jmenuje V chaloupkách (bohužel, fotka s názvem ulice je rozmazaná)

a je potěšitelné, že tu lidé nejen žijí, ale i pracují

Dlažba je - podle ohlazených kostek i vzoru - hodně stará a v perfektním stavu

Všude čistota, spousta zeleně a klidu - prostě paráda. Cesta mne dovedla zpět na náměstí

a byl čas vydat se do sousedního Vamberka. Tak zas příště...

Hodně pohody 

Kolowratský zámek II. patro

 Když už navštívíte tak krásný zámek, je logické si ho prohlédnout důkladně. 

Ve II. patře má své prostory Muzeum a galerie Orlických hor se svými stálými i příležitostnými expozicemi. Prohlédla jsem si díla českého výtvarného umění  od přelomu 19. a 20. století do současnosti se zaměřením na díla, která svým místem vzniku, námětem či autorem se vztahují k regionu Orlických hor a Podorlicka. Mám nejraději zimu, také doma mám obrazy pouze se zimními motivy, tak není divu, že jsem si vyfotila dva takové obrázky:

Hezký byl výběr z ilustrační a volné tvorby Daisy Mrázkové:

tvorba malíře a profesora kresby na Pedagogické fakultě University Karlovy v Praze Karla Kolínského: 

výstava dětských a loutkových kočárků v letech 1860 - 1960:

tak z té mám více fotografií:

a pak jsem vyšla z chladného přítmí zámku do rozkvetlého  jarního dne

Věřili byste, že tento ohromný keř je nádherně vonící šeřík?

a vrátila se zpět na Staré náměstí, do historické budovy bývalé radnice,

kde se kromě Muzea hraček nachází také malá expozice Magdaleny Dobromily Rettigové. Ta tu v letech 1824 - 1834 žila s mužem a třemi dětmi a také tu dopsala svoji proslulou kuchařku. Nevím, zda máte někdy takové štěstí, že jste v nějakém tak roztomilém prostředí sami a máte fundovaný výklad nadšeného člověka jen vy...? Tak toto se mi stává dost často, zrovna teď v tomto muzeu. Nejprve náčiní z doby M.D. Rettigové:

a teď krása některých  exponátů z toho velikého souboru historických hraček z let 1880 - 1980. Tato 120 cm vysoká panna s porcelánovou hlavičkou a bohatou výbavou je z roku 1890 :

Tyto úžasné obchůdky jsou dokonalou zmenšeninou těch tehdy opravdových:

a tady je klášterní škola včetně holčiček v klášterních uniformách:

dokonalá zmenšenina bytu:

Dýchlo na mne kouzlo dětského světa, vzpomněla jsem si na některé své hračky, které mám pořád a mám je ráda. 

Na náměstí pomalu končily květinové trhy a já šla na autobus do Vamberka.

Hodně pohody