Bílá hora

V úterý jsme se vypravily s kamarádkou Evou do Prahy - navštívit letohrádek Hvězda. Ráno už vypadalo velmi podzimně, mlhavě a chladně,

ale sluníčko mělo velkou snahu vymanit se z mraků a vykouknout... 

Vybraly jsme si ke vstupu do obory prostřední bránu. Obora se zdála liduprázdná, ale to bylo opravdu jenom zdání - po chvilce se objevili běžci, maminky s kočárky, pejsci se svým doprovodem, tak nám cesta ubíhala 

a po chvíli chůze se nám  ukázal v dálce letohrádek - jak se často uvádí "magická stavba na magickém místě"...

Počasí se zlepšilo natolik, že začalo být příjemné teplo. Květy před Hvězdou byly nádherné - nevím, co je to za druh, ale moc by se mi ty vysoké líbily na zahrádce...

Letohrádek je označován za perlu severské renesance. Má půdorys magického obrazce Šalomounovy šesticípé hvězdy (hexagram) o průměru 40 metrů (stejně tak měří od přízemí ke střeše) a patří do skupiny tzv. filosofických staveb, jeho plán obsahuje principy posvátné geometrie a je vyzdobený ezoterickými symboly. Má čtyři podlaží, každé symbolizující jeden ze čtyř živlů:  oheň, vzduch, voda, země. 

Brána byla otevřena sice jen zpola, ale za ní otevřené dveře do letohrádku zvaly k návštěvě...

Vstupní chodba nás zavedla do ústřední síně, v jejímž středu podlahy je zobrazen rovněž hexagam

Z  ústřední síně  se rozbíhá šest  chodeb do pěti místností a ke schodišti (nafotila jsem jen tři, v letohrádku se pracovalo - právě se zde instalovala výstava). 

Letohrádek před lety prošel náročnou rekonstrukcí a uvnitř září běloskvoucí čistotou, která dává vyniknout nádherným štukům - ten uprostřed  ústřední síně je šestiboký 

a od něj se rozbíhají další bohaté štukové reliéfy do stropů šesti chodeb. Klenbu zdobí 334 polí s motivy řecké mytologie a řeckých a římských dějin (vyjadřují antické ctnosti a římskou statečnost, např. synovská láska Aenea, občanské hrdinství Mucia Scaevola, vojenská udatnost Horatia Coclea...). Postranní sály a chodby zdobí satyři, bakchantky, mořští bohové. 

Přízemím letohrádku musí člověk procházet s hlavou obrácenou vzhůru a s očima upřenýma na stropy se musí v němém obdivu jen  kochat tou nádherou...

Pak se sejde po kamenných schodech do suterénu, ve kterém kruhová chodba kolem dokola obtáčí střed s modelem bitvy na Bílé hoře... Samotné bitvě předcházela celá řada událostí - začaly zdánlivě nicotným sporem o dva evangelické kostely (v Broumově a Hrobech),  který vyvolal reakce a vyústil v tzv. české stavovské povstání. 23. 5. 1618 byli vyhozeni z okna královští místodržící a začalo povstání, které odstartovalo tzv. Třicetiletou válku (1618 - 1648).  V březnu 1619 umírá císař Matyáš, ale vzbouření čeští protestanští stavové neuznávají jeho nástupce, katolického Ferdinanda II. Habsburského a za pomoci protestantů z dalších zemí habsburské monarchie dosazují do čela státu Fridricha Falckého, falckého kurfiřta. Ovšem jeho vojsko právě zde, na Bílé hoře, utrpělo 8. 11. 1620 krutou porážku od armády Ferdinanda II. a jeho spojenců. Fridrich Falcký uprchl ze země, české země se vrátily pod vládu rakouských silně katolických Habsburků se všemi budoucími důsledky a negativními dopady na české země... 

Na zdi letohrádku u vstupní brány jsou reliéfy s národními motivy - nalevo Praotec Čech, Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč, Bratrstvo

               a napravo

 Selské bouře, Temno, Česká expedice, P. Havlovický, 1848

Venku byl krásný den, obora byla tichá, jako kdyby ani za jejími zdmi nežila Praha. Cestu nám zkřížil tenhle brouček, nesl si nějakou potravu a pod její tíhou se převrátil na záda - mrskal bezmocně nožičkama,

ale ani mi nepoděkoval, když jsem ho obrátila zpět na nožičky a pelášil rychle pryč...:-)

Byla to krásná procházka oborou, v klidu a tichu, vybavila se mi Hardyho slova  "daleko od hlučícího davu"  a přitom uprostřed Prahy...

Cestou zpět přes dolní část Václavského náměstí okolo Paláce Koruna jsem se s velkou lítostí podívala na to, co se tam dnes prodává 

a zalitovala, že už si tam nemůžu zajít na výborné čerstvé pražské párečky a jahodový koktejl, na které si pamatuji ještě z dob studií v Praze... Na Náměstí republiky mi vypadl z ruky foťáček a pádem na dlažbu se parádně promáčkl, ale zatím vydržel a aby nebyl smůly konec, cestou domů jsem se stačila ještě pěkně polít v autobusu kávou. :-) Ani to mi nezkazilo dojem z hezkého výletu.

A teď ještě trocha historie:

1530 -             král Ferdinand I. zřídil nad vsí Liboc tzv. Novou královskou oboru, později obehnanou                                              zdí
1555 - 1556   mladší syn krále, rakouský arcivévoda Ferdinand Tyrolský, královský místodržící,                                                     nechal postavit letohrádek podle svého vlastního návrhu (prý pro svou tajnou manželku Filipínu                               Welserovou, s níž uzavřel tajný nerovný  sňatek). Plány podle jeho  představ vypracovali a stavbu                           realizovali Giovanni Maria Avostalis a Giovanni  Lucchese pod vedením Hanse Tirola a Bonifáce                              Wohlmuta
1556 - 1560    štuková výzdoba (pravděpodobně jde o Giovanniho Campiona a Andrey Avostalise del  Pambio
1562 -             stavba pevné zdi z opuky okolo obory
1648 -             za obléhání Starého a Nového Měst pražského švédskými vojsky byla odcizena celá střecha,                                  která byla celá z tehdy velice vzácné mědi a na věžíčce byla pozlacená hvězda,  tím byl letohrádek zpustošen
1652 -             obnova letohrádku císařem Ferdinandem III.
1779 -             císař Josef II. udělal z letohrádku sklad střelného prachu
1874 -             definitivně odstraněna prachárna
1948 -             rekonstrukce letohrádku pod vedením architekta Pavla Janáka na muzeum
1951 -             otevřeno Muzeum Aloise Jiráska
1964 -             připojení expozice tvorby Mikuláše Alše.
1995 - 2000    rekonstrukce letohrádku pro potřeby  Památníku národního písemnictví

Hodně pohody