Borovici vejmutovku kdosi kdysi dávno, asi týden po pravěku, zasadil v rohu zahrady,
těsně u sousedovy stavby. Jak desítky let zcela osamocená rostla, sílila a mohutněla, začala sousedův dům ohrožovat.
V sobotu to nastalo - koncert pro dvě pily, pár lan s karabinami a hlavně pro jednoho šikovného a mrštného pána se dvěma pomocníky. Nejprve vylezl po žebříku na dolní větve, pak už jen odřezával větve zavěšené na laně a spouštěl je dolů, po zbytcích těch větví stoupal stále výš a výš...
...a odřezával a spouštěl po laně dolů a lezl výš a výš ...
až nakonec nad sebou dořízl celou špičku borovice a spustil ji po laně dolů:
Spočítali jsme letorosty a vyšlo to na 59 - 60 let. Přiznám se, že mi toho stromu je doteď líto, ale byl zasazený na tak nešťastném místě, že ohrožoval sousedův dům.Borovice vejmutovka má hodně nepravidelnou korunu a jemné, slabé a dlouhé jehlice, takže se ani vršek stromu nehodil k ozdobení jako vánoční stromeček. Tak z celé borovice mi zbylo jen pár větví do džbánu a malých větviček do vázičky pro hraní kocourkovi:
Proto bylo rozhodnuto o jejím pokácení.
V sobotu to nastalo - koncert pro dvě pily, pár lan s karabinami a hlavně pro jednoho šikovného a mrštného pána se dvěma pomocníky. Nejprve vylezl po žebříku na dolní větve, pak už jen odřezával větve zavěšené na laně a spouštěl je dolů, po zbytcích těch větví stoupal stále výš a výš...
Pak odřezával nad sebou kmen borovice a spouštěl dolů
a nakonec slezl opět po žebříku a zbylý kmen pokácel. Celou tu podívanou pečlivě sledovalo i hodně zvědavých vesničanů:
A takhle skončila po čtyřech hodinách naše vejmutovka:
Hodně pohody




