Co čas už nevrátí...

V Muzeu hlavního města Prahy se koná úžasná výstava Co čas už nevrátí s podtitulem Praha 60. let ve fotografiích Borise Baromykina.

Mám černobílé fotografie a filmy nejraději. Dávají mi více prostoru pro vnímání atmosféry toho, co zobrazují, pro domýšlení příběhů. Nepřebíjí barvami, neodvádí pozornost, neoslňují, pro mne vyprávějí hladivou formou veselé i smutné příběhy. Zde pan Baromykin vystavuje 150 krásných černobílých fotografií ve dvou tématických okruzích. Jedním je žánrová fotografie z pražských ulic a veřejných prostranství, na kterých je zachycena jedinečná atmosféra oné doby jak v každodenním životě obyčejných lidí, tak i v zachycení autentického prostředí těch báječných šedesátých let.
Jen se omlouvám - při mém "umění", dále v chvatu vystihnout aspoň místečko pro focení mezi návštěvníky, navíc přes sklo a v osvětlené místnosti je to s kvalitou velice sporné, ale jako dokument to snad stačí...:-)

Úplně vidím rodinu Homolkovic, jak si leští a hýčkají svého miláčka Spartaka či Octávii..

To ještě stačil na dopravní provoz policista...

Kluci na plácku za městem...

Noční Praha měla tehdy větší půvab, zdá se mi  - nebyla přeplněná, nebezpečná...

Z fotografií vyzařuje takový klid a pohoda...

I ty neonové nápisy byly nějak vkusnější, elegantnější...

Nádherná fotografie - dnes neexistující prodejna Darex s neony na ještě existující budově, ale..., 

Budova bývalého obchodního domu Darex byla  postavená podle plánů Josefa Blechy v roce 1892. Ačkoliv je v památkové ochraně jako součást Pražské památkové rezervace a památka UNESCO, byla neskutečně hrozně v letech 1993 - 1995 zlikvidována novostavbou obchodní a administrativní budovy. Nejenže ji naprosto zničili  hrozným "fasádismem", tedy totálním zničením všeho uvnitř při ponechání jakéhosi zdání původní fasády do ulice, ale navíc jí přidali jakousi příšernou skleněnou nástavbu, naprosto hyzdící pohled na střechy památkové zóny Václavského náměstí... Jen tak dál, Praho, a bude po památce UNESCO...

Letní taneční zábava pod širým nebem  - tančí se twist...

Druhý okruh na fotografiích zachycuje bohatý kulturní a společenský život té krásné doby, kdy vznikalo hodně populárních hudebních divadel (Semafor, Apollo, Rokoko), ve kterých se objevila spousta nových mladých umělců, herců, zpěváků, hudebníků. Na fotografiích je třeba Karel Gott ve svých úplných začátcích, Václav Neckář, Pavlína Filipovská, Jiří Suchý, Karel Vlach a spousta jiných. Nádherná doba a jak je třefně uvedeno v názvu výstavy - to čas už nevrátí... Ale výstava rozhodně stojí za shlédnutí, je krásná a mne potěšilo i to, že jde o zvětšeniny fotek klasickým způsobem, nikoli o digitálně upravené snímky. 

Mgr. Boris Baromykin * 29. 5. 1941 v Třebíči

Po absolvování FAMU obor kamera u prof. Jana Kališe 
pracoval jako externí kameraman Československé televize,
jako fotograf a publicista spolupracoval s časopisy, divadly, hudebními skupinami. 
Od roku 1970 byl kameramanem a později režisérem v Krátkém filmu Praha. 
V roce 1991 se vrátil ke svobodnému povolání.

Hodně pohody