Nepamatuji si, kdy naposledy jsem tohle zažila - vypnuli proud v celé čtvrti. Naráz ztmavly a zesmutněly televize, počítač, vánoční stromeček i bílé keramické domečky. A protože proud nešel dost dlouho a bylo už hodně šero, zapálila jsem svíčky...
a tím nastala přesně ta úžasná chvíle všech chvil - všude kolem ticho, tajemná tma, jen plameny svíček mírně se pohybují mým dechem - vysoce intimní chvíle, ve které se cítím být naprosto šťastná, uvolněná, plná povznášejícího pocitu, uklidněná a spojená s celým vesmírem...
Kdysi dávno se u zapálených svíček při stole scházely celé rodiny, každý dělal to své, povídali si a byli pospolu, je to třeba přesně vidět v půvabném filmu Krakonoš a lyžníci. V té pospolitosti několika generací v jednom domě a kolem jednoho stolu byla obrovská síla, naděje, soudržnost (a nikdo nemluvil o mamahotelu či mamáncích, jak dneska posměšně označuje svět každé dítě, které je doma šťastné, pomáhá třeba rodičům a nevypadne v osmnácti z domova, aby si "užíval života" a někde se sám protloukal). Před mnoha lety jsem často večer zapálila svíčku, uvařila čaj a v těch chvílích jsem se při povídání s mým milovaným synem dozvěděla o něm tolik, co nikdy jindy. I on na tyto chvíle rád vzpomíná.
Proud nešel hodně dlouho a já si u světla svíček četla autobiografii Růženy Naskové, která krásně popisuje dobu dávno minulou a způsob rodinného života, které tolik miluji.
Po více jak hodině zničeho nic se rozsvítil stromek, domečky, televize, já sfoukla plamínky všech svíček a nastal obyčejný večer. Jen ten proužek kouře a úžasná vůně sfouklých svíček mi ještě připomněly ty krásné právě uplynulé chvíle...
Máš pravdu, vypnutý proud je super, loni v zimě u nás nešel taky celý večer a všichni jsme seděli kolem jednoho stolu, povídali si a hráli stolní hry. Nádherný večer, přesně jak píšeš.
OdpovědětVymazatMěj se, Pavel
Když jsem byla malá, tak nám v horách vypadl proud téměř při každé bouřce a dodnes vzpomínám na ty krásné chvíle celé rodiny kolem zapálené svíčky... Měj se hezky.
VymazatMoc hezky jsi to napsala.
OdpovědětVymazatMoc děkuji, Marcelko.
VymazatLado, moc hezky jsi to napsala, film Krakonoš a lyžníci je jeden z mála, který si nenechám o vánocích ujít, přesně pro tu atmosféru a pro tu krásnou hudbu, která film doprovází, vždycky se mi hrnou slzy do očí. Jakpak si užili bezproudí ostatní lidé ve čtvrti? Jako ty a nebo byli bezradní a vystresovaní? Raději nechci znát odpověď. Měj se moc hezky,
OdpovědětVymazatMarcela
Film Krakonoš a lyžníci (stejně jako třeba Páni kluci, Saturnina či Postřižiny) si pouštím vždy, když potřebuji zlepšit náladu a chytit trochu optimismu do života. :-) Jo a jeden soused šel do hospody, protože tam proud šel a o ostatních toho moc nevím, ale v okolních oknech nebylo vidět žádné světýlko od svíček. Měj se krásně.
VymazatVětšina z nás si cíleně takový krásný večer nedokáže vytvořit, každý si někam zaleze ke svému PC, v horším případě si k tomu ještě pustí TV. Je fakt, že když vypnout proud u nás, všichni se seběhnou do kuchyně, klábosíme a je fajn. Moc Tě zdravím Margo
OdpovědětVymazatJe to tak - cíleně si takovou pohodu nevytvoříme, pořád něco děláme, ale když už k to nastane, pak to je ale krása...Měj se moc hezky.
Vymazat