Tyhle staré kukačky (Made in USSR) mne provází od nejútlejšího dětství, byly na naší chatě v horách a z ní přešly do mé domácnosti.
Doma dostaly (jak jinak) bílou barvu a jsem tak zvyklá na jejich tikot a kukání, že když zmlknou, hned mne to jejich ticho ruší. Za svůj předlouhý život byly jen jednou v opravě (nějak odstonaly přestěhování z hor do města), ale teď začaly pokašlávat - tedy najednou kukaly celou hodinu, ačkoliv minutová ručička už popoběhla o deset minut přes dvanáctku. Slibovala jsem jim návštěvu hodináře, ale zůstalo jen u slibu, protože časem jsem si na to zvykla. Důležité pro mne bylo jejich kukání v přesnou hodinu a při pohledu na ně jsem si automaticky odčítala deset minut. To vydrželo asi tři roky, ale pak se čas od času po natažení zastavily a nešlo je opět uvést do chodu. Opět jsem jim slíbila hodináře, ale zase na to nějak nedošlo. Po kratším bádání jsem vybádala, že když jim zvýším zatížení šišky na chod, tak půjdou. A tak dostala jedna šiška závaží navíc (v pytlíčku je zavěšený lis na česnek a palička na maso bez držadla) a hodiny opět šly:
To však už - vedle odečítání deseti minut - jsem musela počítat s tím, že se vlivem větší zátěže začínají předcházet. I s tím jsem se dokázala jaksi popasovat, ale... V poslední době i přes mou důmyslnou fintu s přidaným závažím se hodiny čas od času zastaví. Dělají to velmi potutelně - když u nich stojím a hlídám je, jdou třeba deset minut naprosto v pořádku. Když ale poodejdu, najednou začne kyvadlo nějak pokulhávat, přestane dodržovat rytmus a po chvilce se zastaví úplně. Myslím si, že se mnou svým kukaččím způsobem laškují. Teď už mi nezbývá nic jiného, nežli je opravdu odnést k hodináři. Včera jsem se byla zeptat, zda je mohu přinést, ale pan hodinář má toho prý hodně, tak snad za měsíc... Na jednu stranu budu muset čekat, ale na druhou stranu - jsem ráda, že v dnešním prapodivném světě vedle spousty různých překupníků zůstává šikovný řemeslník a je šance, že bude prosperovat i nadále.
Doufám, že to já i kukačky vydržíme a dočkáme se opravy, protože mám ty pendlovky opravdu moc ráda, jejich hlasitý tikot mne uklidňuje - je spojen se vzpomínkami na rodiče a na mé krásné dětství v horách.
Hodně pohody
Ahoj kočičí mámo, při tvém povídání jsem si uvědomila, že mně pendlovky provází taky celý život. Starý po babičce jsem měla v kuchyni, ale na tak malou místnost dělají velký kravál, takže jsme je dali do hospody a když nic nehraje, tak si (někdy i s hosty) užíváme jejich hlasu...
OdpovědětVymazatNaši mají ruskou kukačku veterána a při každým kuknutí se musím chechtat, neboť ona nekuká kuku, ale -ku -ku, to první kuknutí vždycky spolkne......:-))))))
ahoj Jarmila
:-))) Jarmil, ahoj - možná ta kukačka už je věkem trochu senilní a zapomíná, že má kukat dvojí ku - ku. Rozhodně to není tou ruštinou - naše první slabiku nepolykají.:-) A ta hlasitost pendlovek, o které píšeš a kterou mám já ráda, je problémem pro většinu návštěv, stejně jako staré bicí hodiny. Ty když odbíjejí, pravidelně vyděsí mou kamarádku ve vedlejší místnosti. Přitom já spím vedle nich a jejich zvuk mne neruší, naopak - když jednou v noci zastavily, tak mne probudilo to, že neslyším jejich bití. Měj se hezky.
VymazatLado, hezky sis poradila ... převléct kukačky do bílého a pak to speciální závaží ... to jsem se usmívala ... člověk si musí umět poradit, viď ... chápu tě, člověk k věcem po předcích má vztah...
OdpovědětVymazatMěj se krásně. Jarka
Přiznám se, Jarko, že to natření kukaček na bílo jsem chvíli zvažovala, ale zkrátka bílá u mne vždycky vyhraje. Jen si říkám, co si asi o mně pomyslí pan opravář, až mu hodiny přinesu do opravy. :-))) Měj se hezky.
VymazatLado, víš jak se to říká - co si o vás myslí druzí, to vás ale vůbec nemusí zajímat. Máš ráda bílou - tak není co řešit...
VymazatJá chci odnést do opravy dva malé budíčky, je mi jich líto. Budím se na mobil, což prý není zdravé, mít ho v noci blízko sebe.
Jarko, mobil mě budí také, ale je ve vedlejší místnosti. Neměl by být blízko, tak si možná budeme zvykat zase na klasické budíčky. Hodně pohody ti přeji.
VymazatKrásný přiběh. Věřím, že se zadaří a budou tikat ještě spoustu let ;)
OdpovědětVymazatTo bych byla ráda, kdyby se zadařilo a vůbec, aby všechno mne přežilo. Jsem neskutečná konzerva :-), nic nechci ztratit, s ničím se loučit, téměř nic měnit. Měj se hezky.
VymazatJarko, moje babička taky měla tyhle sovětské kukačky, ale když to po mnoha letech vzdaly, šly do odpadu. Ale pro mě byly ty kukačky silnou vzpomínkou na dětství, jedním z kořenů života. Brzo po nastěhování do domečku jsme si proto taky koupili kukačky. Vyrábějí se ve Schwarzwaldu, jsou dodnes celé ze dřeva a kovu. Když začínají habrovat, většinou postačí kapka oleje na jizdi kola ve spreji. U nás patří k Domovu, jejich tikot a kukání. Měj se, Pavel
OdpovědětVymazatTak staré schwarzwaldky máme v rodině také, ale na chalupě - pro "bílý" byt jsou dost robustní a rodina rozhodně nedovolila je nabarvit na bílo...:-) Měj se krásně.
VymazatTaky ti přeji, aby dal pan opravář kukačky zase dohromady :-)
OdpovědětVymazatDíky, Zdeni - věřím, že to dopadne dobře. Měj se hezky.
VymazatČlověk by nevěřil, jak pěkné povídání se dá napsat o hodinách na stěně... Jsou pěkné, snad jim opravář pomůže.
OdpovědětVymazatDěkuji moc a těším se, až zase budou kukačky "šlapat jak hodiny"..:-) Měj se krásně.
Vymazat