Zkouška

je, když se něco zkouší... Před Velikonocemi jsem viděla, jak se voskem zdobí vyfouklá vajíčka a chtěla jsem to zkusit. Ze starých prkýnek jsem si udělala stojánek na vosk. Nesehnala jsem hliníkovou lžíci, ve které by se vosk rozehříval, tak zlatá kamarádka Eva mi s grácií jí vlastní ohnula její nerez lžíci, ačkoliv jsem ji varovala, že to ohnout nepůjde, že ji zlomí... Ohnula tu lžíci opravdu krásně, ovšem jaksi pozapomněla, že ji musím nějak upevnit nad plamínek svíčky a že nerez tedy já opravdu neprovrtám. Takže jsem hledala jinou možnost a objevila ji: 

obyčejná vánoční formička na ořechy, ohnula jsem ji do pravého úhlu, snadno provrtala a přišroubovala ke stojánku:

Ovšem voskovky, které jsem koupila před Velikonocemi, se nedaly rozpustit - ani v plechovce přímo nad plamenem kamen, tak jsem nemohla zkoušet malovat. Dneska jsem si koupila obyčejné dětské za 12 korun (tolik mi stála jedna jediná z těch, které nejdou rozpustit), 

rychle vyfoukla tři vajíčka (udělala jsem jim zbytečně velké otvory a asi je neumyla dostatečně v Jaru), do fixy zapíchla špendlík se skleněnou hlavičkou a zkoušela první tahy voskem. No, chce to určitě cvik, také ty voskovky budu muset zředit včelím voskem, ale je to příjemná zábava, určitě to příští rok před Velikonocemi budu zkoušet.

Do té doby si udělám ty stojánky aspoň čtyři, aby byl každý na jednu barvu vosku. Tedy - to jen v případě, že bych se malování voskem na vajíčka  chtěla opravdu naučit - pro tyto mé první čmáranice si vystačím s oblíbenou modrou barvou.

Hodně jarní pohody