Pátrání...

Někdo virtuální svět odsuzuje, někdo zneužívá - já jsem za něj ráda, protože mi pomohl v těžkých chvílích a  potkala jsem v něm hodně úžasných lidí, šikovných, chytrých, milých, u nichž mám pocit, že je dávno dobře znám a jsou mí očima nepoznaní přátelé. Brzy ráno obvykle začínám den prohlížením a čtením toho, co nového kdo napsal, těší mne sdílená radost, dotýká se mne vypsaný smutek a nádhera některých příspěvků mi prozáří den. A ze všech těch, které vždy naladí do pohody, uvedu jeden, který sleduji v bezmezném obdivu a každý den si říkám, že už nemůže jeho autor tu dnešní úžasnost fotografie a textu překonat - a ejhle, hned druhý den mne přesvědčí o opaku - posuďte sami:  https://davidmachacek.wordpress.com/. Tady  se mi opravdu nedostává slov chvály a jen žasnu nad tou obrazovou i slovní krásou, které bych bez blogu nepoznala.  Na druhou stranu už více než rok postrádám jednu velikou blogerskou kamarádku, něžnou duši, která svými krásnými příspěvky a komentáři vždycky neskutečně mile pohladila nejen mne, ale hodně dalších z nás - 

                                   Renátku Mahútovou , http://renatamahutovaa.blogspot.cz/.

Těšila jsem se na každý její milý komentář a také na její krásné tvoření, hlavně ze dřeva. Doufám, že se jí vede dobře a jen příjemné starosti jí nedávají čas a prostor tu s námi pobýt - ale přesto citelně chybí nejen "u mne", ale jistě všem, kteří měli to potěšení se s ní virtuálně potkávat. Tak, Reni, jestli ti vyjde čas, nakoukni k nám, abychom věděli, že je vše v pořádku. ♥ 

Hodně pohody a přátelé tady, opatrujte se...