Tradice

U nás doma přináši dárky stále Ježíšek, stále zdobíme vánoční stromeček, pořád si pouštíme Českou mši vánoční, pořád peču tradiční vánoční cukroví, na štědrovečerním stole máme  pořád kapra, řízky, salát, vánočku... 

 

 Jedinou výjimku jsem udělala - kdysi dávno jsem si koupila takového červeného jelínka (nebo že by to byl sobík?), protože se mi hodil ke dvěma figurkám dětí. Jelínek šel samozřejmě natřít na bílo, ovšem každý rok ta urputná původní červená barva prosvítá, takže ho znovu a znovu bíle přebarvují:

Tak je paroháček opět bílý, ovšem jedno jeho kopýtko, za které jsem ho při natírání držela, zůstalo načervenalé:

Na to mám rychlé a bezpracné řešení - stačí malá borová šiška a je hotovo:

Nepamatuji si, že bych v dětství viděla před vánočními svátky ve výlohách, obchodech nebo v televizi pořád a pořád Dědu Mráze, nebo o něm neustále slyšela (vyjma filmu Mrazík a písničky, kterou jsme se učili tuším ve 4. třídě - Děduška Maroz jolku nam priňos..). Zato poslední roky už od října je v ulicích a ve výlohách kývající se nebo zpívající Santa Klaus, leze s pytlem po zábradlí domů, je čokoládový na pultech a v televizi v reklamách se za něj převléká i ten ohavný ječící zelený skřet Alzy. Ale to neznamená, že neuznávám cizí tradice, že se mi nelíbí. Líbí se mi hodně, zejména ten nádherný domov Santy na Severním pólu, jeho přátelé Elfové, ta úžasná bílá zima... Také si každý rok v prosinci pouštím Vánoční výlet paní Santa Clausové, moc se mi líbí. Ovšem rodiče nás učili, že se nemáme "opičit" po druhých, ale být sví, v podstatě věrní své minulosti i svým tradicím,  takže u nás  i nadále budeme ctít naše krásné křesťanské  tradice Ježíška. Čeština má pro něj tak milé, krásné zdrobnělé jméno - Ježíšek (jak je úžasná naše řeč, která umí tolik zdrobnělin, v ní pak vyzní něžně slovo Ježíšek třeba proti tvrdému německému Christkind, že?)

Hodně pohody 

P. S. Děkuji za vaše Ježíškovské úsilí, pane Děpolde (Jaroslave Mario Josefe Jane Bedřichu Gabrieli Rudolfe Rito) Czernine...