Při toulání Pařížskou ulicí mi padly do oka tyto botičky a neodpustím si je ukázat. Jen škoda, že byly obklopeny tolika zrcadly a různými lesklými věcmi, že - navíc přes výlohu, ve které se odrážely domy ulice - ta jejich blyštivost není tak nápadná:
Asi stejně jako v takové botičce?
Hodně pohody 
Nic pro mě)))) já bych se v nich přerazila. Ale jinak krásné jsou, to teda joooo)))
OdpovědětVymazatUž se vidím, jak v nich šlapu po kočičích hlavách nebo po pedálech v autě...:-)))
VymazatMyslím že ty druhé jsou pohodlnější 😃.
OdpovědětVymazatPavel
Také si myslím...😀
Vymazat:)
OdpovědětVymazat:-)
VymazatJednu dobu za mlada jsem chodila na jehlách, ale nedalo se v nich chodit ve městě na dlažbě. Ovšem do divadla nebo na koncert to ano. Nebo třeba po poslanecké sněmovně. :-D Postupně jsem podpatky snižovala a nyní je mou image obuv botaska či teniska a mám-li jít někam svátečně oděna, jsem nesvá a nejistá i v lodičkách na nízkém podpatku. :) Botičky na snímku jsou nádherné a v pařížské ulici je těch krásných věciček asi více.
OdpovědětVymazatTaké jsem chodívala na jehlách - dokonce jsem měla botičky s průsvitnými, jakoby skleněnými podpatky a ťapala jsem v nich, frajerka, i po Praze do školy na zkoušky. Teď chodím v polovysokých podpatcích a občas i v mokasínech, ale do našeho divadla mám pořád lodičky, mám to blízko domů.
VymazatBotičky akorát tak do výlohy. Jsou krásné a mně se moc líbí, jak jsi to nafotila i s tím okolím.
OdpovědětVymazatTaky jsem nosívala boty na jehle- říkalo se na kováku. Toto období je za mnou.
Hanka
Hanko, kováky si moc dobře pamatuji, první mi dělal kolega v práci, protože obuvníci to ještě neuměli... To byly časy, takové klapání na dlažbě z dálky upozorňovalo, že jde nějaká frajerka s kovovými podpatky...:-)))
Vymazat