Příběh Pražského hradu

 Třetím zastavením při mých toulkách Hradčanami byl Starý královský palác,

 v jehož  prostorách celého gotického podlaží je od roku 2004 stálá expozice Příběh Pražského hradu. Připomíná tisíciletou historii tohoto místa a všeho, co souvisí s dějinami vytváření naší státnosti. 

Už to vypadá téměř neuvěřitelně, ale podle paní, která kontrolovala vstupenku, jsem byla opět na prohlídku sama. Pokud jsem měla hezký pocit v obrazárně, tak tady, v těch neskutečných gotických prostorách, plných těch nejstarších našich dějin, jsem byla úplně vykolejená. Už jen to, že jsem sama otevírala tyto ohromné dveře zasazené do kamenného portálu

a vstupovala do takto nádherných prostor s takovou historií, tak to byl vážně zvláštní pocit:

Díky nápisu na  této vitríně, ukazující fragment záušnice z doby přes 2 500 let před naším letopočtem , si myslím , že odtud pochází v pohádce používané slovo středověkým lékařem "moribundus". :-) V době římské, tedy 0 - 375 n. l. totiž krátce existovala říše Marobudova...

Ačkoliv jsem měla času dost, nějak jsem nestíhala vnímat vystavené exponáty, číst poutavé texty a přitom obdivovat ty úžasné prostory, klenby, stěny pamatující dobu Přemyslovců...

Náhrobek Přemysla Otakara II.

a jeho pohřební klenoty. 

Svatý Jiří zvedá kopí...

Kopie Svatováclavské koruny

Pohřební klenoty

Rudolfa I. Habsburského (to není ten fujtajblák, který podněcoval českou šlechtu proti Přemyslu Otakaru II., aby našeho krále zničil a vyvrcholilo to strašnou smrtí našeho krále v bitvě na Moravském poli (které není na Moravě, ale v Rakousku). Tento Rudolf Habsburský se oženil s vdovou po Václavu II. Eliškou Rejčkou, aby bylo legitimizováno jeho uchvácení českého a polského trůnu po zavraždění Václava III., ovšem tento král  ("Kaše", jak se mu přezdívalo pro jeho velikou šetrnost kvůli zadlužení království, ta šetrnost se projevovala i v chudobě královského stolování) si radosti moc neužil, protože ve věku 26 let zemřel na úplavici u Horažďovic a Eliška Rejčka byla ve věku sotva dvaceti jedna let dvojnásobnou královskou vdovou..

Skicář Josefa Mockera - dostavba katedrály:

Myslím, že už je toho příliš, dojmů i mých fotografií,  tak poslední své hradčanské zastavení nechám na příště. 

Hodně pohody