Rudolfinum

 Bylo pondělí 17. března a já jela do Prahy - do Rudolfina na generální zkoušku na večerní koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu.  Počasí bylo pravé aprílové, déšť na spadnutí:

 Na programu byl -Sergej Rachmaninov,  Sergej Prokofjev,  Grazyna Bacewicz, tedy přesněji jejich skladby ze čtyřicátých let minulého století  (Rachmaninova Rapsodie na Paganiniho téma pro klavír a orchestr,  Symonie č. 5 B dur Prokofjeva  a Ouvertura Bacewicz).  Já seděla uprostřed první řady a měla celý orchestr před sebou téměř na dosah ruky. A protože všude chodím vždy včas, tak jsem před příchodem návštěvníků mohla fotit prázdné chodby

i prázdnou Dvořákovu síň:

 a viděla i příchod hudebníků a jejich přípravu:

 Původně měla dirigovat Han-Ny Chang, ale vystoupil místo ní velice sympatický mladý (a moc hezký)  německý dirigent Elias Grandy a byl úžasný. Tady byl ještě oblečený civilně, pak jsem vypnula mobil, takže v gala jsem ho nemohla zachytit:  

Byl fantastický, takový velice jemný, dělal dojem křehkého, romantického, ale přitom byl energický, procítěný.  

A tady se připravoval klavír pro sólistu koncertu,

 teprve čtrnáctiletého  pianistu Adama Znamirovského, který byl neskutečný, neskutečný... Nechápu, jak je možné v tak útlém věku být tak veleúspěšný. A navíc hrál zpaměti, to už mi vůbec hlava nebere (já si tento blog dělám jako externí paměť, protože si sama nic nepamatuji). Večer měl prý obrovský úspěch a tleskal mu  sál vestoje...

Z Rudolfina jsem přes Staroměstské náměstí došla na Florenc a jela domů.

Vůbec mám raději generální zkoušky nežli pak koncert, protože vidím konkrétní práci dirigenta i celého orchestru, je to takové živé, autentické, koncert už mi přijde škrobený, formální..

Hodně pohody