Vánoční stromeček

Když jsem byla malá, měli jsme  doma vždycky živý vánoční stromeček vysoký až do stropu. Doteď si vybavuji, jak byl celý byt provoněný jehličím a když se zapálily před rozdáváním dárků na tom velkém stromečku prskavky a svíčky, bylo to nádherné. Po letech jsem se zamyslela nad jepičím životem takového vánočního stromečku a symbolicky  přenechala radost z živého stromečku hlavně těm, kteří mají malé děti. Nejprve jsem si vypěstovala malý smrček - pichláček v květníku, který brzy hodně vyrostl a je dnes nastálo na dvorečku. Místo něj jsem dostala hodně starý umělý stromek, jehož ozdobením dodržuji formálně jeden ze symbolů českých Vánoc (i tak ve váze  míváme ozdobené velké smrkové větve).  Do převažující bílé barvy bytu se mi najednou stromek zdál hodně tmavý, tak jsem ho trochu vylepšila zbytkem bílé barvy. No, řekněte sami - nevypadá teď jako krásně zasněžený smrček? :-)

Zmatek, nepořádek, spousta různých krabic a krabiček plných vánočních ozdob - to je ráj pro kocourka a jeho drápky...

Vydatně pomáhal - zejména se mu líbilo prát se s bílými peříčky. Už mnoho let používám ke zdobení jen stříbrné kouličky a zvonečky, bílý perličkový řetěz, bílá peříčka  a  mé háčkované ozdůbky...

A tohle je už hotový ozdobený stromeček, který má hlídat malý andělíček - ale nehlídá, spinká...:-)

Hezký den všem.

 

Zima

Mám nejradši hory a zimu a většinu volného času jsem trávila na chatě v horách.  Ale i ve městě může být občas zima krásná ...
 

... to když napadne hodně sněhu a neroztaje. Nejvíce se mi líbí za šera nebo za tmy, kdy má takovou krásně namodralou barvu a třpytí se spoustou jiskřiček ve světle pouličních lamp...

A když je sněhu hodně, tak ztichne celý svět, náhle není třeba nikam spěchat, vše se zklidní a zpomalí, je klid a pohoda -  to je pak zima i ve městě krásná.

Hezký den. 

Šišky

už jsou nabarvené na bílo, teď k nim ještě připevnit bílou mašli

a zavěsit je na záclonu. Jen tak mimochodem - bílých mašlí a stuh není nikdy dost...

Teď už může přijít zima, jablíčka mají zimní čepičky-kulíšky...

Hodně pohody 

                    

Kocourek

ležící kdekoli...

... chundelatý kočičí miláček...

...miluje krabice všeho druhu...

... takhle spí nejčastěji...

... a pod deštníkem se mu líbí...

... jako hlavní menu k večeři?...

... a nebo  pro změnu předkrm k obědu?...

... unavený...

...no, není roztomilý?

Jmenuje se Míša - Mišutka a je to heboučký miloučký svéhlavý pelicháč, který - když chce, poslechne na slovo a když nechce, dovede pohledem přesně sdělit, co si o vás v danou chvíli myslí.  Nejkouzelnější je, když sedím u počítače a on se mi pohodlně uloží na klíně, mou levou ruku uchopí oběma pacičkami a položí si ji jako polštářek pod hlavičku a usne... Prosím, nebudit, nerušit, nekašlat, nedýchat a hlavně neklapat do klávesnice... :-)

Je  miláček všech, teď trochu postonává, tak jemu i nám držte palce, ať je v pořádku.

Hezký den všem.

Bílá...

Udržovat nenalakované parkety tradičním drátkováním už mi přišlo zbytečně namáhavé a navíc se  mi zdály příliš tmavé do převážně bílého interiéru...

ranní slunce je krásné

   ...a  tak jsem se rozhodla, že si je natřu na bílo...

 Myslím si, že se to povedlo a bílá lesklá podlaha je to pravé...

Tak nevím, jsou ty barevné rozdíly jsou způsobeny jen sluníčkem?

Ale podlaha je nádherně bílá...

 Dost mne od natření parket na bílo odrazovali, ale jsem ráda, že jsem to udělala. Asi brzy budou následovat i parkety v dalších místnostech, snad to rodina přežije...:-)

Hezký den. 

Boty, botky, botičky...

Největší bota (vypadá trochu jak pro loupežníka Rumcajse) je připravená pro Mikuláše - aby se do ní vešlo hodně dobrot... 

... a ty malé byly pro přátele...

Hezký den 

Knížky

mám velice ráda a mám jich opravdu hodně.  Čtu hlavně před spaním, proto je na mém nočním stolku vždy sloupek rozečtených knih:

 A aby byly knížky mimo knihovnu chráněné a také vypadaly na stolku hezky, ušila jsem na ně pár univerzálních obalů:

Některé knihy ale mají svůj stálý obal, který jiným knížkám nepůjčují - to platí o kuchařce paní Sandtnerové (síťový obal s krajkou vynikne na modré vazbě knížky),  dále o starém rodinném dívčím památníčku (jeho půvab je svázán velkou mašlí),

svůj obal má i nádherná velká kniha Pražské módní salony 1900-1948, kterou jsem si koupila na úžasné výstavě v Uměleckoprůmyslovém muzeu a velká kniha o nejkrásnějších zámcích a palácích.

A když jsem byla zase zajatá šitím a krajkováním, udělala jsem si bílý obal na krabici s kapesníčky, aby vypadal dobře na pracovním stole...

Přeji všem hodně pohody...