Borůvky

a rybíz - to jsou mé vzpomínky na dětství a  prázdniny v horách. S tatínkem jsme sbírali borůvky a rybíz a maminka nestačila péct kulaté koláče, dva na velký plech. V úterý jsem koupila na trhu litr borůvek a rybízu a už se těšila na pečení. Druhý den brzy ráno, za krásného šumění deště, jsem si připravila svou "kuchařku nejčastěji používaných receptů". :-) Jsou to malé lístečky s jednotlivými recepty, sepnuté dřevěnými kolíčky do kategorií (často dělané, vánoční, na chleba a housky) v bílé keramické misce na chlebovce,

našla ten pravý recept na borůvkový či rybízový koláč,

udělala těsto, nechala vykynout a pak přidala ovoce a drobenku a dala péct.

Samozřejmě  ještě teplý koláč musel projít "kolaudací" neboli schvalovacím řízením pekařkou - prošel...

Po snídani jsem ho vezla  na chaloupku a hostům také chutnal.

Recept je velmi jednoduchý -  na velký plech potřebujeme:

35 dkg polohrubé mouky, 5 dkg  pískového cukru, 1/2 balíčku droždí, skleničku vlažného mléka, 1 žloutek, 4 polévkové lžíce rozpuštěného másla, vanilkový cukr - 

zaděláme těsto a necháme 1 hodinu kynout v teple. Pak buď rukou namočenou ve studené vodě nebo poprášenou moukou vymačkáme těsto po celém plechu s pečícím papírem  (nebo můžeme udělat dva kulaté vedle sebe, těsto může vyjít i na 4 menší kulaté koláče, pak je nejlepší si odpovídající kulatý tvar pečícího papíru vystřihnout třeba podle talířku), uděláme zvýšené okraje (aby rybíz a borůvky nevytekly), nasypeme ovoce a bohatě posypeme drobenkou  (smíchám odhadem stejné množství cukru písek, hrubé mouky a o maličko menší množství změklého másla vidličkou  roztírám a zapracovávám  do něj ty sypké suroviny). Peču na 150 - 160 °C. Po upečení můžeme kůrku potřít máslem. 

Hodně pohody

Pár slov...

před necelými 4 lety mi kamarádka Gabi poslala pár odkazů na adresy zahraničních blogů, které se jí líbily. Tím pro mne - člověka,  který pracoval na počítači a s internetem ve své profesi od chvíle, kdy se tyto technické zázraky dostaly do největších firem naší země, otevřela zcela jiný svět internetu. Doposud jsem ho znala jen pro svou odbornou práci a neměla v podstatě čas ani náladu jít mimo svůj obor (vyjma mailů). Těmi několika odkazy jsem najednou objevila svět tvořivý a zábavný, svět blogů šikovných a přátelských lidí a to mne vedlo k založení vlastních stránek.  Ovšem na tři roky se mi  zablokovala možnost přikládat fotky (způsobil to nainstalovaný software k novému foťáku!), tudíž jsem se na tu dobu odmlčela. Dnes je vše v pořádku  (klepu na zuby) a mohla jsem pokračovat. Díky tomu jsem poznala tolik milých a šikovných lidí, takže jen lituji, že není čas se pravidelně virtuálně "setkávat" se všemi. Není to možné, protože denně přibývají další a další, u kterých by se ráda aspoň na chviličku zastavila... A tak velmi srdečně zdravím všechny milé vzdálené i blízké virtuální přátele a jsem za jejich poznání moc ráda. ♥

Drobnosti

Když jsem nemohla rušit kocourka v jeho sladkém odpočívání po namáhavém boji, našla jsem si jinou zábavu, zcela tichou. Ustřihla jsem si kousek kanavy, vzala starou modrou vyšívací bavlnku, nákres zajíčka, pořízený z obrázku  od Soni - http://lavickovasona.blogspot.cz/ a začala vyšívat:

Šlo to hezky a tak jsem večer při televizi vyšila i tohoto andílka (bohužel, už nevím, kde nebo u koho jsem našla obrázek, takže se může dotyčná osoba přihlásit - pak to doplním):

 
Jen je nepříjemné, že i při takových jemných pracech mne pořád moc bolí pravá ruka. :-(

Hodně pohody

Bylo dobojováno

a kocourek mi dovolil vzít si jeho látkového poraženého soupeře. Nastalo tvoření a toto je výsledek:

Ta květovaná část je zbytek z patchworkového tvoření - polštáře...

Mám ráda tašky na zip - dávají jistotu, že mi  ochrání obsah tašky...

Opět spousta kapsiček i na zip - to k uložení dokladů, peněženky, klíčů...

Hodně pohody 

Kočičí zápas ve volném stylu

Včera jsem měla náladu něco tvořit, tak jsem si vedle šicího stroje připravila krabici s látkami a odstřižky. Střelhbitě toho využil kocourek, zatáhl za vykukující pásek a nastal lítý boj s textilním nepřítelem:

 útočil hlava nehlava, televizní anténa byla ve velkém ohrožení,

 projevil sice formální snahu poslouchat taktické pokyny trenéra,

 ale pak spolehl na svůj vlastní instinkt,

 správně nepřítele uchopil,

 až se ho podařilo vytáhnout celého ven,

 dlouho s ním na volné žíněnce udatně bojoval,

 zúročil dlouhá léta poctivého tréninku,

 vždy měl navrcho on,

 až svůj zápas dovedl ke konečnému vítězství,

 které dal všem jednoznačně najevo tím,

 že si z poraženého soupeře udělal pelíšek,

 nachumlal ho pod sebe,

spokojeně se uvelebil a vychutnával si sladký pocit zaslouženého vítězství. No, zkuste ho pak rušit nějakým rámusením šicího stroje - to přece nejde - takže šití se odkládá na neurčito...

Hodně pohody

Hlídač

Takhle ostražitě  kocourek-miláček  hlídá "zrající" ořechovici:

Hodně pohody

Hortenzie

se začaly postupně rozvíjet. Na tak malém dvorečku máme tři, jednu velikou (je nejstarší, asi šestiletá, darovaná  kamarádkou Evou  k narozeninám), jednu středně velkou (darovanou od kamarádky Věry) a jednu nejmladší, maličkou, také darovanou. A ačkoliv jsou od sebe sotva čtyři metry, tak kvetou postupně. Nejprve ta  největší - má nejméně 32 květů od světlezelené přes růžovou, modrou až k fialkové

a dokonce na jednom květu má víc barev:

Ta střední teprve kvést začne, loni měla tuším růžové květy:

 

a ta nejmenší zatím vypadá, že pokvete čistě bíle:

Začínají kvést floxy

a po několika letech také rozkvetla opuncie. Je chudinka, kvůli jejím ostnům, které se při každém pohybu kytky rozlétnou a nepříjemně zalezou i pod oblečení (v autě jsem je  ještě rok po jejím převážení občas pocítila na vlastní kůži), se k ní chovám dost macešsky. Není celá léta přesazovaná či přihnojovaná a přesto se odměnila krásným květem:

Hodně pohody 

Osudy

Každý jsme jiný a podle toho každý jinak vnímáme život. S čím se jeden vyrovnaně smíří, to druhého třeba zdeptá. Mí rodiče říkávali, že každý člověk má svůj kříž, který si nese životem. Jak už jsem psala, mám ráda vesnické hřbitůvky s kostelíky a  přemýšlím nad osudy lidí, o kterých tam čtu - jako třeba na tomto krásném naklánějícím se pomníčku:

Tato paní Karolína jistě musela být velmi milá, inteligentní a krásná, když si ji tak mladičkou namluvil pan řídící učitel. Pravděpodobně se vdala ještě před 18. narozeninami, protože  už v 19 letech se jí narodila dcera Liduška. Bohužel,  těšila se s ní jen 11 let, protože velmi mladá, mladičká -  třicetiletá, zemřela... 

Liduška asi zdědila po svém tatínkovi, řídícím učiteli, i po své mamince inteligenci, píli a nadání. Vystudovala učitelský ústav a nastoupila do zaměstnání. Bohužel však po své mamince zdědila též smutný osud, protože i ona zemřela příliš mladá. Na rozdíl od maminky se nestačila ani vdát a mít rodinu. Byla suplující učitelkou hudby a zpěvu na ústavu učitelek v Plzni (ten byl založen pravděpodobně v roce 1900 jako státní ústav ženský s výukou v češtině) . Tehdy se vyžadovalo, aby učitelka byla svobodná - pokud se vdala, očekávalo se, že bude ženou v domácnosti a skončí s povoláním učitelky.

Dvě jména, pár dat, pár slov... a přitom na jedné straně životy dvou žen, které zhasly tak krutě brzy a vzaly jim možnost radovat se, těšit ze života, ze svých blízkých a z krás světa a na druhé straně nesmírný smutek jednoho muže - manžela a tatínka...

Mám ráda staré knihy, ve kterých je popisován život v dřívějších dobách. Dost často  v nich jsou zmiňovány životy studentů a učitelů. Jaký byl pracovní osud těch, kteří vystudovali na učitele, o tom jsem našla příklad v zápisech v zajímavé kronice Základní školy Rádlo:
                  ..."Výnosem okresního školského výboru v Jablonci n.N. z 31. srpna 1931, č.j. 3049, byl Rudolf Masopust II, naposledy působící v Rychnově , jmenován od 1. září t.r. výpomocným učitelem v Rádle. ...
                   ...Výnosem okresního školského výboru v Jablonci n.N. ze dne 29.9. 1931 , č.j. 3541, byl výpomocný učitel Rudolf Masopust s právní účinností od 1. října 1931 jmenován učitelským čekatelem s ponecháním na dosavadním místě. Služební přísahu složil 7. října. ..
                   ...V době od 16. do 18. listopadu se učitelský čekatel Rudolf Masopust podrobil učitelské zkoušce způsobilosti v Liberci. Získal vysvědčení učitelské způsobilosti pro veřejné obecní školy. Datum: Liberec, dne 18. listopadu 1931 , č.j.25...
                  ... Přípisem okresního školského výboru z 8.srpna , č.j.2239, byl učitel Rudolf Masopust od 1. září jmenován prozatímním učitelem na obecní škole v Rychnově....

Radujme se proto  z každého dne, kdy žijeme a žijeme v relativním klidu a pokoji. 

Hodně pohody všem