VW

Včera jsme se byli podívat do Skleněné manufaktury firmy Volkswagen v Drážďanech. Ten nádherný skleněný palác byl dobudován v roce 2000 uprostřed města podle přísných parametrů tak, aby byla výroba automobilů VW Phaeton zcela bez negativního vlivu na životní prostředí - vždyť bezprostředně sousedí s velkým městským parkem a ZOO...

Toto je fotografie z oficielních stránek této firmy - https://www.glaesernemanufaktur.de/cz/index.html

Do předloňského roku se zde vyráběly automobily VW vyšší třídy Phaeton - dokonce zákazník mohl v luxusním obývacím pokoji v továrně být přítomen třídenní výrobě svého auta podle svých osobních přání a požadavků . V osmi prosklených a jasně osvětlených podlažích, na každém 16 automobilů zde čekalo na své majitele - a tu váhu držela jen ocel a sklo. Jak je vidět, dnes už je tam jen pár aut, protože výroba VW Phaerton byla před časem zastavena ...

Ta bílá kopule je připomínkou stavby, která na tomto místě stála. Nyní se z luxusního naleštěného proskleného objektu továrny stala prozatímní galérie s ukázkami vozů VW a Audi od nejstarších přes nejluxusnější až po vývojové modely elektromobilů, hybridních aut a bicyklů. Musím podotknout, že (i když nemám ráda moderní architekturu), tovární budova v Drážďanech je přímo dokonalá proti tomu, co se staví u nás, třeba v Praze  (třeba otřesné Florentinum Penty apod.). Všichni lidé z firmy si velmi přejí, aby se výroba v továrně obnovila...   

Udivily mě ty krásně naleštěné dřevěné podlahy, ze kterých vystupovaly průduchy topení a různá technická zařízení

- neuměla jsem si představit, že výroba automobilů probíhala v těchto prostorách, na dřevěných podlahách, v takovém luxusním prostředí. Velmi milým průvodcem v českém jazyce při  té hodinu a půl trvající prohlídce nám byl  Tomáš Říha. Průvodce v českém jazyce je každou sobotu ve 14 hodin (nebo na objednání), vstupné  7 Eur a pro kluky každého věku je to opravdu zážitek nejen vidět továrnu 21. století, ale hlavně všechna ta vozítka uvnitř. 
Pak se ještě projet velkým parkem na malé železnici hned vedle manufaktury 
a výlet je dokonalý. 

Hodně pohody

Taštička

Kamarádka Gábi dělá nádherné korálky, šité i háčkované - malá ukázka její práce:

Nedávno jsem jí udělala kulatou krajkovou taštičku na šminky, podobnou té mé

a ona v ní nosí rozdělané korálkování. Taštička je na většinu jejích prací malá, proto jsem udělala zatím jednu trochu větší:

Má otevírání na zip nahoře i na straně, na té fotce dělané večer jsou ty zipy trochu lépe vidět:

Tu další udělám ještě trošku větší, aby se jí hodila i na ty největší korálkové práce.

Hodně pohody

Kvete

opět vánoční kaktus a bílá fialka.  Hezká kombinace bílé se zelenou:

Ty zelené břečťanové věnečky na bílých křeslech jsou ovšem trvalé :-)

Zkrátka, bílé nikdy není dost.

 A za stolem spí na lavici naše kocouří potěšení:

Hodně pohody

Čerpadlo

Po patnácti letech věrné služby nevydrželo čerpadlo letošní pozimní napojování. Zamáčkla jsem slzu lítosti, otevřela peněženku při koupi nového a v pátek nás na chalupě čekala instalace nového čerpadla.

Úžasné bylo, že po napojení do sítě ihned naskočilo - to se starým byly větší potíže. Venku bylo chladno, proto teplo kamen bylo opravdu vítané nejen na zahřátí nás, ale i vody na mytí 

a  francouzských brambor, přivezených Evou k obědu. Ty talíře s modrým proužkem jsou hodně staré, už babička je používala a se mnou putovaly ze staré chaty v horách až sem, na chalupu.

Doufám, že čerpadlo vydrží přivádět do domu vodu z 11,5 m hluboké studny aspoň tolik let, jako to staré... Teď, když už máme napojenou vodu, nemám už výmluvu a může začít každoroční velký jarní úklid a po něm na kuchyňský stůl tradičně přijde velký bílý háčkovaný ubrus..
Hodně pohody

Hyacint

Bílý hyacint jsem fotila večer - má dva květy, ten větší už pomalu odkvétá. Také jedna z mých tradičních kytiček - skromná, ale nádherná a úžasně voňavá. Pak přijde cibulka hyacintu na zahrádku, snad se jí tam bude dařit...

Ve dne je sněhově bílý...

Hodně pohody

Marokánky

Mám ráda obyčejné jednoduché věci i jídla. Když nevím, co rychlého a dobrého udělat ke kávě, často padne volba na marokánky. Tedy marokánky - spíš rychlý moučník typu "co dům dal", trochu podobný recept, jako když pejsek s kočičkou pečou dort. A protože miluji hodně hořkou čokoládu (jím obvykle 70% Lindt), tak začínám rozpuštěním čokolády - tahle mi zbyla z nákupu v Německu (máslo často vynechávám)

a přidáním všeho dobrého, co se doma najde - třeba pořádné dávky na sucho opražených ovesných vloček, rozinek naložených do loňské višňovice, protože rum zrovna došel (a tady by můj dávno dospělý syn okamžitě navázal otázkou, kampak že to ten rum šel a jak vím, že už tam došel), na hrubo nasekaných vlašských ořechů, spousty strouhaného kokosu, dvou domácích vajíček na spojení celé té hmoty, občas přidám i na kousky nakrájené čerstvé ovoce (kupované kandované nepoužívám - zdá se mi, že má v sobě prapodivnou "chemii") nebo na zředění pár kapek rumu či višňovice, udělám na pečící papír malé placičky a dám péct.

A pak už zbývá jen si uvařit čaj (obvykle to ale bývá káva) a otestovat, zda se to dá jíst... Dá se to jíst, vždyť je to ze samých dobrých věcí...

Hodně pohody