Vánoční ozdoby

V zámku Valdštejnů v Litvínově je celoroční expozice vánočních ozdob.  Jednotlivé stromečky ozdobili různí autoři velmi originálně - jsou tu paličkované a háčkované ozdoby,

vtipné jsou ozdoby z badmintonových košíčků s raketou na špičce stromku - autorem je pravděpodobně náruživý sportovec,

další krásný stromeček je hudební - notový papír s názvy vánočních koled a písní představuje spolu s mašličkami komety, z drátů jsou udělány houslové klíče a na špičce jsou housle,

jeden stromeček je patchworkový - líbily se mi netradiční a roztomilí baculatí andílci,

další stromeček je ozdobený  keramickými betlémy, keramickými adventními věnečky, další perníčky nebo papírovými kapříky, velice svérázný je dřevěný  stromeček:

ale mně se nejvíce líbil stromeček cibulákový... ozdoby s cibulovým vzorem z Českého porcelánu, a. s.  v Dubí, jsou nádherné:

 

I když venku už svítilo téměř jarně sluníčko, expozice připomínající Vánoce je kouzelná a stojí za to ji vidět kdykoli do konce roku, kdy bude obměněná za nové originální ozdoby.

Hodně pohody

Stálé Vánoce...

I když už je březen a já teprve koncem února odzdobila vánoční stromeček, někde mají Vánoce celoročně a to je pro mne to pravé. S kamarádkami jsme se totiž jely podívat do Valdštejnského zámku v Litvínově na stálou expozici originálních vánočních ozdob.  Zámek je dva roky po rozsáhlé rekonstrukci a moc mu to sluší (pokud si odmyslíte ten hrozný vysoký panelák těsně vedle zámku).

Bývalou tvrz, posléze panský dvůr Jana Josefa Valdštejna nechal do podoby barokního zámku přestavět František Josef Jiří v letech 1732 až 1734 podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky. Od 70 let 19. století, kdy už zámek nebyl využíván jako letní sídlo šlechty, stal se hospodářskou budovou a postupně byl upravován na správní a obytný objekt. Zmizel zámecký inventář, do hlavního sálu bylo vloženo patro a zanikly původní interiérové prvky. Své slavné dny měl zámek za sebou a už jen trpěl. V roce 2006 byl zámek bezúplatně převeden městskému úřadu v Litvínově a v letech 2012 - 2014 proběhla rozsáhlá rekonstrukce, která mu částečně vrátila původní vzhled:

Tento snímek je z rekonstrukce zámku - ze stránek MU Litvínov a dokumentuje stav po vybourání příček v hlavním sále

a tady jsem fotila krásnou současnost - tam nahoře jsou záměrně ponechány dveře po bývalém vestavěném patře...

Lustry jsou na zámku nádherné...

Ukázka dochované původní výzdoby zámku...

Jediné dochované původní parkety...

A aby nebyl můj příspěvek příliš dlouhý a také aby vynikl samotný krásně zrekonstruovaný zámek, další lahůdku ze zámku Valdštejnů, tedy samotné originální vánoční ozdoby a také ukázku expozice hraček z bývalé litvínovské továrny si nechám na příště... Zámek i se svými expozicemi určitě stojí za návštěvu.

Hodně pohody 

Koberec

Po několika letech jsem opět vytáhla na světlo bílý tkaný koberec, který kdysi býval v předsíni. Jednou jsem ho po vyprání schovala, protože když jsem ho každý den nevyčistila od kocourkových černých a šedých chlupů, vypadal hrozně. 

Koberec se mi zdál moc obyčejný, a tak přišla na řadu má krabice s krajkami a stařičká šicí mašinka... a tohle je výsledek:

Hodně pohody 

Kabelka

Nedávno mne potkala známá a uviděla mou fialovou  kabelku. Tu jsem si udělala před dvěma roky z látky, která mi zbyla po ustřižení a zkrácení kabátu:

Kabelka se jí  líbila a přinesla mi tašku, kterou má od Vánoc a nepoužívá ji - abych si z ní něco udělala:

Je to asi nějaká kosmetická taštička, ve které byly výrobky značky Chloé - nápis je vytlačený v bílém okraji. Je z hrubšího režného textilu, nemá žádné uši, jen okrajem prostrčený pásek. Hned jsem viděla k její barvě a druhu materiálu, co by se z toho dalo udělat, jaké barvy se k ní hodí a také že při její ozdobě spotřebuji zase nějaké korálky a klubíčka, která mi doma leží. A tady je výsledek práce jednoho večera:

Ještě jsem z původních pásků udělala dvě delší ušiska, přišila je k taštičce a letní kabelka je hotová.

Hodně pohody

Co dál...

Dlouho jsem váhala, zda psát ještě na svůj blog, když ten hlavní, o kterém jsem psala, už není na světě... Můj nejmilovanější kocourek odešel začátkem prosince, ani denní docházení k veterinářce mu nepomohlo. Vím, že to bylo jen zvířátko - ale byl to můj nejvěrnější, nejhodnější, nejkrásnější, nejúžasnější kocourek a já ho milovala a miluji úplně nejvíc, jak může člověk zvířátko milovat a pořád mi schází, je mi po něm moc smutno. A přitom vím, že jsem pro něj udělala všechno, co bylo v lidských silách a že jsme spolu měli krásný život téměř patnáct let, že prostě přišel jeho čas... Ale co je to platné, když srdce nechápe to, čím rozum argumentuje. Schází mi, když sedím u počítače a on mi nespí na nohách, při každém pohnutí záclony čekám, že se zpoza ní objeví, večer mu připravuji na posteli polštář, u kterého vždycky ležel a ono nic. Zavolám jeho jméno a on už  nikdy nepřiběhne, to je tak smutné. Je to nespravedlivé, měl tu být se mnou a odejít také se mnou. Zatím už spinká na zahrádce a já se tam bojím jít podívat. A tak pořád smutním a jen doufám, že čas pomůže. Mějte se všichni moc dobře.

Vaše