Téměř každý rok se jezdím potěšit krásou do Ploskovic na zámek. Mám na něj krásné vzpomínky a vždy znovu a znovu obdivuji nádheru zámku. Panství Ploskovice je z historie známé smutnou událostí. Roku 1496, kdy byly Ploskovice v majetku Adama Ploskovského z Drahonic, se vzbouřili poddaní, kteří už nemohli dále snášet krutou robotu, dobyli tvrz, vynutili si propuštění z jeho poddanství a připojili se dobrovolně do poddanství sousedního Dalibora z Kozojed. To si poddaní i Dalibor dovolili něco neslýchaného a stihl je za to trest, sám Dalibor byl vězněný ve věži v Praze na Hradě (říká se jí proto Daliborka) a v roce 1498 dokonce pro výstrahu popravený. Na sklonku 17. století zdědila panství Ploskovice Anna Marie Františka z rodu Sasko-lauenburského, později jako již vdova provdaná za toskánského vévodu Gastona z rodu Medici (a získala tím titul princezny). Nepříliš šťastné manželství, kdy manžel žil trvale v Itálii a ona zde, si Anna Marie Františka Toskánská "kompenzovala" tím, že chtěla vybudovat zámek, který by se svou krásou a dokonalostí vyrovnal soudobým stavbám šlechty ve světě. A tak v první čtvrtině 18. století došlo ke stavbě zámku Ploskovice jako její letní rezidence (proto jsou v zámku jen dvoje krásná bílá kachlová kamna a mohu potvrdit, že v dnešním slunném dni bylo v celém zámku příjemné teplo).
Od roku 1805 přešel zámek do rukou toskánské větve Habsburků, v polovině 19.století se stal soukromou rezidencí císaře Ferdinanda V. Habsburského - Dobrotivého a prošel rozsáhlou přestavbou a úpravou, byl zvýšený o jedno patro a na jeho výzdobě se podílela řada umělců - zejména nádherné stropní a jiné malby od romantického malíře Josefa Navrátila, nádherné pozlacené lustry s garnýžemi dodávají zámku jedinečnost...
Po smrti Ferdinanda přešel zámek na Františka Josefa I. a po roce 1918 zde bylo letní sídlo ministerstva zahraničních věcí vzniklého Československa (ve východním křídle byla zřízena česká škola). Za okupace tu byla zřízena nacionálně politická škola mladých sudetských nacistů a po skončení války byly zámek i park postupně upravovány a počátkem 60. let zpřístupněny veřejnosti - ovšem téměř bez původního inventáře...
V parku se pod keři a na stromech chladili pávi:
Ploskovický zámek i jeho park stojí za návštěvu a dát si v jeho malé kavárničce dobrou zmrzlinu a kávu, dívat se přitom na pávy a krásnou zeleň kolem dokola - to jsou poklidné a milé chvíle.
Josef Matěj Navrátil (*17. února 1798 Slaný - +21. dubna 1865 Praha)
Vyučil se u otce malířem pokojů, po studiu na pražské Akademii se stal malířem- dekoratérem a nadále se vzdělával i ve světě, zejména ve Švýcarsku. Nástěnné malby z tohoto jeho raného období jsou dodnes na mnoha místech v Praze (i na Hradě, v bývalém Vávrově mlýně - dnes Poštovním muzeu v roce 1847) i jinde, například ve výše uvedených Ploskovicích, dále v Liběchově (Sala terrena, Orientální salónek, fresky nade dveřmi v patře), Zákupech, Jirnech ... V císařském sídle Zákupy v letech 1850 - 1853 se svými spolupracovníky vyzdobil 20 pokojů historickými a žánrovými obrazy, alegoriemi a nádhernými ornamenty.
Získával na věhlase a v roce 1850 se stal předsedou Jednoty výtvarných umělců. Byl vynikající krajinář i malíř zátiší, dokázal malovat nádherná figurální díla a měl bohatou škálu technik a stylů, dostal se až k pokraji impresionismu. ovšem později částečně ochrnul v důsledku mrtvice, nemohl pracovat a je nesmírně smutné, že dožil dokonce v chudobě.
Také jeho první souborná výstava se uskutečnila v Rudolfinu až dlouho po jeho smrti, v roce 1909. Svým dílem se stal inspirací pro mnoho umělců, třeba jeho zátiší inspirovalo vynikajícího fotografa Josefa Sudka.
Přeji všem hodně pohody
Talíře a skleničky jsou ještě prázdné - teplé jídlo a studený sekt čekají na příchod hostů, jen ovoce a pečivo už je připravené. V posledních letech bývá v květnu už velké vedro, které já nemám vůbec ráda a dost mi to jakožto hostitelce kazí radost - hosté v tom teplu nemají velkou chuť k jídlu...
