...a levandule naposled...

Pro všechny známé jsem vyšila na plátěné polštářky s jejich monogramem - takhle vypadaly ještě nenaplněné levandulí

Přidat popisek

a takhle vypadají po naplnění sušenou levandulí:

Pak nastala klasická otázka hodna Jana Nerudy: Kam s nimi? Inu, do teriny a skleněné mísy na bowly (doufám, že to nezapomenu):

Tak končím s levandulovým blázněním a těším se, až budu tu vůni léta rozdávat. Krásné dny a hodně pohody.
 

Ještě jedno srdíčko...

Přivezla jsem z chaloupky další levanduli - nepořádek je hned v celém bytě -

a vybrala ty nejdelší, abych zkusila ještě jednou to srdíčko od Marťulky. Protože už jsem poznala, že nejsem na "motání" levandule příliš šikovná, zkusila jsem to srdíčko dělat trochu jinak. 

Zkrátka - ulehčit si to tím, že propletu stužkou každou část srdíčka zvlášť, aby mi nepřekážela ta druhá část při práci  - tady je jedna už omotaná stužkou, druhá ještě ne:

teď už jsou obě zapletené se stužkou,

takže zbývá jen spojit obě "hlavičky" z květů a spojit oba konce, aby vzniklo srdíčko:

Nejdříve jsem chtěla ty dva svazečky květů svázat dohromady tak, aby tvořily jen jednu kytičku, ale pak jsem si to rozmyslela - je to zase něco jiného:

 Tady je srovnání s těmi prvními dvěma pokusy - je vidět, jak už jejich stonky ztrácí zelenou barvu a schnutím hnědnou:

Zbylá levandule se suší a půjde do vyšitých polštářků.

Hodně pohody

Šiju...

První kytičky levandule už uschly, tak byl čas je zabalit, aby jejich suché květy nepadaly. Gumička po usušení byla vyměněná za bílou bavlnku a celé kytičky levandule mohly jít do ušitých pytlíčků - jsou průhledné a kytička v nich je krásně vidět:

 Usušená levandule zbavená stonků se hodí do polštářků - snažím se, aby každý pytlíček a polštářek byl jiný:

Další levandule se suší a nemůžu se dočkat, až ji budu moci dát do dalších polštářků, které už připravuji. Tyhle levandulové dárečky připravuji už hodně let a letos poprvé jsem při práci s usušenou levandulí jsem začala kašlat a kýchat. Snad to je z výkyvů počasí  ne alergická reakce...

Hodně pohody

Levandule

Nastává čas levandulobraní... Celý byt voní, protože dnešní úroda byla bohatá, jen to večerní šero jí dává trochu jinou barvu:

 
Část levandule vážu do kytiček, na ně přijdou bílé mašle (musím je nakoupit - domácí zásoby jsou už vyčerpané) a pak půjdou do bílých sáčků a druhou část suším a ta zase přijde do bílých polštářků:

Z levandulí jsem vybrala několik těch nejdelších - inspirovala mne totiž šikovná Marťulka na 

http://vseocosezajimam-martula.blogspot.cz/, která dělá z levandule nádherné věci. Její srdíčka i paličky jsou naprosto dokonalé. Já neumím dělat precizně, nikdy se mi nepodaří udělat dvě věci úplně stejně, i když je budu dělat přesně podle návodu, navíc se levandule při ohýbání trošku lámala, takže jsem srdíčka udělala tak trochu svérázněji, zkrátka s nedbalou elegancí :-)

 

To srdíčko, kterému se levandulové stonky nejvíc lámaly, jsem omotala vlnou levandulové barvy a ty zlomené stonky se tím dost zamaskovaly. Srdíčka precizní nejsou, ale mám z nich radost a určitě je budu zkoušet i nadále. A někdy příště ukážu už ušité polštářky a pytlíčky na levanduli.

Hodně pohody

Voskové figuriny

Kamarádka Eva moc toužila vidět voskové figuríny a když se dočetla, že v květnu se v Celetné otevřelo nové muzeum voskových figurín, bylo to jasné...

Některé postavy byly hodně podobné tomu, jak je znám z fotografií či obrázků, některé zase moc ne... Mezi ty hodně povedené patřila rozhodně Helena Vondráčková a Miloš Forman, dost podobný si byl i Jean-Paul Belmondo z mladých let, k poznání (víc oblečením a vlasy než podobou) byla Marylin Monroe, ale hodně nepovedený se mi zdál Karel Gott, u kterého byl víc vystižený (i když příliš přehnaný) jeho charakteristický postoj nežli samotná tvář...

A o této slečně jsme si ve tmě myslely, že je opravdová a chviličku jsme stály u těch dveří za ní a trpělivě čekaly, až dotelefonuje, abychom ji nerušily - a ejhle, ona to také figurína...je vážně dost povedená:

Tenhle druh zábavy mi moc neříká, ale neuškodí jednou za život vidět i to - zejména když jsem se mohla přeneseně přiblížit k několika postavám, kterých si vážím nebo je mám ráda.

 A tady jsou dvě, které od dětství mám moc ráda:

Hodně pohody