Už dlouho jsem chtěla vidět Třebechovice pod Orebem a především jedinečné Muzeum betlémů a tenhle čas se mi zdál pro návštěvu nejvhodnější - čas před adventem, začátek zimy. Betlém si spojuji vždy se zasněženou krajinou a nejčastěji si vybavuji Alšův betlém a pak také postavičky Jiřího Trnky - takové ty roztomilé muzikanty, kteří se v kožíšcích a válenkách prodírají hlubokým sněhem v předvánočním čase.
Třebechovice pod Orebem mne moc mile překvapily - jsou půvabné, takové milé a útulné, že se mi i přes nepříliš vlídné počasí zdály jako čistě vykoupané. Muzeum betlémů je v rohu Masarykova náměstí, které zdobí - vedle krásné radnice a ostatních domů - krásné sousoší Nejsvětější trojice a Morový sloup a blízký evangelický kostel:
Půvab města je i v jeho názvu - Třebechovice pod Orebem, protože Oreb je kopeček, podle mého odhadu se zvedá nad okolní krajinu o sotva dvacet metrů (je vysoký 256 metrů) a je na něm městský hřbitov s kostelem Božího těla.
Samotné muzeum spravuje městské sbírky a sbírky betlémů, kterých je více než 400, z různých materiálů (nejčastěji papírové, ale i vyřezávané ze dřeva, ze skla, z porcelánu) a různých končin naší země:
Nejcennějším je více jak stoletý pohyblivý celodřevěný Třebechovický betlém, prohlášený za Národní kulturní památku. Je to unikátní dílo sedláka a povozníka Josefa Probošta (1849 - 1926), řezbáře Josefa Kapuciána (1841 - 1908) a sekerníka Josefa Frimla (1861 - 1946). Je to obrovské dílo, dlouhé 6,89 metrů a vysoké 2,35 m, vážící téměř 1,2 tuny. Vznikalo od roku 1885 více jak 40 let a obdivovali ho lidé v mnoha městech naší země, ale i například 8 miliónů lidí na EXPO 1967 v Montrealu, o rok později vycestoval do Londýna na výstavu Ideal Home Show.
Po Proboštově smrti v roce 1926 zůstal betlém opuštěný ve stodole a chátral, až se ho rodina rozhodla prodat pod podmínkou, že zůstane nadále v Třebechovicích. Zájemců bylo hodně, od kočovných loutkoherců po Tomáše Baťu, ale nakonec v roce 1934 koupi betlému zprostředkoval řídící učitel František Skřivan
pro továrníka Jaroslava Burdycha,
který betlém koupil pro Československou církev husitskou. Bohužel se nedochovala kupní smlouva, což vedlo následně ke sporům o to, kdo je majitelem. Za války byl betlém ukrýván nejprve v Dostřelově mlýně, později ze strachu před zničením bombami či ukradením a odvezením do Německa v pivovarské lednici pod Orebem. Po válce byl betlém znárodněn, zůstal "v péči" národního výboru nadále v Třebechovicích, ve skutečnosti až do poloviny 60. let byl v kůlně (nebylo pro něj jinde místo) Františka Skřivana, který byl pověřen jeho správou a údržbou. Z obav o likvidaci betlému se František Skřivan zasadil o zapsání tohoto díla na seznam národních památek. Od roku 2013 je betlém vystaven v nové budově Muzea betlémů. Jeho zvláštností je, že spojuje vánoční a pašijový betlém, biblické příběhy a skutečné postavičky ze života, to vše ve 2 033 kusech, ve kterých je 351 postaviček (z toho 150 pohyblivých pomocí pásu a 51 vykonává složité pohyby podobné lidským), sedm krajinných teras a jednu terásku, 1531 stromů, skal, zvířat, nástrojů...
Kdykoli vidím něco tak úžasného, jako je tento Proboštův betlém, když vnímám tu krásu a když si uvědomím, kolik práce, šikovnosti a obětavosti ti lidé měli, mám na jedné straně obrovsky povznášející pocit obdivu k nim a hrdosti nad tím, co dokázali a na druhé straně cítím vůči jejich dílu velikou pokoru, hodně věcí kolem sebe vidím jako malicherné, protože nic neznamenají, mají jepičí život a je mi i trochu líto, že sama toho umím tak málo.
Návštěvu Třebechovic pod Orebem si budu pamatovat asi napořád...
Hodně pohody
ale ve velmi krátké době vlivem sluníčka mizely z kreseb všechny barvy mimo zelené a ta se stávala čím dál tím křiklavější, takže nastal čas na změnu... 
