Výstava Josefa Mánesa

 

Ve Valdštejnské jízdárně byla od března do včerejška výstava Josef Mánes: Člověk - umělec - legenda a byla to výstava překrásná, přebohatá na vystavená díla (více jak 400 exponátů od 25 veřejných institucí a soukromých majitelů) i na návštěvnost. On vlastně byl velice krásný a bohatý záběr Mánesova umění - od velikých děl po miniaturní,  od podobizen přes krajiny po alegorie, od pláten přes grafiky ke kresbám.  Focení bylo trošku obtížné - před každým dílem vždy někdo stál a musela jsem využít každou chvilku i když jsem nebyla přímo před obrazem:

 

Velice příjemné byly lavičky a sedačky v galerií, které byly hojně využívány. Nejdéle asi lidé zůstávali u originálu Kalendářní desky pražského orloje ze sbírek Muzea hlavního města Prahy:

Zajímavé byly ukázky Mánesovy osobní korespondence, jeho náčrty v zápisníku, líbil se mi vějíř

 i talíře s jeho obrázky, ilustrace lemující dopisy, písničky či básně,

 a také jeho kresby postav v krojích

zkrátka - líbilo se mi všechno... Někdy je tvorba Josefa Mánesa zužována jen na Orloj, Josefínu

 a Červené paraplíčko,

což je docela škoda, jak to právě tato velice dobře udělaná výstava děl dokládá. 

U několika obrázků jsem si díky mobilu přiblížila detail, který jsem neviděla na obraze:

Poutník a detaily...

Ještě pár snímků obrazů:

Zima a Jaro

(a protože já miluji zimu, udělala jsem si detail právě Zimy z tohoto obrazu):

nejraději bych sem dala všechny, které jsem vyfotila, ale to nejde, byly jich téměř tři stovky..:-)

Hodně pohody

Čas levandule...

Před dvaceti lety jsem zasadila na dvorečku u chalupy dvě vysoké levandule, které jsou už tedy opravdu hodně staré, ale pořád dávají krásné květy a hlavně jsou milovány čmeláčky a včelkami:

Gábi má hodně mladých levandulí, hlavně ty krásné nízké, které jí na zahradě dělají půvabné bochánky a každoročně jich košík dostanu :

Už jsem z usušených udělala tři bílé voňavé polštářky, které ve středu dostali přátelé v Praze, jen jsem si je nevyfotila... Snažím se, aby každý levandulový dárek byl úplně jiný, aby potěšil nejen vůni, ale i tím, jak vypadá. Tak snad nezapomenu vyfotit ty další...

Hodně pohody 

 Opět jsem dostala od Gabinky koš le

Návštěva v Dobříčanech

 Po třech letech jsme opět zajely se Zdenou za Marcelou a Ondrou do Dobříčan.  Líbí se mi pohled ze zahrady na tuto věžičku původně gotického kostela Narození Panny Marie :

No, oči mi přecházely a hlava to nebrala, jak je možné, aby toto někdo dokázal. Ondra a Marcela jsou lidé se zlatýma rukama, na co sáhnou, to se jim podaří. Pamatuji si jejich původní zahrádku z doby, kdy horník a ekonomka měli dům jen jako rekreační chalupu a to, co dnes vybudovali a vypěstovali, to je opravdu neskutečné. Tedy - samozřejmě, vedle ohromné šikovnosti to je především neskutečně mnoho dennodenní práce, kterou potřebuje to množství stromů a keřů, skleníků a polí. A vidět exotické palmy, vidět dozrávat fíky a spoustu exotického ovoce, to je zážitek. Však také Láďa Hruška už u nich byl snad čtrnáckrát natáčet. Pár fotografií pro potvrzení:

A to ještě oba umí všechny to, co jim tam roste, pojmenovat i latinsky... Pro mne bylo také neskutečné to, že jsem nikde neviděla jediný plevel na záhonech, všechno naprosto vzorně čisté, rostoucí, kvetoucí...Nádherný zážitek vidět jejich zahradu.

Hodně pohody