Zapadající sluníčko

dokáže zázraky - třeba vykouzlit u nás doma  svatozář ...

nebo že by to byl trošku zamračený smajlík? Kdo ví...

Hodně pohody

Kamínky

mám moc ráda a stejně jako kaštany, šišky nebo různé trávy si je často  z procházek a výletů nosím domů. Zdá se mi, že mi předávají svou skrytou energii. Na chaloupce je mezi kytičkami jeden krásný kamínek z Měděnce (tam je nám pokaždé velice hezky a cítíme hodně energie) a jeden  z výkopu u Křivoklátu (ten byl dosti těžký a k autu ho nesl hodný kamrád Honza). Na fotce ten ptáčkový v misce z Sheffieldu jsem dostala a tenhle srdíčkový jsem našla mezi oblázky...

Doma na okenním parapetu lodžie mám hlavně kaštany, šišky a různé trávy...

Hodně pohody

Nedělní ráno

bylo krásně chladné, tedy pravý čas k upečení něčeho dobrého ke sváteční snídani:

mramorová bábovka ve staré kameninové formě je už hotová, teď ji zdárně vyklopit ...

pocukrovat - vždycky se mi moc líbí, když je pečivo zasněžené  bílou cukrovou čepičkou...

ještě uvařit čaj a můžeme snídat...

Pohodovou neděli

Obrázkem

malé holčičky ( ačkoli to vlastně může být i chlapeček) jsem si udělala radost minulou sobotu

a pro samé starosti s kocourkem jsem se ještě nedostala k tomu rozebrat ho, vyčistit a natřít rámeček na bílo (je hodně poničený a nemá originální barvu)... Trošku mi připomíná v blonďatém provedení to roztomilé spící mrně, o kterém jsem psala na začátku svého blogování (Obrázky), 

tedy Portrét princezny Marie Františky z Lichtenštejna ve věku dvou let z roku 1836 od Friedricha von Amerlinga (1803 - 1887). Z obrázku jsem si udělala krajkovou záložku do knih...

Hodně pohody a příjemný víkend

Krásná letní taška

i s  přáním mi přišla od Věrky (http://verka-zmurka.blogspot.cz/) v rámci "taškování" (viz http://janee33.blogspot.cz).
Je oboustranná, ve veselých barvách léta - jedna strana červeno-žluto-bílá

a ta druhá strana bude asi mnou  častěji ukazovaná - je ve variantách modré a bílé (s drobkem zelené), tedy v barvách, které mám moc ráda:

Taška je ušitá tak, že se dá nosit v ruce  i přes rameno jako letní kabela, takže má široké využití. Spolu s ní jsem dostala i tyto krásné modrobílé háčkované korálky - lehoučké a jemné přesně na léto :

Věrko, moc děkuji...

Hodně pohody všem 

Huráá....

kocourek už se vzpamatovává, dokonce vyskočí i na postel a zdá se už docela  v pořádku. Dnešní příšerné vedro jsme překonávali pomocí zábalu z mokrého ručníčku...který kocourek sice chvíli na sobě vydržel, ale na protest si šel  lehnout na slunce...

Kupodivu chodil dodržovat pitný režim - asi kvůli tomu, že k jídlu dostává dietní granule...

a s ručníčkem na těle cestoval po bytě...

Pak ale to nepříjemné mokré se sebe setřásl a šel si lehnout na své oblíbené místo - pod dřevěné křeslo, které tak rád svými drápky poznamenává...

U paní doktorky sice ještě měl teplotu 38,9°C, ale jinak se zdá být na dobré cestě k uzdravení.

Děkujeme za držení palců, pomohlo to.

Hodně pohody 

Kocourek ♥

Včera byl zoufalý den, myslela jsem, že po týdnu marodění a léčení o kocourka přijdu. :-(

 

Už neměl zájem o hraní...

jen smutně koukal a pořád blinkal...

Jeho stav se vůbec nelepšil, spíš naopak - takže u paní doktorky došlo vedle léků i na odběr krve pro další vyšetření. Po návratu domů zkolaboval (asi totálně vysílený nemocí, k tomu odběr krve,  to včerejší šílené vedro...). Bylo to hrozné, neskutečně hrozné,  když jsem držela v náručí chundelaté teploučké bezvládné téměř nedýchající klubíčko, s vytřeštěnýma nereagujícíma očima, které neudrželo hlavičku, nezvedlo tlapku, bylo celé gumové jako bez kostí a já nevěděla, co dělat -  to už nechci zažít.  Takže jsem  ubrečená ihned jela zpátky. Díky obětavé péči  jeho paní kocourkodoktorky a kocourkosestřičky se pak začal pomaloučku vzpamatovávat a domů jsem si ho vezla po dvou hodinách aspoň viditelně dýchajícího...

Takhle ležel celé hodiny, protože nemohl chodit...

neudržel tělíčko, neudržel hlavičku...

Ještěže mají kočky devět životů - ten můj jich má před sebou ještě aspoň šest, tak mne to trochu uklidňuje. Je to ♥ můj poklad, tak úžasně hodný, poslušný, vděčný, milý a mazlivý tvoreček, že si zaslouží tu být hodně moc dlouho.  A takhle vypadá teď - sice málo jí, ale (klepu na zuby) neblinká. Dostal dnešní třetí - večerní prášek, po povinné hodině klidu jsem nasypala papů do misky a on se objevil - vylezl z prapodivné skrýše, ve které předtím nikdy nebyl... 

důstojně prošel  kolem  koberečků vypraných od jeho blinkání

a pustil se do jídla,  které mu evidentně chutnalo...

 

Pak se lehl a odpočíval.

Tak věřím, že už bude jen a jen líp. Držte nám palce, děkujeme...


Hodně pohody