Počet zobrazení stránky

úterý 26. srpna 2014

Cibulák

jsem milovala od dětství a mám ho opravdu hodně kousků, proto jsme si s kamarádkou Evou nemohly nechat ujít prohlídku jeho výroby v továrně Českého porcelánu, a. s. Dubí (Gábi, díky za upozornění). Konala se u příležitosti 150-ti let výroby porcelánu v Dubí. Akce byla opravdu velkoryse připravená - už při vstupu všichni návštěvníci dostali cibulákovou placku s nápisem Miluji cibulák z Dubí (tu budu hrdě nosit, protože to je pravda),
tištěného průvodce prohlídky po jednotlivých odděleních a perfektně udělanou publikaci 

o historii, současnosti i budoucnosti porcelánky, ve které se vzdává hold nejen porcelánce, ale také lidem okolo ní.

Dvoumetrová socha Mariette  (Mariette Šmolková je poslední z potomků rodu Blochů) z dubového dřeva, držící podnos s cibulákem, je od Pavla Lakomého a symbolicky vyjadřuje sepětí porcelánky s městem Dubí. To má ve znaku dub a slaví letos 520 let své existence.  Kolem sochy je vysázeno sedm základních asijských rostlin, které tvoří dekor cibulákového porcelánu:


Granátové jablko ("cibule") - božství - jednota národa - plodnost - hojnost zdravých dětí
Bambus - vytrvalost - dlouhověkost - skromnost - odolnost - integrita 
Pivoňka - ženská krása - štěstí - láska - bohatství - vznešenost
Chryzantéma poupě - věčná mladost
Svlačec -(spadá do společenství čeledě lián) - soudržnost - přátelství - milostné souznění
Lotosový květ - čistota - vznik života - duchovnost
Broskev ("srdíčko") - dlouhověkost  - nesmrtelnost

tuto třírohou královskou korunku jako neměnnou ochrannou značku používá porcelánka již déle než 101 let








Při obsáhlé  prohlídce celé továrny s odborným výkladem bylo opravdu na co se dívat - od samotných výrobních postupů po zručnost a um pracovníků až po obrovský sortiment výrobků: 

Takhle se dělají do formy ouška na hrnečky a konvičky, musí se odřezávat a čistit
a takhle vypadají ručně dělané růžičky na vršky víček konviček a cukřenek

Je libo vánoční cibulákové ozdoby, andílky nebo snad sovu pálenou, resp. ještě nevypálenou v peci? Všechno tu najdete...

Po nalepení ještě následuje ruční domalba okrajů i vnitřků


Tři barevnosti cibuláku - modrá, zelená, červená a jejich dvě varianty: barevný vzor na bílém podkladu nebo bílý vzor na barevném podkladu. Ale pro mne je cibulák jen ten modrobílý, i když tu červenou variantou jsem viděla kdysi na starém porcelánu v zámku Ploskovice...
Inu, také v porcelánce platí "náš zákazník - náš pán"  - když si zákazník přeje trpajzlíky či šklebíky, dostane trpajzlíky a šklebíky, neboli proti gustu žádný dišputát...


tyhle dva  kousky se mi velice líbily...
U těchto vitrínek si většina cibulákomilců říká: to mám, tohle také, tohle rovněž.. ale tohle ne, to chci, tohle musím mít...



Občas se říká, že se někdo chová jak slon v porcelánu - tak proč neudělat slona z porcelánu?

Ovšem to není nic proti tomu, co vás čeká v "Domě porcelánu s modrou krví". Tam se vám až srdce rozbuší, dech zatají, oči rozzáří nad tou nádherou:
 



nádherný figurální porcelán z Duchcova...
A teď už psst, nastává pastva pro oči,kochejme se tou                                           
-  modrobílou krásou:


 (toto jsou výroční talíře):


  
 -  červenobílou krásou...
 - zelenobílou krásou...


V té horní přihrádce je dokonce vícebarevný cibulák, no ....



 






A na závěr něco málo z bohaté historie porcelánu v Dubí:
... budoucí Dům porcelánu s modrou krví...
1864 - 1885 - průmyslník Anton Tschinkel koupil Dolní a Horní lesní mlýn v Dubí a zahájil  v obou výrobu                                      siderolitu, majoliky a porcelánu
1885 - 1899 - majitelem obou továren je firma MeiSner Ofen und Porzellanfabrik z Míšně zavádí v tzv.
                     Dolní továrně výrobu porcelánu s cibulovým vzorem (byl od roku 1879 vyráběný v Míšni)
                     Používá se už technologie ocelotisku a ruční domalby detailů dekoru
1899 - 1938 - majitelem továren je Bernard Bloch a nastává jejich velký rozvoj
1938 - 1945 - arizace továrny Blochovy rodiny, jejich přechod do německé správy a pak  zastavení výroby
1945 - 1948 - národní správa, obnovování zpřetrhaných obchodních vztahů a zrušení Horní továrny
1948 - 1991 - národní podnik  spadající od roku 1958 pod koncern Karlovarský porcelán
1991 - dosud - privatizace, vznik Českého porcelánu, a. s. Dubí, v roce 2009 fúze s Porcelánovou                                       manufakturou Royal Dux v Duchcově, a. s.

A na úplný závěr něco úžasného: 1. 9. 1947 přišel  do továrny patnáctiletý Vladimír Feix, aby zde nastoupil do učení a porcelánce zůstal věrný celých 67 let, z toho 43 let ve funkci ředitele. Provedl továrnu všemi těž-kostmi od privatizace po tržní ekonomiku, dokázal radikálně zmodernizovat výrobu, rozšířit několikanásobně sortiment i množství výrobků, dlouhodobě využívat jen vlastní prostředky a nepustit přitom ze zřetele lidský faktor,  péči o kvalifikaci a sociální podmínky zaměstnanců. Přeji tak úžasnému člověku hodně zdraví a sil.  

Tedy, to je něco - zejména v dnešní době. Zkrátka  (klepu na zuby, abych to nezakřikla) - daří se a ať se daří i nadále. Asi proto jsme se nám v porcelánce tak líbilo, i tato akce dne otevřených dveří byla perfektní. 

Přeji  hodně pohody