Národní třída č. 3, Praha

Na této adrese se nachází hlavní budova Akademie věd České republiky. Její historie je úzce spojená s historií Spořitelny české, která vznikla roku 1825 jako jedna z našich prvních finančních institucí. Tato dobře prosperující firma vedle charity zásadním způsobem přispěla k rozvoji Prahy - jako investor řady úžasných staveb (především nádherného Rudolfina a také výstavbou svého reprezentačního sídla na dřívější Ferdinandově třídě, dnešní Národní). Architektonické soutěže, vypsané v roce 1858, se zúčastnilo hodně významných nejen českých architektů a vyhrál ji neorenesancista Ignác Vojtěch Ullmann (1822 - 1897). 

Návrh průčelí Spořitelny české, dnešní Akademie věd ČR, od Ignáce Vojtěcha Ullmanna (viz Akademický bulletin 2/2015)

V té době měl již za sebou výstavbu kostela sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně a zámků v Chyši a Jirnech. Po demoličních pracích objektů středověkých lázní, křižovnického špitálu, cihelny a vápenice v roce 1857, byla na těchto parcelách do roku 1863 postavena Ullmannova stylově čistá neorenesanční budova s velkými půlkruhově zaklenutými okny, s bohatou štukovou výzdobou a bosáží fasády na vysokém soklu (bosáž je plastické vyznačení kvádrového zdiva zpravidla na rozích nebo přízemí staveb). Stavba je provedena jako klasický trojtrakt, umožňující velkorysé prostorové členění objektu.

Podle letopočtu je zřejmé, že tato část je dostavbou z pozdějších let (viz Akademický bulletin 2/2015)

Při budování základů a suterénních prostor byl poprve použit moderní materiál - beton. Realizací stavby byl pověřen osvědčený pražský stavitel Jan Bělský (další jeho stavby: Rudolfinum architektů Josefa Schulze a Josefa Zítka, Hlavní pošta architekta Antonína Brandnera, kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně též I. V. Ullmanna a jiné).

A takhle vypadá stavba uvnitř, počínaje reprezentativním schodištěm a dále spoustou nádherných prvků od štuků po sloupy, balustrády, lustry, mramor, sochy, vázy apod. :

Na konci 19. století se ukázala potřeba zvětšit budovu a byly různé návrhy novostaveb. Naštěstí zvítězil návrh rozšířit stávající fasádu o repliku směrem na západní stranu, která přidala stavbě druhý rizalit a deset okenních os. K realizaci došlo v letech 1894 - 6 a jednotná fasáda zcela zakrývá přístavbu v jeden celek s původní budovou. Akademie věd, která do té doby sídlila v budově Národního muzea, získala tuto budovu v roce 1954 a v poslední době dochází k citlivé úpravě prostor do původního stavu tak, aby sloužily novému účelu (bankovní hala jako knihovna - studovna). 

Informace jsem čerpala hlavně z příspěvku Jiřího T. Kotalíka v Akademickém bulletinu 2/2015

A ještě pohled na jeden nádherně zachovalý starý pražský strop se stejně nádherným starým křišťálovým lustrem 

a vstupní dveře do chodby pražského domu

No uznejte, že je to nádhera...

Hodně pohody

Durate et vosmet rebus servate secundis.
Vytrvejte a zachovejte se pro dobré časy.
        P. Vergilius Maro (+r. 19 př. Kr.)

                                                                      Ing.J. Solar: Breviář "Půjde to!"

  

Praha

Přišla mi pozvánka na výstavu Plakáty doby secese a to, že výstava končí 20. února, byla výborná záminka vypravit se opět na toulky Prahou. Výstava je v nádherné  budově Akademie věd ČR na Národní třídě 3, o které rozhodně příště napíšu něco bližšího. Originály francouzských a českých plakátů z let 1895 - 1915 pocházejí ze soukromé sbírky Zdeňka Harapese. 

 

Vystavená kolekce zahrnuje světově známé umělce té doby, jako třeba Julese Chéreta (u kterého se učil umění plakátové tvorby i Alfons Mucha),  Julese Alexandra Grüna, Jeana de Paleologua (PAL), Emila Orlíka...

Doba, ve které vznikly plakáty,  si potrpěla na dekorativnost, krásu, eleganci, ale nepopírala funkčnost. Se stejnou noblesou a půvabem dokázaly plakáty propagovat populární zábavní podnik stejně jako lokomotivu či prášek na praní, dámy v souladu s tehdejší módou měly veliké klobouky plné umělých květin nebo vzácného peří, pánové zase oslňovali elegancí fraků, cylindrů a bílých šál... Krásná doba, krásné plakáty. 

Hodně pohody

Útěcha

Slečno, slečno, vy se mračíte,
že po celý den Vám pršelo,
co by měla říkat tamhleta malá jepice,
které pršelo po celý život?
      Jaroslav Seifert: Na vlnách T. S. F.                   /Ing. J. Solar: Breviář "Půjde to!"/

Breviář

Mám moc ráda staré knihy a občas nějaký skvost najdu v antikvariátu nebo na burze. Dneska mne na první pohled zaujala tato maličká knížečka. Je opravdu malá, jak je vidět při  jejím porovnání se zápalkami:

A protože se  něco dělo, doposud klidně spící kocourek musel zvědavě vykouknout:

Tento Breviář šťastného člověka "Půjde to!", napsaný Ing. Jiřím Solarem, věnoval "svým obchodním přátelům  nynějším i budoucím se srdečným přáním zdraví a úspěchu" František OTTA, továrna na mýdla a jedlé tuky, Rakovník, v jubilejním roce 1938 a je připsán "Našim mužům od sedmi do sta k jubileu republiky".

Na 185 stranách je spousta krásných citátů, úvah a myšlenek a podle přípisu smí být uváděny za splnění podmínky uvedení pramenu u každého výňatku. A hned první citát by si měli vzít za své naši politici a manažeři, kterým se někdy od pusy práší hodně dlouho:

"Kdo chce získat hříšníky,
musí kázat krátká kázání."      J. H. Lorimer: Od píky                   /Ing. J. Solar: Breviář "Půjde to!"/

František Otta (  *16. 4. 1848 v Kostelci nad Labem - + 25. 5. 1939 v Rakovníku)

byl synem kožešníka, ale od mládí toužil stát se mydlářem. V šedesátých letech 19. století pracoval v pražské továrně na mýdla a dobře vydělával. Toužil ale mít vlastní podnik a to se mu podařilo v roce 1875, kdy si pronajal zařízenou mydlářskou dílnu v Rakovníku, v čísle popisném 117/1. Zprvu sám vyráběl i prodával, protože neměl dost peněz na zaměstnance a také neznámé výrobky se hůř prodávaly. Podařilo se mu nakonec prorazit, takže si v roce 1905 mohl postavit blízko dráhy vlastní dílnu s moderní technologií (parní stroje) a zaměstnat dělníky a nádeníky. Jeho největším konkurentem v oboru byla ústecká továrna na mýdlo a jedlé tuky Johanna Schichta (dodnes jsou známé jejich  výrobky - mýdlo s jelenem a rostlinný olej Ceres). 

Byl váženým občanem města Rakovník, podílel se na správě věcí veřejných a usiloval o rozvoj vzdělávání veřejnosti. Byl členem městského zastupitelstva a rady, v letech 1911 - 1913 byl starostou města a také byl zakladatel Muzejního spolku v Rakovníku. 

Od roku 1912 začal používat lisy na mýdlo s vyraženým obrázkem raka a také první balící stroj. O dva roky později již zaměstnával  40 zaměstnanců. První světová válka  hodně poznamenala nejen firmu (muselo se šetřit tuky pro válečné účely), ale hlavně rodinu osobně, protože se ze čtyř jeho synů z války vrátili jen tři. Po skončení války předal továrnu synům. Jeden z nich, Alois, si z Německa přivezl recept na výrobu bílého mýdla. Do té doby jejich i Schichtovo mýdlo bylo jen tmavé a hodilo se  na praní. Bílé mýdlo s obrázkem raka se stalo vyhledávané, konkurence schopné a bylo zárukou kvality.  Firma nevyráběla pouze mýdla, ale i jedlé tuky. 

Firma vedle kvality výrobků vsadila i na vtipnou reklamu, používala např. slogany "Ať jsi černý jako bota, umyje tě mýdlo Otta" nebo "Máš-li s prádlem trampoty, kup si Omýr od Otty". 

Po druhé světové válce byla rodině továrna sebrána - na základě obvinění bratrů z kolaborace s Němci a postupem času se přeměnila na Rakonu, jednoho z největších našich výrobců pracích prášků a drogistického zboží, čímž tovární značka Otta zmizela ze světa. Po roce 1989 potomci požádali o její vrácení a protestovali proti úmyslu české vlády prodat Rakonu americkému koncernu Procter&Gamble, ale i přesto už  v roce 1991 byla Rakona tomuto koncernu za 21 mil. $ prodána. 

Potomci Františka Otty na našem území soudní spory prohráli, ale dočkali se částečné satisfakce až ve Štrasburku, kdy jim byla přiznána náhrada 10 mil. korun ne za továrnu, ale za nezajištění spravedlivého procesu ze strany české justice. 

A tak místo inteligentního Breviáře šťastného člověka a půvabných reklamních sloganů firmy Otta jsme se dočkali od firmy P&G "inteligentního" reklamního sloganu "Vy zíráte, my zíráme - Vizír!"... 

Hodně pohody