Sobota v Praze

byla krásná a takhle tam v Kostelní ulici u kostela už kvetou stromy:

Byla to krásná procházka z Národního technického muzea až na Florenc, ulice na Prahu téměř prázdné...

Zkrátka, jaro už je tu.

Hodně jarní pohody

Národní technické muzeum

Po hodně dlouhé době jsem navštívila Národní technické muzeum a bylo to krásné podívání, které nepotřebuje ani komentář (ačkoliv nějaké drobné poznámky si neodpustím):

V naší rodině milujeme vláčky, zejména ty staré krásné parní lokomotivy, tak se nedivte, že jsem je tady obdivovala (a nejen já, vedle mne byli čtyři anglicky mluvící muži, kteří u těch lokomotiv studovali každý detail a tváře jim jen zářili)...

To je jedna krasavice a hned proti ní druhá... musí to být obrovská váha 

A tohle miluji od dětství - stará auta... kdysi tyto Aerovky byly velmi módní mezi bohatou smetánkou, zejména ženami:

Praga Lady z roku 1938 byla prezidentským vozem...

 No, není to nádhera? Takové červené autíčko mít, to by bylo úžasné:

Jawa 750 z roku 1935 - sportovní kapalinou chlazený dvoudobý dvouválec 745 ccm, max. rychlost 110 km/hod.

Jawa 700 z roku 1936 - 689 ccm, max. rychlost 90 km/hod. - také nádhera...

Tenhle starý Mercedes Benz je nádherný... 

 

Nádherný Jaguár z roku 1938... detail jaguára ve skoku...

 

Tatra 77a z roku 1937

Tak, to je všechno - kola, motorky a letadla jsem nefotila, rozhodně stojí všechno za návštěvu. 

Hodně pohody 

Co má rád

Jakmile uslyší kocourek klapnout dveře lednice, přiběhne a čeká, zda to bude něco pro něho.

Když uvidí krabičku sýru Apetito,
tak dělá žebravé oči, začne se škrábat na linku a už čeká, až dostane kousek. Ten pak vezme do tlamičky a odnese do obýváku,

položí si ten kousek na koberec a teď si teprve na něm pochutnává.

Svým krásným růžovým jazýčkem se pak ještě hodně dlouho olizuje nad tou dobrotou.

A po dobrém jídle se jde podívat, co nového mu poví v televizi Jiřina Bohdalová. Je velmi pozorný divák.

Hodně pohody

Má drůbeží farma...

Tak a mám své vlastní dvě slepičky, jednu úplně bílou a jednu kropenatou a kohoutka - toho napůl s kamarádkou Evou, která má také bílou a kropenatou slepičku. Pořídil nám je a stará se o ně Evy syn  a dneska jsme tu naši drůbeží omladinu  poprvé viděli:

Zatím jsou ve společnosti domácích dvou krůt a starších slepiček 

a jsou velmi plaší, během naší návštěvy se ta drůbeží droboť krčila k sobě v koutku,

 až po chvíli, kdy uviděla plnou mísu jídla,

 se opatrně vyhnula krůtám 

 a šla prozkoumat, zda jim to bude chutnat...

Jen co něco sezobli, už se zase i s kohoutkem krčili v koutku.

A tohle jsou jejich starší kamarádky, které tu jsou doma:

Tak, moje milá drůbeži, doufám, že se budete snažit a budete nás zásobovat domácími vajíčky...:-)

Hodně pohody