Schovávaná

nikoli na schodech, ale kdekoli a kamkoli před injekcí s léky. Tak takhle vypadal stůl s léky před operací kocourka:

A takhle vypadá stůl s léky po kocourkově operaci:

Kocourek dostává téměř každou hodinu nějaké léky prostřednictvím injekce a nemá to rád. Jeden lék dostává 3 x denně 1/4 prášku, druhý 2 x denně 1/6 prášku a třetí 2 x denně 1 celý prášek. Abych to nepopletla, píšu si každý den čas, kdy jsem mu který lék podala. A kocourek to nemá rád, nemá... A tak se mi neustále schovává a objevil úkryty, ve kterých za celých třináct let nikdy nebyl. Třeba se namačkal pod tenhle stolek v ložnici - až do koutku a já ho hledala nejméně půl hodiny po bytě, než jsem ho objevila:

Marná snaha, stejně jsem ho objevila a injekční stříkačka byla opět v akci... Netvářil se na to vstřícně, ale zatím se mu daří, tak snad léky zabírají a bříško se mu po operaci vzpamatovává.

Tak hodně zdraví a pohody nám všem i našim chlupáčkům.

Levandulová vůně

je nádherná, všude po bytě leží kytičky letošní levandule. Jen škoda, že po usušení snadno opadává, takže se s ní nesmí hýbat. Proto jí uchovávám v pytlíčkách - šiju je ze zbytku záclony a krajek, takže může vůně krásně procházet a přitom kvítečky nepropadnou ven. Krásně se tím i odreagovávám mezi podáváním léků chlupáčkovi - ten leží vedle šicího stroje a bedlivě mne sleduje.

Všechny mají poutko na zavěšení, ideální je zavěsit je na ramínku do skříně k zimním kabátům nebo vložit mezi teple svetry. Tyhle levandulové pytlíčky pravidelně přidávám k vánočním dárkům...

Mějte se krásně. 

Konečně doma...

V úterý jsme brzy ráno - ještě než nastala vedra - jeli s kocourkem na kliniku do Litoměřic. Měl za sebou osmnáctihodinovou hladovku. V deset hodin jsem ho ubulená předala paní doktorce, nejprve byl zvážený (3,4 kg), pak mi zopakovala nedobré nálezy z rentgenu a sonu a na závěr mne dorazilo to, že kdyby operace ukázala něco neřešitelného, tak ho neprobudí z narkózy. To už jsem byla jeden ranec slz a smutku, že to není možné, abych bych ho už nikdy neuviděla... Prý se mi ozvou po operaci a čím později přijde telefonát, tím větší je  naděje, že byl odoperován a bude probuzen. Telefon přišel po druhé odpoledne - kocourek se vzbudil, ale nálezy nejsou vůbec dobré, kousek slinivky i střeva jdou na histologii. Večer jsem volala, jak mu je - prý je to dobré, ráno také a v poledne jsem si pro něj jela. Zrovna vedro 38 °C, auto bez klimatizace, v Litoměřicích most přes Labe uzavřený, tudíž kolona aut už ve městě, Jenčice uzavřeny do jednoho proudu kvůli frézování a čekání nejméně 10 minut v tom vedru, až nás silničáři pustí... naštěstí jsem kocourkovi zabalila přepravku do mokrého ručníku, který jsem celou cestu kontrolovala - zůstal chladný a mokrý, takže uvnitř ochlazoval vzduch. Domů jsme dojeli naštěstí v pořádku - já úplně rudá v obličeji, uvařená, upocená od krku k patám a kocourek podle pohledu v pořádku.

pod fousky prosvítá růžový obvaz na tlapičce, kudy dostával léky a kapačku...

Nedovolí pohled na rozřezané bříško, chrání si ho ...

 A tohle je naše nová apothéka - abych se v tom vyznala, tak jsem si to rozdělila a po každém podání léku dělám puntík na lístku... 

Naštěstí chodí pít, jídlo dostává tekuté - nesmí mít nic jiného do doby, než se mu zahojí to operované střívečko...

Nejprve se schovával do svých skrýší, ale nakonec opět skočil na stůl (málem nedoskočil, jak má tu tlapičku zavázanou)

a koukal se na tu kulinářkou "umělkyni" Nigellu Bites

a tohle je jeho bříško, tolik bolavé...

Když jsem v úterý kocourka odvezla na kliniku a zůstala spát v Litoměřicích, tak jsem měla z toho všeho takové podivné "okno". Představovala jsem si, jak se zítra vrátíme domů a najednou jsem si neuměla vybavit, jak vypadá můj byt a jak vypadá kocourek...Bylo to hodně divné, trvalo to asi půl hodiny a pak mi to najednou naskočilo. Jen jsem si uvědomila, že toho chlupatého kočičího miláčka, kterého mám 13 krásných let, mám tak nesmírně ráda, že jsem i přes svůj obrovský strach z jeho případné ztráty rozhodnutá udělat jen to, co je k jeho dobru, jeho prospěchu. Že své sobectví - mít ho pořád, pořád ho moci hladit a šimrat a dívat se na něj - musím podřídit jen a jen tomu, co je pro chlupáčka nejlepší - byť to pro mne bude sebesmutnější. Oni doktoři mne na to od počátku vlastně upozorňují, připravují. Je to úžasné, jak takový maličký tvoreček může dát člověku tolik krásy, tolik nádherných pocitů, tolik radosti a štěstí, tolik klidu a pohody... Kocourku můj miláčkový, jsi nejúžasnější tvoreček na celém světě a víš to, viď.

Miláček kocourek

Tak od jedné paní doktorky jsme na její doporučení přešli k druhé a na její doporučení nakonec skončili na veterinární klinice, tentokrát u mladého pana doktora. 

 Máme za sebou velké přijímací vyšetření 

a takhle ze strany ani není vidět, že kocourek má vyholené bříško...

je čiperný, zvídavý - jen málo jí, tak mu dávám dietní stravu hlavně pomocí stříkačky,

 

spojuji to s podáváním antibiotik rozpuštěných v trošce vody. Ze stolu máme teď skoro apotéku, všechno je pro kocourka připravené, na vše má své speciální kapátko...

Zvědavost ho neopouští, rád v těchhle vedrech spí v boudičce v lodžii...

a vůbec mu nevadí to teplo.

A takhle vypadá jeho bříško, vyholené kvůli sono...

to, bohužel, neukázalo nic dobrého, z té spousty pojmů a lékařských termínů jsem si zapamatovala jen jedno:

 

není to vůbec dobré, endoskopie by nic neřešila, takže ... v úterý jedeme opět na kliniku, tam čeká kocourka operace a pak budeme čekat na histologii...

Ale je to pořád miláček hodný, trpělivý - včera byl skoro celý den na cestách, v přepravce a tom vedru a vůbec si nestěžoval, přestože ho pan doktor důkladně vyšetřil a navíc mu dal tři injekce. Víc jak měsíc dostává denně minimálně dvě injekce a chudinka drží... Je zlatý,  moc hodný. Doma už ani neutíká, když mne vidí s kapátkem v ruce, přestože ví, že bude následovat podávání nějaké medicíny nebo dietního instantního jídla...

A tady na pravé tlapičce je vidět zase vyholené místo, to po posledním odběru krve - výsledek byl výborný, ale prý spousta problémů se krevními testy neprojeví...

Ale o čistotu dbá pořád, je stále upravený, s vyčištěným kožíškem. 

Až na to, že z téměř sedmi kil má teď jen málo přes tři kila, je to pořád můj kocouří miláček stejně hodný, stejně milý a věříme, že se vše k dobrému obrátí. 

Držte nám tlapky, drápky a palce v úterý v deset hodin...

Váš kocourek a já..

Levandule

Můj hodný kamarád Honza mne v tyto dny zásobil nádhernou levandulí. Dělám z ní malé kytičky do látkových sáčků, aby se daly pověsit na ramínko ke kabátům,

 ale pak jsem si vzpomněla, že jsem na FB viděla levanduli vázanou do velké kytice, která stojí sama - bez vázy:

 vypadá to krásně, tak veliký svazek levandulí voní opravdu nádherně:

 a ze zbytku udělám ještě ty malé kytičky, jen musím pro ně ušít látkové sáčky.

Při tomhle sobotním a nedělním levandulovém hraní jsem aspoň na chvíli zapomněla na smutek z nemoci kocourka-miláčka...

Mějte se krásně

                                                                  

A znovu na návštěvě

Tyto fotky jsou staré asi dva týdny. Kocourku, kocourku, to se nedělá, okusovat na návštěvě kytky...

Moc smutné je, že kocourek je v posledních týdnech velice nemocný, podle pátečního rentgenu je to hodně zlé a jsem z toho moc smutná, nešťastná. On je moje chundelaté čtyřnohé mňoukající štěstí.

Mějte se dobře.

Koláč na sobotní ráno

ty skleničky - to je zavařený zbytek ovoce jako dřem...

Od dětství miluji kynutý koláč s borůvkami a rybízem. Maminka na chatě dělávala kulaté velké koláče, dva na jeden plech, střídala vedle sebe rybízový s borůvkovým a pekly se v troubě kamen, ve kterých se i v létě kvůli vaření topilo. Hodně borůvek a hodně drobenky bylo podmínkou, to mám dodnes ráda.

Hodně pohody