Průzkumník

Hledala jsem po bytě kocourka a nebyl k nalezení. Naštěstí - je poslušný a já mívám vedle křesla neustále připravený foťák, takže na zavolání se za televizí a záclonou objevil stín. Váza s větvičkami vrby a ptáčky sice trochu bránila výhledu, ale přesto stín byl patrný...

 ... pak se stín pomalu plížil...

 ... najednou stín dostal nožičky...

 ...nožičkám přibyl kousek zvědavého čumáčku...

 ...pak se zpoza záclony objevila hlavička...

 ...tlapička opatrně našlápla dolů z okenního parapetu...

 ...byla provedena nezbytná kontrola, zda  nic nespadlo...

 ...zatím všechno v pořádku...

...a teď hop a seskok dolů - zachyceno v letu, proto je ta fotka rozmazaná...

... a už se jde poslušný kocourek ohlásit, že je na světě...

Je to zkrátka nejhodnější kocourek na světě.

Krásnou neděli 

Topičův dům

Nedávno jsem navštívila krásný secesní Topičův dům v Praze. Byl přestavěn v letech 1906 - 1908 podle návrhu slavného pražského architekta Osvalda Polívky (též autor návrhu Obecního domu) pro rozšiřující se velké pražské nakladatelství Topič i pro soukromý byt rodiny Františka Topiče:

Už samotný vestibul působí noblesně - tady asi dříve sedával nějaký vrátný a hlídal, kdo jde dovnitř:

 Krásné secesní zábradlí nese iniciály Františka Topiče,

   také nad vstupními dveřmi je T...

 Zachovala se také ještě nádherná původní světla na chodbách:

František Topič (nar. 20.11. 1858 v Chvalíně u Roudnice v rodině sedláka), vychodil v Lounech reálku a poté v Praze Obchodní akademii. Do nakladatelství a knihtiskárny Františka Šimáčka přišel v roce 1881 jako účetní a v roce 1883 se oženil s jeho neteří Terezií Šulcovou. V roce 1886, po smrti Františka Šimáčka,  získal vlastní koncesi a provozoval nadále knihtiskárnu a nakladatelství. Ve firmě pracoval také jeho syn Jaroslav /nar. 7. 7. 1885), jeho žena Milada i vnučka Milada. V domě se konal slavný Topičův salón, kde se konaly umělecké výstavy a prodávaly originály i reprodukce obrazů a plastik - toto je plakát Topičova salónu:

Smrtí syna Jaroslava Topiče 25. 3. 1936 byla ukončena činnost Topičova nakladatelství, otec František Topič ve věku 77 let zůstal jediným majitelem firmy, koncem roku se uskutečnila v tomto domě ještě aukce Topičovy galerie a soukromé sbírky Františka a Milady Topičových v již prodané budově. Firma byla prodána  včetně firemního názvu  Jaroslavu Stránskému, majiteli Lidových novin a nakladatelství Fr. Borový. Na koupi se finančně podíleli také ředitel vydavatelských podniků Jaroslava Stránského - Julius Firt, právní poradce firmy Borový  Karel Scheinpflug a spisovatel Karel Čapek. 

Vdova po Jaroslavu Topičovi Milada Topičová se přestěhovala do skladových budov nakladatelství na Vinohradech, v roce 1937 získala koncesi a provozovala i nadále nakladatelství a knižní zasilatelství Topičova edice.

František Topič byl velký vlastenec, bohužel přišel o svého syna a zažil ještě druhou světovou válku - zemřel 29. 3. 1941 v Praze. 

Dnes v  budově sídlí hodně firem včetně lékařů. Jen mne šokovaly v přízemí  veliké dveře do nějaké firmy, které byly prapodivně polepené jak do nějaké herny či nočního klubu...

Hodně pohody

To je ale nadělení...

V půl třetí ráno mne probudila rána. Když jsem se rozespalá dopotácela do kuchyně, na podlaze bylo toto nadělení (vyfotila jsem to až ráno):

 rozbitá bílá porcelánová mísa s víkem, ve které byly vyloupané vlašské ořechy,

která stála na skříňce nad topením a za ní byl stojánek na ubrousky...

Ořechy a střepy byly všude, za koši pro tříděný odpad i pod židlemi a stolem, dokonce i pod ledničkou. Také prášek na praní v plastové lahvi, připravený na ranní praní, byl shozený. A tady je prázdné místo po misce s ořechy a rozbitý stojánek:

Teď se nabízí otázka, kdo to způsobil - zda poltergeist nebo kocourek při své noční procházce...  Pokud to byl kocourek, jsou to za 14 let jeho první střepy - proto jsou jistě pro štěstí.

Hodně pohody

Nový úlovek

Až se mne zima zeptá, co jsem dělala v létě, tak mu ukážu plnou skříňku zavařeného ovoce a zeleniny, tu trošku sušeného ovoce (pokud do zimy nějaké zbude) a pak také nový přírůstek do mého zimního bílého vánoční městečka:

Je naprosto jiný než ostatní, takový ještě nemám, tak jsem ráda. Snad se dostanu i k tomu, že pro domečky upravím poličku tak, aby se na ni všechny vešly a mohla jsem do nich dát světýlka.

 

Hodně pohody

Sušení

Koupila jsem krásné české  meruňky a švestky - takové ty ojíněné, sladké.

Pár se jich snědlo a na koláč nebyla chuť, tak jsem vytáhla na světlo sušičku, odpeckovala meruňky i švestky a narovnala do sušičky:

 Taková hromada ovoce to byla, na sedmi platech se začala sušit a nakonec z toho zbyla jen taková hromádka:

 

 Ty kupované sušené meruňky a švestky mají hodně sladkou chuť a také jsou trochu jako želé, takže si myslím, že nejsou jen usušené, ale ještě s něčím. Tady mám jistotu, že jsou to opravdu jen a jen meruňky a švestky.
Asi dlouho nevydrží, chutnají mi... A když jsem umyla starý talíř a mísu, na kterých bylo to ovoce, tak jsem si uvědomila, jak jsou krásné - zejména ten motiv s modrými kvítky se mi líbí:

Inu, jsem zkrátka na střepy...

Hodně pohody