Je to tak snadné...

 nemusím chodit do posilovny, abych měla pořádný pekáč buchet:

Ale je tu nějaká záhada - když jsem ráno přišla do kuchyně, vypadalo to, že je všechno v pořádku:

ale stačilo nazvednout krajkový deštníček nad talíř a bylo to jasné - 

v noci tu řádil nějaký zloděj. Příště nalíčíme pastičku, možná se chytí. 

Hodně pohody

Zbytek je,

 když něco zbyde. 

 Třeba kousek těsta z tradičního lineckého mřížkového koláče, jaký dělávaly už naše babičky,  upečeného pro hodného  pána, který mi dnes dělal kanalizační přípojku do domu. No a co s tím zbytečkem? 

No přece maličký koláček pro mne, abych ochutnala, jestli se povedl...

Povedl se.

Hodně pohody 

Chrudim

 K Chrudimi mám velký vztah - z blízkého Vlčnova pocházela moje maminka a příbuzní žijí ve Slatiňanech i v samotné Chrudimi, Na Pumberkách.  Je to krásné město s bohatou historií a má to štěstí, že si udržela většinu svých historických památek. A pro mne další půvab má Chrudim v tom, že  její historický střed je obkroužen řekou Chrudimkou podobně jako je Český Krumlov Vltavou nebo Telč sítí rybníků.

Krásnému Resselovu náměstí plném půvabných domů vévodí kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený před rokem 1340 a dnešní novogotickou podobu získal v letech 1857 - 1879 přestavbou Františka Smoranze st. (jméno jak z Cimrmanů). 

Morový a mariánský Sloup Proměnění Páně z roku 1732 (postavený v místě upálení husitů v roce 1421 a také dominikánů) má na vrcholu oblak, z něhož sestupuje za doprovodu andělů Bůh Otec, který má zajímavou trojúhelníkovou svatozář a drží zeměkouli. Pod ním je celkem 12 soch svatých, z nichž Panna Marie je celá pozlacená a má kolem hlavy 12 hvězd. 

Sympatický je i znak města v dlažbě před historickou budovou staré radnice (z první poloviny 14. století), kde dnes sídlí Městská policie. 

Být v Chrudimi a nenavštívit Muzeum loutkařských kultur je nemyslitelné až trestuhodné - vždyť už od dětství jsem měla spojené jméno tohoto města s přívlastkem "loutkařská". Nejde totiž minout Mydlářovský dům, který je už z dálky dominantou města a kde muzeum sídlí:

Z Břetislavovy ulice vypadá také zajímavě:

Samotný dům a jeho historie si zaslouží samostatnou kapitolu, sem dám jen několik fotek z bohaté expozice muzea (bohužel, nejsou uspořádat vedle sebe, tato nová verze blogu je otřesná, nefunkční, polovina fotek se při posunu ztratí nebo skočí jinam..):

Možná nejvíce mne překvapilo Muzeum barokních soch, sídlící v bývalém kapucínském klášteře svatého Josefa...velice citlivě restaurovaná budova s nádhernou expozicí:

Několik pomníků významným osobnostem (Viktorín Kornel ze Všehrd, Mistr Jan Hus),  ale i zajímavých soch, městská kašna :

Resselovo náměstí je do kopce, schody k němu:

A ještě jedny takové tajemné, po kterých jsem ale viděla  bez obav běhat děti:

 a měli tu dobrou kávu...

Ráda si prohlížím staré dveře:

 

Jak jsem už na začátku psala, Chrudim mám zapsanou ve svém srdci a ona si to zaslouží. Je krásná, je milá a přátelská (setkala jsem se tam s milými a usměvavými lidmi), je cenná,  je optimistická a plná a má spoustu krásných míst a zákoutí, která pohladí . 

A pokud mne ten neskutečně nefunkční nový blog neodradí od dalších příspěvků, tak se k Chrudimi vrátím, aspoň s povídáním o Mydlářovském domě. 

Hodně pohody 

Ze zahrádky...

 poslední pozdrav a je už všechno připravené na zimu:

Fascinuje mne, jak různé barvy květů má ten  jediný keř... Vloni byly růžové a modré, letos modré, fialové a zelené...

Hortenzie asi letos odpočívala, protože měla jen 5 květů - zatímco vloni vypadal keř takhle:

a těch květů měla 56... Tak hezky odpočívej, hortenzijko, máš na to celou zimu a příští rok ať se ti daří..

Hodně pohody