Litomyšl - kostely

První kostel jsem uviděla při své cestě k hotelu Aplaus, hned souběžně s náměstím:

 Trojlodní bazilika Povýšení svatého Kříže se ve své bílé kráse majestátně  vypíná na Šantově náměstí a patří k nejvýznamnějším památkám města. Původně gotická stavba vznikla společně s klášterem pro řád augustiniánů poustevníků, které v roce 1355 pozval do Litomyšle biskup Jan IX. ze Středy (ten je zde podle tradice i pohřbený).  Nejvíce kostel utrpěl při velikém požáru města v roce 1460.  Dnes je farním kostelem římskokatolické farnosti a náležejí mu tituly proboštský a kapitulní, titulní katedrála. Je zvláštní svým nezvykle dlouhým presbytářem.  

Projít z Šantova náměstí ulicí B. Němcové, dojde se k ulici M. D. Rettigové (opět postava z Filosofské historie) a tam je kostel Rozeslání sv. apoštolů:

Na tomto snímku je aspoň trošku vidět, jaký kousek od sebe jsou tři nádherné sakrální stavby - vpravo kostel Rozeslání sv. apoštolů, uprostřed  kostel Povýšení sv. Kříže  a vlevo kousek kostela Nalezení sv. Kříže (ty od sebe dělí nádherné klášterní zahrady)  :

Od těch věží kostelů jsem se nemohla foťákem odtrhnout:

Řád piaristů z Mikulova do Litomyšle přivedla Frebonie Eusebie z Pernštejna roku 1640 (a odešli v roce 1948). Již v roce 1644 bylo otevřeno piaristické gymnázium a začala výstavba tří křídel piaristické koleje. Součástí koleje byl refektář a kaple. Barokní kostel nechal v letech 1716 - 1726 postavit tehdejší majitel panství František Václav z Trauttmansdorffu podle návrhu italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho na místě staršího piaristického kostela.  Traduje se, že  Alliprandi nespokojený se svým honorářem roku 1719 odešel a stavbu dále vedl František Maxmilián Kaňka.

A takto vypadá kostel Nalezení sv. Kříže z podhledu:

 Proč z podhledu? Protože k samotnému kostelu jsem šla po schodech vzhůru 

touto fortnou, která je otevřená denně do 22 hodin:

Vyšlápnete schody nahoru na zámecké návrší a objeví se před vámi nádherný pohled (zámek prozatím vynecháme - bude mít svou vlastní kapitolu). Přímo proti na nároží zámecké zdi je výklenková kaple - kaplička sv. Metoděje. Byla vybudována nákladem knížete Alexandra Thurn-Taxise roku 1878 Františkem Metyšem ve stylu neorenesančního akademizmu podle předlohy stavebního rady Schulze v Řezně. 

Tady vpravo je vidět vstup do kostela Nalezení sv. Kříže:

Vnitřek kostela je světlý, jemný a pohladí na duši, protože netíží přemírou barokní výzdoby a zlata: 

Vlevo je vidět lávka, která spojuje výstavní prostory na ochozu, kde jsou umístěna sakrální umělecká díla z královéhradecké diecéze:

Schody do krypty, 

kde jsem viděla Tóny skla -  skleněnou krásu Jiřího Pačinka a slyšela kouzelnou hudbu Miloše Mio Vacíka (nejde mi sem video přetáhnout): 

 

Upoutaly mne měděné destičky na podlaze, které připomínají nejdůležitější letopočty tohoto kostela (našla jsem jich víc jak deset):

Další stavba na tomto zámeckém návrší je Regionální muzeum, které jsem si prohlédla i uvnitř. Budova byla postavena v letech 1714 - 1719 pro školy piaristického řádu, který do Litomyšle přivedla roku 1640 Frebonie Eusebie z Pernštejna. V letech 1719 - 1723 sloužila budova piaristickému gymnáziu, od roku 1874 státnímu. V letech 1802 - 1849 zde byl i filosofický ústav, kde stejně jako na gymnáziu studovala a přednášela řada významných osobností. V letech 1874 - 1877 a 1882 - 1888 zde vyučoval Alois Jirásek.   Průčelí  budovy zdobí socha zakladatele řádu sv. Josefa Kalasanského a řádový znak :

Piaristická kolej z roku 1643 sousedí s kostelem a sloužila nejdříve jako ubytovna pro řeholníky a učitele piaristických škol, později jako filozofický ústav, od roku 1950 sloužila jako internát pedagogické školy a dnes je využívána Fakultou restaurování  Univerzity Pardubice. Pobývalo zde mnoho významných osobností, např. v roce 1806 - 7 Jan Evangelista Purkyně. Kolej má nádherný portál:

Díky tomuto psaní se mi vrátily krásné dojmy z Litomyšle a je toho ještě hodně k ukázání i napsání. Tak zatím:

Hodně pohody  

Litomyšl - náměstí

 Litomyšl získala v roce 1259 městská privilegia od českého krále Přemysla II. Otakara jako poddanské město místního premonstrátského kláštera (od něj také přejalo lilii do svého městského znaku). Premonstráti zde založili v roce 1145 premonstrátský klášter Olivetská hora. Díky bohaté premonstrátské hospodářské činnosti a také díky tomu, že Litomyšl byla na cestě z Prahy do Olomouce, založil zde císař Karel IV. litomyšlské biskupství.  Bohatá církevní i světská historie dala městu spoustu nádherných památek - začnu tou, se kterou jsem se setkala nejdříve:  

Smetanovo náměstí. Je velice dlouhé (odhaduji téměř 500 metrů), velice krásné, dosti široké a žije každodenním bohatým životem obyvatel. Nádherně žije - je plné obchodů, které jsou pro místní lidi, ne jen pro turisty. Podle některých fotek je vidět, že budu asi dešťová víla - opravdu sebou vozím déšť:

Tato památkově chráněná Stará radnice byla postavena v roce 1418 a potom mnohokrát přestavována, především kvůli častým požárům (1769, 1775, 1814), které město pustošily. Její barva je dána pískovcem, který byl dovezen z Budislavi, cihly z nedalekého Janova. Dnešní podoba je z šestnáctého století a při rekonstrukci v roce 1907 byl přidán orloj - dílo firmy Karla Adamce z Čáslavi. 

I v Litomyšli, stejně jako v Havlíčkově Brodě, je náměstí otevřené pro průjezd i parkování aut. Nevzpomínám si, zda tu jsou označené přechody pro chodce, ale ze svých tří dnů pobytu mám zkušenost, že lidé přecházejí náměstí v různých místech a že řidiči jsou k nim opravdu velice ohleduplní a pozorní. Vážně mne  těší takové chování obou stran. 

 Na chvíli vysvitlo sluníčko...

Tady u Mariánského sloupu jsem dost otrávená hledala tu Umlčí uličku , kterou jsem měla projít k hotelu, dostat klíče k ubytování a konečně odložit cestovní zavazadlo, se kterým se nepříliš dobře chodí (jak dosvědčuje má taška na lavičce).  Tento sloup vznikl v roce 1716 jako poděkování Panně Marii za to, že se v roce 1713 Litomyšli vyhnula morová epidemie. Je dílem rakouského sochaře Antonína Applera a inspirovaný skicou italského stavitele Giovanni Alliprandiho.  Nejvyšší sochu Panny Marie, která stojí na drakovi, doplňují sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Chvíli jsem na lavičce seděla a rozhlížela se kolem dokola po těch krásných domech...

Zaujal mne tento dům - svou výzdobou nezvyklý:

U tohoto domu mne zase potěšila naše krásná vlajka (u příležitosti státního svátku), kterou v posledních letech vídám málokdy a chybí mi:

Na opačném (severním) konci Smetanova náměstí, blíž k zámku, je socha - no, koho může představovat socha na Smetanově náměstí? Samozřejmě, Bedřicha Smetanu, který se tu roku 1824 narodil . Vždyť dodnes máme spojení "Smetanova Litomyšl". Na podstavci je nápis "Svému velikému rodáku vděčná Litomyšl 1924".  Autory jsou sochař Jan Štursa a architekt Pavel Janák: 

Co je na náměstí také krásné, to jsou v podloubí  dveře do domů:

Ovšem moci si vyfotit takové liduprázdné podloubí, to znamenalo si o státním svátku hodně přivstat:

... a všude je čisto...

A další svědectví o tom, že náměstí je opravdu pro místní obyvatele a ne jen pro turisty, je třeba tato suprová voňavá prodejna s neuvěřitelně ohromnou nabídkou jídla a možností dát si tam nebo venku v podloubí k výbornému koláči kávu (vše za dobrou cenu):

Za ten čas, po který jsem jedla koláč a pila kávu, se tu vystřídalo veliké množství zákazníků a bylo neustále doplňováno čerstvé zboží...

Tak to, myslím, zatím stačí o litomyšlském Smetanovo (nebo Smetanově?) náměstí a ostatní krásy tohoto města zase příště... je toho hodně. 

Hodně pohody