Veletržní palác

Veletržní palác a Národní galerie, to je místo, kde je možné trávit hodiny a hodiny a hodiny...

Překvapilo mne, že v neděli tam bylo moc málo lidí - v galerii jsem byla snad pořád sama, ale v kavárně či co to je tam dole, tam byl řev a plno. Já šla za kulturou, tak jsem procházela pomalu a sama galerií a fotila:

Antonína Slavíčka a "jeho" Kameničky v různých podobách mám moc ráda a neznechutilo mne ani to, že jednu dobu visely jeho reprodukce téměř v každé domácnosti i hotelích:

Fotit obrazy je dost těžké, obvykle se v nich odráží umělé osvětlení tak, že není z obrazu moc vidět. Proto je často fotím ze strany:

Tady Josefa Čapka přímo poznávám, dokonale se vystihl:

Jana Zrzavého Přítelkyně i Melancholii přímo miluji, stejně jako Krista a Jana, ty jemné zasněné tváře i prostředí:

A tento muž na obraze Aloise Wachsmana se mi moc líbil (jen doufám, že jsem malíře nespletla, protože obvykle jeho obrazy jsou "kubismo-surreralistické" a tento muž je docela pravidelně krásný :-))

Na obraze Boženy Jelínkové -Jiráskové, který se jmenuje "Tři sestry", jsou čtyři ženy, tak která není sestra - že by ta sedící byla jejich matka:

Na Alfonse Muchu se chystám v nejbližší době do jeho muzea:

"Špálovská modř" nejen v kytici květin ve váze, kde jsem ji viděla nejčastěji:

Ještě ukázky z doby socialismu, připomínalo mi to plakáty, které jsem někde viděla nebo také staré bankovky (tam byly také ženy s obilím, tuším) :

Mám problémy s pamětí, proto jsem si zavedla tento blog jako svůj deník či kalendář, proto také všechno fotím. Tady jsem toho nafotila stovky, ale teď, když jsem to dávala do příspěvku, jsem zjistila, že to hlavní mi tam chybí... Možná je to proto, že u toho obrazu mne oslovil pracovník galerie (špatně mluvil česky) a nabízel, že mne u obrazu vyfotí. Odmítla jsem a odešla, tudíž obraz zapomněla vyfotit.

Takže - Veletržní palác si zopakuji, protože po více jak třech hodinách chození a dívání se jsem byla opravdu hodně unavená.

Hodně pohody