Divadlo

Minulý pátek jsem přijela z dovolené a hned v sobotu jsme s kamarádkou vyrazily do matičky Prahy za kulturou. Přiznám se, že budovu Nové scény Národního divadla nemám vůbec ráda, nelíbí se mi budova zvenku ani zevnitř a myslím si, že nikdy neměla být postavená na takovém místě, jako je Národní třída a sousedství Národního divadla...

Zvenku je to taková neskutečně tmavá,  špinavá,  nevzhledná a fádní stavba, která ve společnosti ostatních domů Národní třídy (jako je třeba nádherný secesní Topičův dům naproti) 

vypadá jako černý, spálený pečený brambor, poďobaný od neštovic,  vedle nadýchaných lákavých šlehačkových a ovocných dortů. Byla jsem v Nové scéně kdysi dávno a pamatovala jsem si, že se mi ani vnitřek budovy vůbec nelíbil. V sobotu jsem si to potvrdila - i interiér divadla působí zaprášeně, unaveně, temně a fádně, jako nějaký venkovský dům kultury nebo sportovní hala z dob socialistických (však je také z roku 1983) - hnědé obklady zejména stropu, tmavě zelený mramor  a spousta prapodivných skleněných děl nepůsobí vůbec optimisticky, natož vznešeně divadelně:

Také sedačky uvnitř už vypadají značně omšele a jsou plné záplat, ale to je poslední věc, kterou kritizují. Nová scéna Národního divadla má velice pohodlná křesla a výborný sklon hlediště, takže je ze všech míst na jeviště krásně vidět.  

Hrál se Kouzelný cirkus - inscenace Laterny magiky, která se hraje už 40 let a měla téměř 6 400 repríz doma i v 17 zemích světa. 

Na jejím vzniku se podílely osobnosti tak zvučných jmen, jako byl režisér Evald Schorm, bývalý šéf Laterny magiky a divadelní architekt Josef Svoboda, ale také Jan Švankmajer, Jiří Srnec, Jiří Hrabal, Josef Koníček a řada dalších. V stručnosti - jde o osudy dvou klaunů, Smutného a Veselého, 

kteří putují za obrazem krásné Venuše a narážejí při své pouti na překážky a záludnosti od Svůdce. Na celém jevišti je veliké bílé plátno, zavěšené do půlkruhu a na ně se promítají moc hezké filmové záběry dokreslující děj, který předvádějí uprostřed toho půlkruhu skuteční herci - tanečníci. Děj na filmovém plátně se s dějem hraným na jevišti tak dokonale prolínají, že vytvářejí jednotnou atmosféru. Divadlo bylo vyprodané, bylo zde hodně cizinců i s dětmi - Laterna magika má dodnes ve světě dobré jméno a toto představení Kouzelného cirkusu to dokládá, je výborné. Trochu mi to připomnělo takovou tu zvláštní poetiku, jakou miluji na filmech režiséra Jiřího Menzela. Rozhodně představení stojí za shlédnutí, je krásné a snad jsem tímto hodnocením trochu napravila kritiku, kterou jsem v úvodu adresovala samotné budově. 

Hodně pohody