První Ježíšek...

 

Se svými dvěma kamarádkami jsme včera už měly Ježíška, tentokrát u Evy. Naše pravidelné sobotní schůzky nám narušila karanténní nařízení, ale vánoční posezení jsme si nenechaly vzít. A já jako obvykle jsem si zapamatovala jen původně ujednaný čas a změnu jsem jaksi nevzala na vědomí, takže jsem přišla o hodinu dříve  😀(ale Eva mne zná, častokrát se mi stane, že přijdu o hodinu dříve, třeba na vlak ). Bylo mi to tedy prominuto, aspoň jsem mohla vyfotit ještě uklizený pokoj a dárky (některé ještě v taškách):

Po přípitku a výborném obědě začalo to hlavní  - předávání a rozbalování dárků, bylo jich hooodně - ani tak hodné jsme nemohly být, že, Gabinko? Copak ty si nepamatuješ, co já řekla - že bude jen jeden dárek a praktický, Eva jako obvykle musela namítnout, že tři, třeba malé, ale tři, no  a  ty jsi přinesla dvě modré ikeácké tašky...? Tak pro příště si to zapamatuj, ano? 😀

 No a po rozbalení a jásotu nad dárky to vypadalo v pokoji trochu méně uklizeně:

A pletená taška (samozřejmě daná mimo vánoční dárky😁) se líbila a bylo rozhodnuto majitelkou, že ze zbylého klubíčka k ní udělám ještě šálu...

Dobří přátelé jsou vzácný dar. Po těch dlouhých více jak dvacet pět let, kdy se my tři "holky" pravidelně v sobotu scházíme, jsme pořád za naše kamarádství velmi vděčné a vážíme si ho.  Nebylo narušeno vzdáleností 20 kilometrů, sebemenším nedorozuměním, nechybí mu vzájemná tolerance a pochopení, společně řešíme své radosti i strasti a hlavně se spolu rády bavíme, povídáme. Krásné na tom je, že i mužští partneři toto naše přátelství respektují a berou. Také teď nám těch téměř pět hodin uteklo tak rychle, že jsme se nestačily divit. Ale týden uplyne jak voda a v sobotu se uvidíme zase. 

Krásné adventní dny