Ještě Jindřišská...

 Jít ulicí s otevřenýma očima, nepospíchat, nemít starosti, pak je toho k vidění hodně. Tak třeba  na domě s hezkým obrázkem na okně (ale dojem kazí něco uvnitř okna a čmáranice zvenku, kterou by nebyl problém jedním tahem štětce zamalovat)

je ve výšce taková malá nenápadná tabulka a v ní čtu o jednom mladém zmařeném lidském životě. Pokaždé mne to dostane...

V poslední době  mi často v hlavě brouká: ...napsal si někdo na starej kůl prostinkej nápis "válka je vůl" nebo písně Karla Kryla...

Jdu k Jindřišské věži, která je svou výškou 65,7 m nejvyšší volně stojící zvonicí v Praze a je původní zvonicí (dnes přes ulici) ke kostelu sv. Jindřicha a Kunhuty.  Byla postavena v gotickém slohu v letech 1472 - 6 z pískovce a od roku 1577 má hodiny, jejichž ciferník zdobí po stranách znaky Starého a Nového města a a zemí Koruny české. Dvakrát byla dost poničená dělostřelci, nejprve v roce 1648 švédskými při obléhání Prahy Śvédy a podruhé v roce 1757 pruskými, když Prahu pro změnu obléhala pruská vojska. V roce 1801 byla štíhlá gotická střecha zničená velkou vichřicí. Od roku 2001 jsou ve věži vestavěna nová patra ( v 10. patře je vyhlídka) a výtah. Věž ukrývá tři zvony - nejstarší  Maria z roku 1518 váží 723 kilo, největší Jindřich z roku 1680 (přelitý r. 1804) váží 3 350 kilo a nejmladší Dominik, přelitý roku 1850, váží 1 000 kilo. Dovedete si představit, že by nějaká dnešní stavba unesla takovou váhu a přitom ještě vypadala tak křehce, elegantně, nádherně a vydržela 550 let? 

Cestou míjím ohradu

a líbí se mi reklama na boku domu - je taková jako z třicátých let a to miluji:

Zvědavě nakouknu mezerou, co se za ohradou chystá

a podle cedulky o povolení stavby čtu, že do roka tu bude velký obytný dům... Doufám, že opravdu obytný, ne nějaká poloprázdná kancelářská opičárna, jako je třeba Florentinum ...

Naproti Jindřišské věže je už zmiňovaný půvabný  kostel sv. Jindřicha a Kunhuty,

 založený řádem křižovníků s červenou hvězdou roku 1348 jako součást nově vznikajícího města za vlády Karla IV. Zvenku byl v letech 1875 - 79 zbaven  barokních úprav, uvnitř má být ještě barokní interiér, na který se někdy přijedu podívat.

Cestou k Valdštejnské jízdárně si všímám cedulky na budově Filosofické fakulty University Karlovy - dříve jsem si jí nevšimla a také jsem netušila, že  prvním mistrem světa v šachu byl pražský rodák:

a na výstavu rodinné sbírky Alfonse Muchy, na kterou pospícháme,  se dostane prostor v příštím příspěvku.

Hodně pohody