Pilná jak včelička...

 K narozeninám jsem dostala od Gábinky - mimo jiné - také kazetku sušenek, které sama vyrábí. https://www.facebook.com/jfnostalgie1 Jsou krásně bílé s modrými kytičkami (foťák zkresluje barvy) 

a je mi líto je sníst...

a také spoustu praktických dárků, mimo jiné - modrou barvu a štětec pro práce na chaloupce. Dnes jsem využila toho, že nemělo být pekelné vedro a jela na chaloupku pracovat. Za tři hodiny jsem stačila spotřebovat všechnu barvu a tady je výsledek: vstupní dveře na dvoreček,

další do chaloupky:

Okno, kotlík a rám:

Tato vrata do stodoly barvu přímo pila, ta do dřevníku vzadu také:

a ještě natřít konve na zdi, starou židli a pumpu:

 a všechna barva je pryč, teď už se jen koupe štětec:

Po práci jsem si zasloužila kávu s koláčem a hlavně vzít si knížku a lehnout do houpačky. Protože se houpu vleže s knížkou nad hlavou, musím mít hlavu podepřenou hodně buclatým polštářkem, aby mne kovové  opěradlo houpačky netlačilo (ten druhý polštářek je pod nohy, také kvůli kovovému opěradlu):

Potah v houpačce byl modrý přesně v odstínu, jakou jsem teď natírala,  ale sluníčko z modré udělalo modrofialovou... Z houpačky koukám na kvetoucí hortenzie a tyto bílé kytičky a to uklidňuje:

Nevydržím dlouho ležet v houpačce, tak jdu trošku zaútočit na plevel a břečťan, který má snahu obrůst sousední zeď a hlavně, prorůst tou zdí:

Eduard Fiker: Patnáct zlatých vlasů (klasik české detektivky), útlá knížka je brzy dočtená:

 

Hodně pohody