Výlet pokračuje...

 Vždy, když se chystám do míst, kde jsem nikdy nebyla, připravím si - vedle dopravního spojení - také plán toho, co můžu vidět a navštívit. U Havlíčkova Brodu mne překvapilo, kolik zajímavého tu je. Své místo v návštěvním plánu dostaly kostely, ne všechny se mi poštěstilo vidět i uvnitř -  zkrátka budu muset ještě někdy přijet, jeden den mi na vše nestačil. Nejblíž v tom lijáku jsem měla děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie:

Původně raně gotická stavba z konce 13. století je dílem německých rytířů. V průběhu staletí byl přestavován, dostavován, upravován, až získal dnešní podobu, která spojuje gotickou věž s barokní kupolí nad presbytářem. Původní z konce 13. století zůstala čtvercová předsíň a dolní část hranolovité věže s mohutným portálem. 

Věž je vysoká 51 metrů a ukrývá v sobě jeden z nejstarších českých zvonů z 30tých let 14. století, Vilém.  Další zvony, sv. Barbora, je z roku 1400 a sv. Václav z roku 1542.  Josefínskými reformami byl zrušen hlavní hřbitov uprostřed města, který obklopoval kostel a dnes ho připomínají jen cenné náhrobní kameny ve zdi kostela.

Velmi zajímavé jsou tři ciferníky kostelních  hodin na věži, český, německý a raritou je staročeský 24hodinový, který sem byl přenesen ze zbořené Dolní brány: 

Ta mříž kostela je kouzelná...

Augustiniánský klášter a klášterní kostel sv. Rodiny  pochází z dob násilné rekatolizace původně protestantského a zničeného města po třicetileté válce. Řád bosých augustiniánů k nám přišel v 17. století a Havlíčkův Brod byl třetím městem, kde se řád - po dlouhých letech odmítání městem - nakonec za hradbami mohl usídlit. V letech 1679 - 1733 byl postaven barokní kostel, zasvěcený sv. Rodině a původně jednopatrová budova. V roce 1725 byla přistavěna kaple Božího hrobu. Po zrušení řádu Josefem II. byli augustiniáni nahrazeni ve výuce gymnázia premonstráty ze Želiva a v roce 1885 přešlo gymnázium pod státní správu. Dnes budova slouží státním organizacím  (např. finanční úřad) a kostel kulturním akcím:  

Pamětní deska připomíná, že zde studoval Bedřich Smetana:

Pomník T. G. Masaryka byl odhalen v roce 1991:

Čtyřmetrový  renesanční žulový sloup s postavami klečícího Krista a  sv. Janem Křtitelem z roku 1674 a pohled na zajímavou stavbu kostela sv. Rodiny

Vedle tohoto areálu stojí nejmladší církevní památka města,  funkcionalistický  Husův sbor a Kolumbárium. Československá církev husitská vznikla po roce 1918 a církev získala koupí domu a zahrady brodského primáře MUDr. Františka Zahradnického v roce 1926 možnost pro stavbu budovy. Tentýž rok už se zde konaly bohoslužby. V přízemí se nachází kolumbárium, modlitebna je v poschodí:

Za sborem je v zajímavé budově farní úřad Církve československé husitské, která se (i na fasádě fary) hrdě hlásí k velikánům naší minulosti:

Na cestě k parku Budoucnost jsou barokní kostel sv. Trojice  z let 1719 - 1720 a architektonicky ojedinělá trojboká  kaple sv. Kříže, obě stavby z dob rekatolizace. Původní šestiboký kostel měl problémy se statikou na nestabilním svahu, proto k zamezení rozestupování zdí a klenby kostela byly později přistavěny dvě kaple. Trojboká kaple sv. Kříže je postavena na místě, kde podle pověsti vyrostl tulipán se třemi květy u zázračné studánky se třemi prameny. Zázračná voda studánky uzdravila slepou mlynářku, místo se stalo poutním místem a nad studánkou byla postavena kaplička:

Na břehu Sázavy, přímo u tehdy jediného mostu přes řeku, stojí od 14. století původně gotický hornický kostelík sv.  Kateřiny, vedle kterého stával špitál pro chudé a také hřbitov. Špitál pro nejchudší získával prostředky z odpustků, darů, nadací od bohatých a výnosů ze špitálního majetku. Kostel postihly požáry, povodně, zkrácen byl i kvůli stavbě kamenného mostu, ale nejničivěji se podepsala na něm  povodeň  v roce 1714, která strhla nově postavený špitál a odnesla roubenou zvonici, která už nebyla obnovena. Já zastihla kostelík opět v problémech - v době lijáků bez střechy, která se opravuje :

  Chudinka, asi hodně trpí blízkostí vody, ta vlhkost je veliká...

Pro představu, jak má vypadat kostel se střechou - foto "vypůjčeno" z tic.muhb

Spoustu jsem toho ještě nestačila - třeba kostel sv. Vojtěcha a Starý hřbitov, židovský hřbitov, kalvárii... tak se budu muset asi vrátit.

Při putování jsem objevila dvě zajímavé pamětní desky. Obě jsou dosti malé, dosti nenápadné vedle dveří:

"Tato budova byla za okupace sídlem německé školky a Todtovy organizace, která zotročovala český lid pro vítězství Německa nad světem".

"V budově obchodní školy ubytovali němečtí násilníci české učitele z Táborska. Tito byli nuceni otročiti při stavbě tunelu. Budova byla poškozena náletem 15. listopadu 1944"

Škoda, že park Budoucnost (založený roku 1889 okrašlovacím spolkem Budoucnost) byl uzavřený, nedostala jsem se ani k hudebnímu altánu, ke Kalvárii,  pomníku K. H. Borovského, ke Štáflově baště s jeho panoramatickými obrazy ze života Karla Havlíčka (to mě mrzí hodně). Tak aspoň přes plot vyfocena bašta:

 i tento nádherný dům:

Jsem ráda, že jsem viděla kouzelnou rodnou chaloupku malíře Otakara Štáfla:

 Při rekonstrukci této národní kulturní památky (patrně již z 16. století) byla objevena starobylá dymná jizba, která tento dřevěný domek zařadila mezi nejstarší středověké tradiční stavby:

 Dnes je v domku moc příjemný (krásným prostředím, příjemnými lidmi, nabídkou knih) antikvariát:

 a také bohatá expozice věnovaná skautingu

Pro dnešek končím s příspěvkem, ne se vzpomínkami na výlet.

Hodně pohody