Vyrážím na výlet...

 Přiznám se, že jsem dosud nebyla na Zelené hoře, tak jsem se rozhodla to napravit. Od pondělí neměla být už taková vedra, tedy čas přímo stvořený pro cestování. Ale to jsem netušila, jaké počasí mne čeká v Havlíčkově Brodě:

Lijáky se střídaly s deštěm, takže jsem rychle došla k hotelu U Zlatého lva se ubytovat (když hotel, tak ten na náměstí, to je moje zásada...). Je to ta modrá krásná budova, schovaná za stromem:

Býval tu od 16. století nejstarší známý hostinec a podle kronik tu zemřel roku 1634 Jan Rudolf, tehdejší majitel města, poslední potomek bohatého rodu Trčků z Lípy (totiž jeho syn byl zvražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu) a po jeho smrti byl majetek včetně města rodině zkonfiskován.

Nádherné prostory hotelové restaurace zvaly dát si něco dobrého na posilnění...

a pak jsem vyrazila na prohlídku vodou zalévaného Havlíčkova Brodu. Kdykoli musím držet nad hlavou deštník a chci fotit mobilem, tak si slibuji, že příště, příště už pojedu s foťákem, protože se mi s ním rozhodně líp fotí jen jednou rukou. Takže všechny fotky jsou poznamenané tím, že mi buď na hlavu nebo na mobil pršelo, když jsem nemohla držet deštník, nebo jsou fotky křivě focené, to když jsem se ten deštník snažila udržet bradou nad hlavou a přitom obsluhovat foťák v mobilu. Ale to nevadí, Havlíčkův Brod jsem si prolezla křížem krážem i v dešti a jsem tím městem úplně okouzlená. Ne nadarmo je od roku 1990 historické jádro vyhlášeno za městskou památkovou zónou. Nejprve půvabné Havlíčkovo náměstí (původně rynk z druhé pol. 13. století): 

Pozdně gotická Stará radnice z 15. století dostala o dvě stě let později po požáru renesanční podobu včetně štítu a hodin ve věžičce, pod kterými je tzv. Brodská smrt - kostra hlásného Hnátka, který byl potrestán smrtí proto, že chtěl v roce 1472 vydat město Jihlavským. Kostlivec drží kosu s latinským nápisem Qua hora nescis - Kterou hodinu nevíš... Dnes tu sídlo městské knihovny :

Paradoxně tzv. Nová radnice  (čp. 57 Stará rychta) je starší, z 13. století (z té doby se dochovala klenutá vstupní síň s centrálním sloupem). Bývala to rychta, později se tu vařilo pivo, byla tu vojenská posádka a koncem 19. století byla budova novobarokně přestavěná  a slouží dnes jako radnice:

Náměstí je lemované krásnými renesančními domy s barokními štíty. Domy mají své jméno (většinou po majitelích) a některé na informační tabulce i svou zajímavou historii.   Vedle Nové radnice je dům čp. 56 Hanusovský z 16. století, upravený do dnešní podoby v 19. století,

v tom zeleném čp. 53, Pešíkovském, se narodil v 16. století spisovatel Josef Eliáš, v bílém čp. 51, Suchánkovském, vznikla v polovině 19. století první městská nemocnice z podnětu MUDr. Čermáka a také přízemní hostinec navštěvoval při svém pobytu v Lipnici Jaroslav Hašek. Sousední, cihlový a bílý pozdně gotický dům z 15. století,  čp. 50, Dům Malinův, patří k nejhonosnějším. Přestavbou počátkem 18.století získal kamenný balkón a bohatou výzdobu. V mázhauzu se nachází hřebínková sklípková klenba, považovaná za nejkrásnější ve městě. Býval tu šenk s vínem, dnes tu je výtvarná galerie:

Také další dům čp. 49, Hankovský, byl původně renesanční, upravený v roce 1889 (viz letopočty na fasádě pod střechou). Pamětní deska upozorňuje, že zde v podnájmu u slečen Berlišových pobýval v letech 1831 - 1833 student Karel Havlíček (tehdy se domu říkalo Dlabačovský). Po požáru v roce 1860 dům koupil majitel sousedního rohového domu čp. 48, Vojtěch Niedermertl  a oba domy, lišící se vnějším vzhledem,  uvnitř stavebně propojil. Renesanční dům čp. 48 je nazýván Böhmovský a je spojen se jménem zakladatelky brodského gymnázia Kateřinou Barborou Kobzinovou. Zdědila dům po smrti prvního manžela a žila tu i s druhým manželem Tomášem Kobzinou, královským rychtářem.  Jako bezdětná dům odkázala roku 1730 své nevlastně dceři Rozině Boemové-Stamicové a v této rodině zůstal až do roku 1841, kdy dům koupil výše zmiňovaný Vojtěch Niedermertl:

Přes půvabnou uličku 

se nachází další stavební klenot Havlíčkova Brodu, rohový dům čp. 19 s  kamenným arkýřem a věžičkou, zvaný Havlíčkův, ve kterém sídlí muzeum a jeho návštěvě budu věnovat samostatné povídání. Sousední oranžový dům čp. 18, Stará lékárna,  původně Chmelvodovský,  pochází z počátku 15. století. Dodnes se zde dochovaly gotické klenby a sklepy s podzemní chodbou. Od 18. století zde bývala lékárna a dnes je zde galerie výtvarného umění: 

Další řada domů směřuje ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie a je tu např. pozdně renesanční dům čp. 179 - Romencovský (ten třetí zleva, býval majetkem utrakvistického děkana Matěje Romence). Ten světle modrý dům čp. 176 je už zmíněný Dům U zlatého lva, "můj " hotel:

Těch nádherných domů jsem prozkoumávala více, takže to je na několik dalších a dalších povídání. 

Hodně pohody