Ještě jedno lednové putování..

 tentokrát k očnímu lékaři do Teplic a potom do Ústí nad Labem. Je zkrátka taková doba, že k lékaři musíte někdy dojíždět desítky kilometrů, protože váš dlouholetý odešel do důchodu a v místě bydliště není žádný, který by přijal "nového" klienta..:-(

Aspoň jsem uviděla opravenou fasádu teplického nádraží, která svou otlučeností a zchátralostí dělala už celá desetiletí tomu zajímavému nádraží i městu velikou ostudu. Nyní je pohled na důstojnou budovu nádraží příjemný:

Ještě pohled od kolejiště:

Směrem ven do frekventované ulice je pořád ta tradiční dlažba, kterou si pamatuji z dob studií na SEŠ:

... ale ukončení fasády k chodníku se mi vážně moc nelíbí:

Roku 1858 bylo uskutečněno železniční spojení mezi Teplicemi a Ústím nad Labem a  původní nádražní budova byla vybudována podle návrhu Josefa Turby. V letech 1876 - 1878 se uskutečnila první přestavba budovy a druhá, která vydržela do současnosti, byla provedena v letech 1900 - 1908 podle plánů Herrmanna Rudolpha z Teplic. V té době byla vstupní hala zaklenuta na čtyřech sloupech kopulovitými a zrcadlovými klenbami, které jsou ozdobeny dekorativní malbou. Také okenní výplně jsou zdobeny motivy z dějin místního průmyslu a lázeňství:

Právě po této přestavbě bylo teplické nádraží častokráte označované za "architektonický skvost Rakouska-Uherska".

Před nádražím jsou velké sochy dělníků podle návrhu Františka Rabela.

Na rozdíl od půvabných Teplic se mi centrum Ústí nad Labem  vůbec, ale vůbec nelíbí a spolu s likvidací starého Mostu by si i za likvidaci budov kolem ústeckého Mírového náměstí někdo zasloužil hodit do hladovky... Při mé lednové návštěvě se tam opravdu hodně kutalo, jak jsem mezerami v oplocení staveniště viděla:

Římskokatolický arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven po velikém požáru města po roce 1318 na místě předchozí stavby a je památkou ve stylu  česko-saské pozdní gotiky. Od poloviny 15. století do třicátých let 16. století probíhala obnova stavby po poškození věže a lodě kostela za husitských válek. Koncem 19. století byl kostel regotizován podle návrhů Josefa Mockera a Antona Webera..

Po náletu spojenců 17. dubna 1945 došlo k vážnému narušení kostela, když do jeho blízkosti dopadly tři bomby. Čtvrtá dokonce prorazila strop kostela a zabodla se do podlahy v presbytáři, aniž explodovala. Jižní a západní stěna lodi kostela se zcela zřítily, hlavní loď byla zásadně poškozena a došlo k narušení statiky věže,  která se naklonila a praskla. Uvádí se, že nachýlení věže je 200,9 cm od kolmé osy, čímž se řadí na čtvrté místo na světě za třetí věží v Pise. Statika je zajištěna zabetonováním.

Dovnitř jsem mohla jen nakouknout přes zavřené prosklené dveře.

U budovy České národní banky cestou k nádraží 

ještě procházím kolem barokního římskokatolického kostela sv. Vojtěcha, který je spolu s dominikánským klášterem chráněný jako kulturní památka České republiky. První písemná zmínka o kostelu zasvěcenému sv. Vojtěchu je z roku 1186. Kostel byl rovněž velmi zničený při velkém požáru města roku 1538 a v roce 1555 obnoven. V roce 1618 se stal klášterním kostelem řádu dominikánů. Barokní přestavba byla provedena v letech 1715 - 1730 podle návrhu italského architekta Octavia Broggia. Po navrácení kostela řádu dominikánů byl koncem 20. století upraven pro výstavní účely a od roku 2017 slouží jako farní chrám řeckokatolické farnosti. Zvenku je velmi půvabný, 

dovnitř jsem se nedostala, o to víc jsem obdivovala krásné dveře: 

Ty papíry na nádherných dveřích jsou dost ostudné, že? Možná by odpovědní ze správy kostela mohli najít nějaký důstojnější způsob na svá upozornění a informace...

Hodně pohody