Jako každý rok jsem koncem ledna navštívila u příležitosti výroční schůze Klubu Za starou Prahu budovu Národního technického muzea a opět se potěšila nejen vlastní expozicí muzea (mám ráda ta nádherná stará autíčka a také obrovské parní lokomotivy včetně té jejich zvláštní vůně):
V muzeu v té době byla výstava Santini a svět jeho architektury 1723 - 2023. Jan Blažej Santini-Aichel byl veliký český architekt italského původu. Byl nejstarším synem pražského kameníka Santina Aichela. Narodil se částečně ochrnutý a chromý, takže nemohl být kameníkem jako otec, přesto se řemeslu vyučil. Pravděpodobně ho přijal do učení významný architekt Jean-Baptiste Mathey a po vyučení absolvoval tovaryšskou cestu, až se dostal k italskému baroknímu architektu Francescovi Borrominimu.
Architektura - to je něco přímo pro mne, i když zrovna baroko nemusím. Je na mne moc těžké, moc obrovské, moc zlaté , moc všeho... spíš mne ohýbá k zemi svou obrovskou bohatostí, vznešeností, než aby mne dával povznášející pocity. Už v dobách vysokoškolských studií v Praze jsem si říkala s Janem Werichem "ono to baroko není špatné pro oko, ale je pro Broka courat kolem baroka v kapse bez floka"... Ale nic proti němu, konkrétně Santiniho barokní gotika se mi líbí, jak jsem se mnohokrát už přesvědčila - třeba na Zelené hoře, v Opočně i samotné Praze.
A ještě jedna výstava v Národním technickém muzeu - z té ale nemám víc fotografií, nějak se mi zasekl mobil:
Hodně pohody 
Vítám tě zpátky)))) jsem ráda, že ses vrátila.
OdpovědětVymazatRáda jsem si tvé příspěvky pročetla.
Evi, díky moc za přivítání. Nezahálela jsem ten téměř rok, jen nešlo to psát.
Vymazat