Pražský hrad

Neděli jsem opět trávila toulkami Prahou, tentokrát jsem vystoupila z tramvaje u Klárova ústavu 

a vydala se po Starých zámeckých schodech vzhůru na Pražský hrad. Touto cestou jsem obvykle nechodila, a tak jsem funěla a počítala schody  -  dopočítala jsem se přibližně 99 schodů. I když bylo kolem poledne, schody byly plné turistů:

Na tento pohled vstupu do Hradčan nejsem zvyklá - nějak mi chybí Hradčanské náměstí a Matyášova brána, Černou věž při vstupu jsem obvykle nevídala.

Jiřskou ulicí 

jsem došla na náměstí U sv. Jiří, obešla katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha 

a došla na II. nádvoří, Pokud se dobře pamatuji, tak v kapli sv. Jiří jsem kdysi dávno byla na výstavě korunovačních klenotů...

Mým dnešním cílem byla totiž obrazárna:

Koupila jsem si vstupenku na stálé expozice, která umožňovala návštěvu čtyř stálých hradních expozic - nejprve tedy obrazárna, kterou jsem si prohlížela úplně sama. 

Právě v tomto nádherném prostředí se mi jako podklad pro dílo starých mistrů hodí ta barva stěn - zdá se mi, že dává možnost těm obrazům vyniknout:

Přiznám se, že vedle nádherných obrazů takových mistrů, jako byl třeba Tiziano Vecelli (od tohoto malíře jsou v naší zemi jen dva obrazy, jeden Kroměřížském zámku a druhý, "Toaleta mladé ženy" je právě zde v Obrazárně Pražského hradu),  Paolo Veronese (obraz Svatá Kateřina), Lucas Cranach, Petr Pavel Rubens, Petr Brandl , Jan Kupecký mi bylo dobře, že jsem sama a mám čas si to v klidu prohlédnout i prožít:

Bylo zajímavé, že jediný návštěvník, který přišel do obrazárny mimo mne, takový mladý cizinec, šel přímo k tomuto obrazu a dlouho tam seděl s očima upřenýma na něj:

Z obrazárny jsem šla Vikářskou ulicí a uviděla tyto zajímavé (materiálem i barvou ladící s okapovým systémem) dveře katedrály:

Došla jsem k Prašné věži zvané Mihulka,kde je stálá expozice Hradní stráže:

Věž Mihulka je jednou ze tří věží zachovaného středověkého opevnění Pražského hradu. Byla  postavena v druhé polovině 15. století podle projektu Benedikta Rejta  jako nejmohutnější dělová věž celého opevnění, má válcovitý tvar a vypíná se nad Jelením příkopem.  Původně v ní byla tajná zbrojní laboratoř, za vlády Rudolfa II. byla zastřešená a sloužila jako obydlí dvorních alchymistů. Později, v době třicetileté války, se změnila na sklad střelného prachu. V roce 1649 byla věž silně poškozená mohutným výbuchem, Jako prachárna sloužila až do roku 1745, v té době se vžil i její název Prašná věž. 

 A protože expozice v Mihulce je rozložená do tří pater, prošla jsem si opět téměř dvě stovečky schodů nahoru a dolů:

Výstava seznamuje s ochranou Pražského hradu od nejstarších dob do současnosti,  se vznikem strážců od nejstarších dob do současnosti. Zajímavé pro mne byly téměř všechny informace, ale asi nejvíc mne zajímaly ty starší, třeba že v průběhu 16. století zajišťovala ochranu panovníka na Pražském hradě garda složená z jízdních harcířů a trabantů (hned jsem si představila ty DDR auta, jak stráží třeba Ferdinanda I. nebo Rudolfa II. Habsburského...). Na ostraze Pražského hradu se podíleli i příslušníci střeleckého bratrstva z pražských měst. Teď pár obrázků, jak asi vypadala ostraha od nejstarší doby po současnost:

Netušila jsem, že Česká obec sokolská při vzniku našeho státu převzala čestnou úlohu stráže Pražského hradu. To se změnilo v souvislosti s očekávaným příjezdem prezidenta T. G. Masaryka z exilu . Nařízením vrchního velitelství z 6. prosince 1918 měl čs. pěší pluk č. 28 neprodleně připravit pěší setninu k vykonávání úplné strážní služby v sídle hlavy státu a k plnění úlohy čestné vojenské stráže.

Autostandarta prezidenta republiky ze 40. let:

Tady mne dost překvapilo vyšité jméno na standartě z roku 1993:

Líbily se mi tyto dveře ve věži, kam asi vedou, co se za nimi skrývá - kdo ví, já ne...

Nepochopila jsem to "umělecké dílo" na budově Pražského hradu proti věži Mihulce - schody nikam nevedoucí, nad nimi ještě něco a důležité upozornění, že se na schody nesmí chodit:

Příště se pokusím zachytit Příběh Pražského hradu.

Hodně pohody