Když se nad vás nastěhují příšerně hluční a bezohlední lidé, jedním z řešení je pobývat doma co nejméně. Takže než bude teplo a odjedu na chaloupku, toulám se nejčastěji po Praze. Byl začátek února a já jsem se vypravila do Národní galerie ve Veletržním paláci a cestou jsem si znovu uvědomila, že krásné budovy nejsou jen v centru Prahy:
Přímo ve Veletržním paláci jsem byla naposledy před několika lety (tehdy tuším tu byla výstava Andy Warhola), a protože jsem tam nafotila hodně obrázků, nechám to na další příspěvek.
Ještě si dát tradičně kávu, tentokrát U Maltézských rytířů:
Hodně pohody
Lado, přesně vím, o čem mluvíš. V našem domě už ti starší postupně odcházejí a jejich děti byty pronajímají a nejlépe těm nepřizpůsobivým početným rodinám, za které vysoký nájem uhradí stát. Naštěstí je nemáme nad hlavou, ale panelákem se to nese ob jedna patro až k nám. Pěkné fotky jsi pořídila, Praha je krásná v neskutečném množství detailů, které běžný návštěvník nestíhá vnímat. Snad už se brzy dočkáš a vyrazíš na chaloupku.
OdpovědětVymazatMaruško, toto je rádoby podnikatel naprosto bez slušnosti on i ona a stejně vychovávají i dítě. Ve svém bytě jsem od dvaceti let bydlela a teď budu utíkat jen proto, že nade mnou nebydlí lidé, ale... A bude hůř, bude ještě hůř, bohužel. Měj se hezky.
Vymazat