Nejpozornější divák

přírodopisných pořadů je můj kocourek. Zvuky zvířat či ptáků v televizi ho probudí i z hlubokého spánku, vystřelí jak šipka a už jen sleduje:

Začalo to pozorováním koně, ale trochu se ho bál,

zatímco na malá liščata se vydržel dívat až do konce pořadu,

ptáky pozoruje velice pozorně, občas jeví snahu po nich skočit do televize...

ryby pozoruje také rád, i když je kupodivu nerad jí.

Jako malý se rád díval na pohádky,

teď už ale dává najevo, že je na pohádky už velký

a brzy ho nudí...

  Jen reklamy nemá i nadále rád,

je to zkrátka inteligentní kocourek.:-) 

Hodně pohody

Ještě jednou Bayreuth,

tentokrát trochu jinak, kritičtěji. Mám moc ráda architekturu a cestou od nádraží 

do nejstarší části města Bayreuthu mne fascinovalo, že i Němci mohou dopustit to, co je často vidět u nás - potupit a zdegradovat krásné historické město necitlivými zásahy. Několik takových paskvilů urbanismu jsem zachytila foťákem:

První snímek ukazuje chudinky nízké historické domy vedle vysoké betono-skleněné novostavby:

a další je opravdu "chuťovka", nejprve zdálky:

a teď se můžeme "pokochat" pohledem zblízka a udělat si představu, jak se tato hrůza - budova radnice asi vyjímá mezi nízkými historickými budovami města:

A další nepovedenosti - děsivá moderní veliká okna v historické budově:

příšerné okenní výstupky na střechách starých domů:

dokonce i vedle nákladně zrestaurovaného kostela:

pak tohle docela absurdní kovové schodiště na staré budově umožňující přístup do 1. patra:

a ještě něco málo pro úsměv - jesličky bez Ježíška:

Ale pomineme-li tyto věci, tak je to opravdu nádherné staré město a stojí za návštěvu. 

Hodně pohody

Vyšívání pro Ježíška

Konečně můžu ukázat něco málo z toho, co ode mne daroval Ježíšek. O vyšívání modrého a zlatého andílka a zajíčka jsem už psala.  

Andílky jsem přišila na plátěné pytlíčky,

ty pak naplnila křížalami

A byl z toho takový malý jedlý dárek...

Celá já...:-)

A toto zase je další z řady levandulových pytlíčků:

Jako obvykle má poutko k zavěšení třeba na ramínko se zimními kabáty.

Krásnou a hlavně pohodovou neděli

Vzpomínky

Nedávno jsem se při vaření zamyslela nad vůněmi, které mám ráda. Ta nejkrásnější vůně mi už zůstala jen ve vzpomínkách - voněla jí moje maminka. Vždycky trochu jasmínovým či konvalinkovým mýdlem a také trochu bylinkami a mentolem hašlerek, které mívala v kapsičce bílé zástěry. Do ní vždycky sáhla a z modré papírové ruličky mi nabídla bonbón. Byl větší a také chutnal líp, než ty dnešní minihašlerky (už třeba prášek aktivního uhlí byl nahrazen sirupem a také velikost bonbónů je pro pocit chuti zásadní). Dodnes hašlerky vozím na výlety, už jen pro tu vzpomínku...

... a pro stejnou vzpomínku mi kdysi zlatá kamarádka Eva dala krásnou bílou zástěru po její mamince a já si tu jemnou krásu oblékám na chviličku na Štědrý den.

Ježíšek mi tenokrát přes kamarádku Gábi přinesl novou bílou zástěru,téměř takovou, jakou nosívala moje maminka (jen ta její měla na ramenou širší nabíraný volán). Připomněla jsem si tím ty nejkrásnější chvíle, které jsem příliš brzy navždy ztratila. A v kapsičce bude vždycky aspoň jedna hašlerka...

Dodnes mám nejraději ty nejobyčejnější vůně - vůni rozpouštěného másla, pravé vanilky, skořice, bílé kávy z melty, ale také nového koření (není nad kuře na paprice)... Voní mi idylickým dětstvím.

Přeji všem klid, pohodu a krásné vzpomínky.

Jaro na Nový rok?

Ještě ráno to bylo tak krásně zasněžené, 

 ale stačil jediný den, plný ostrého slunce

ve kterém tající sníh odrážel slunce jak zrcadlo, 

a z bílé sněhové peřiny 

je smutná břečka. Dneska bylo jak na jaře, kdy slunce praží a sníh nenávratně mizí. 

Já chci zimu, sníh a mráz, ne jaro od prvního ledna... 

Snad se dočkám.

Hodně pohody