Podzim v Alpách

 V říjnu jsem si na pár dní zajela do rakouských Alp, Podívala jsem se do tyrolského Alpbachu -  uváděného  jako  nejkrásnější vesnička Rakouska , do turistického a lázeňského střediska Kufstein, do Kramsachu, Ratenbergu, vyjela jsem lanovkami na Wiedersbergwer horn  (2127 m.n.m.v Kitzbühelských Alpách) a další "kopečky" a užívala si krásy starobylých městeček, nádhery přírody, slunečného podzimu i příjemných lidí:

V ranním oparu se začínají při pohledu z verandy penzionu Michaelerhof v Radfeldu nalevo v lesích  objevovat zříceniny dvou starých tvrzí,  napravo skalnaaté kopečky .. no, kopečky - spíš pořádné souvislé kopce:

Nějak jsem se toho pohledu nemohla nabažit...

V Alpbachu i Rattenbergu mne uprostřed městeček okouzlily nádherně jednotně upravené hřbitůvky:

To střídání přírody a starobylých městeček je přesně to, co mám ráda... A ty nádherné vesnické hřbitůvky,  stejně upravené, čisté. Super bylo i to, že nikde nebyly davy turistů, toulala jsem se uličkami sama, jen místní obyvatelé spěchali domů z práce. Fotografií mám ještě moc, jen jsem  neuměla z nich vybrat, nejraději bych sem dala všechny. Byl to krásný výlet, jen ta místní specialita - špenátové knedlíky - no, nic moc...

Hodně pohody 

Státní opera

 Poprvé po rekonstrukci jsem byla ve Státní opeře a byla jsem opravdu nadšená tou krásou:

Ze samotného baletu Labutí jezero v klasickém provedení scény žádný záběr samozřejmě nemám, protože respektuji upozornění nepořizovat žádné audio a video záznamy, ale pořád ve mně doznívá nádherná  Čajkovského  hudba i úžasné baletní výkony v krásných kostýmech i scéně. Balet Národního divadla je totiž prvním velkým souborem mimo německé prostředí, který získal povolení inscenovat titul v choreografii Johna Cranka, navíc v originální kostýmní i scénické výpravě. 

Hodně pohody 

Budovu si nechala na sklonku 80. let 19. století vystavět pražská německá obec jako reakci na nedávno otevřené Národní divadlo a také proto, že stávající Stavovské divadlo, kterému bylo v té době již sto let,  už nepostačovalo. Architekty  Ferdinandem Fellnerem a Hermannem Helmerem  navržená novorenesanční stavba má  bohatý rokokový interiér a tím, že na rozdíl od budovy Národního divadla nebyla omezována velikostí,  má přímo ohromné jevištní i hledištní prostory. Dodnes je nejvelkorysejším divadlem u nás. A celkem se dá uhodnout, že slavnostní zahájení 5. ledna 1888 bylo operou Richarda Wagnera Mistři pěvci norimberští. Divadlo hostilo řadu nejvýznamnějších umělců té doby, zpíval zde Enrico Caruso, dirigoval Gustav Mahler, ředitel  Alexander Zemlinsky (narozený ve Vídni, dědeček byl z dnešní Žiliny) do tohoto Nového německého divadla přivedl vedle tradičního wagnerovského a straussovského repertoáru české opery. Zajímavé je, že v dobách rostoucího nacismu si toto německé divadlo zachovalo demokratickou sílu a stalo se dokonce útočištěm pro  ve vedlejším Německu politicky či rasově nežádoucí umělce. Vývoj politické situace těsně před Mnichovskou  dohodou, snižující se návštěvnost a s tím související finanční problémy vedly v září 1938 provozovatele, tedy Německý divadelní spolek, k ukončení jeho činnosti. Ve válce bylo divadlo převážně využíváno k politickým akcím, pak se sem nastěhoval evakuovaný operní sbor z Duisburgu. Po válce se změnilo na Divadlo, resp. Velkou operu 5. května a přes ještě několik změn názvu je budova v současné době Státní operou Praha. 2. července 2016 představením Pucciniho Turandot  se divadlo na 42 měsíců uzavřelo, aby se nám pak ukázalo ve své obnovené kráse. A je opravdu, opravdu krásné. 

Plejády skla

 Minulý týden jsem opět navštívila Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Mám ho moc ráda, obdivuji jeho  výzdobu a expozice.

 Tentokrát jsem  byla zaskočená tím, že hlavní vchod byl uzavřený s upozorněním, že slouží pouze pro zaměstnance a vchod do muzea byl ze zahrady. Navíc - vyjma krásné expozice Plejády skla 1946 - 2019 bylo téměř muzeum prázdné co do exponátů  a v návaznosti na to i co do návštěvníků ..

Připravuje se výstava Móda v modré, tak do Vánoc snad ji stačím navštívit.

Hodně pohody všem

Podzimní dílo...

Vzala jsem si k srdci kritiku Milušky, která se prý už nemůže koukat, jak pořád jedu na Český Šternberk...

A tak jeden rychlý a krátký příspěvek:

Kdysi dávno jsem koupila látku s tradiční kostkou a teprve teď na ni došlo. Stala se z ní dlouhá zimní šála a k ní, ze zbylé látky, kabelka - tradiční psaníčko se dvěma přihrádkami a dokladovou kapsičkou na zip. Takové  jednoduché a veselé doplňky k černému podzimnímu oblečeni: 

Tak přeji hodně podzimní pohody všem.