Počet zobrazení stránky

úterý 24. května 2022

Kostelec nad Orlicí II.

Na začátku byla tato stará fotografie 6 x 6:
na ní holčička na kole u Hotelu Rabštejn přibližně z roku 1948. Ta holčička je moje kamarádka a vzpomínala občas na tuto dobu a na Kostelec nad Orlicí. To byl tedy pro mne podnět, abych se do Kostelce vypravila a ten Hotel Rabštejn jí vyfotila tak, jak vypadá dnes:
Dnes to je Sdružený klub Rabštejn a to sousedství s nově postavenou budovou městského úřadu mu nesvědčí ,  stejně jako chybějící název na čele budovy -  zůstal jen na bočním vstupu:
Podívala jsem se také dovnitř budovy 

a možná jsem to neměla dělat... uviděla jsem totiž na nástěnce plány na likvidaci této budovy a na jejím místě výstavbu podobné budovy, jako je sousedící městský úřad. 

No, co k tomu může dodat členka Klubu Za starou Prahu, která si váží díla předků? Velmi kulantně řečeno, bude to strašit na jinak půvabném náměstí stejně, jako straší černá střecha budovy COOPu naproti - ta vypadá,  jako kdyby zapomněli pokrývači ustřihnout ten černý přečnívající kus, který visí se střechy dolů... Ta moderní budova úřadu má jediné štěstí, že je téměř  mimo náměstí, schovaná, ale Rabštejn je na náměstí, tedy tu novou stavbu nepůjde schovat. Vždy mne zajímá, který architekt takové věci může schválit...

Na té budově COOPu  v rohu je pamětní deska PhDr. Jiřího Stanislava Guth-Jarkovského
Pokud si to kamarádka po těch letech pamatuje, tak říkala, že vedle hotelu byl kostel a věznice. Kostel jsem našla -
Je to kostel Českobratrské církve evangelické. Jak je psáno na tabuli, tato církev je druhá největší v České republice, je nejpočetnější protestantská církev a vznikla v roce 1918 spojením dvou evangelických církví, povolených tolerančním patentem v roce 1781. Věznici jsem neobjevila, tak si myslím, že je z ní část městského úřadu , kdo ví? 
Je odtud tento krásný výhled 
Ono je vůbec v Kostelci hodně krásných míst, zvoucích k posezení, jako třeba tento parčík u majestátní budovy Obchodní akademie T. G. Masaryka :
Je to druhá nejstarší střední škola Rychnovska, původně Vyšší reálka Františka Josefa I. , která zahájila první výuku 19. září 1897. V průběhu let tu postupně sídlily čtyřleté gymnázium, střední všeobecně vzdělávací škola, zase gymnázium, střední ekonomická škola, dnes obchodní akademie se třemi maturitními obory:
Vedle obchodní akademie je budova Sokolovny - plány na její výstavbu vznikly již v roce 1918, ale slavnostní otevření se konalo 28. října 1927
a další kouzelné zákoutí k odpočinku či na rande:
Z této budovy jsem dosti rozpačitá - nevím, jak vznikla, zda přestavbou něčeho původního. Svědčil by o tom ten zazděný portál v boku stavby, nevím. Trochu mi připomíná podnikatelské baroko, ale cením si toho, že pravděpodobně nebyla zbourána původní stavba,  celková hmota nepřevyšuje sousední budovu a působí optimisticky a čistě. Škoda, že jsem si nezjistila, k čemu slouží -. možná mi to sem napíše babilenka,  byla bych ráda. 
A touto cestou dolů z náměstí jsem šla kolem thajsko-vietnamské restaurace k železniční trati: 
asi bych došla k  vlakové stanici Kostelec nad Orlicí, takové klasické nádražní patrové červené budově - na rozdíl od stanice Kostelec nad Orlicí-město, jejíž budova je přízemní a bílá, obklopená malovaný plotem. Vím, že jsem si ty obrázky fotila, ale v mobilu nejsou - tak snad si je vyfotím někdy v budoucnu. Cestou jsem minula památník obětem I. a II. světové války - vážím si měst a lidí, kteří nezapomínají a nemění naši minulost 

Tou procházkou jsem se rozloučila s Kostelcem nad Orlicí, protože druhý den jsem měla naplánovanou návštěvu Rychnova nad Kněžnou a Vamberka. Na závěr ještě několik kosteleckých míst




a už jdu do hotelu, abych do Rychnova nad Kněžnou byla vyspalá.

Hodně pohody





neděle 22. května 2022

Kostelec nad Orlicí

 Co mne přivedlo právě do Kostelce nad Orlicí, o tom příště - nejprve chci souhlas kamarádky, které se to týká. K samotnému Kostelci nad Orlicí - první písemná zmínka o něm je z roku 1316, kdy byl při obléhání místní tvrze vojskem  Jana Lucemburského zabit vzbouřenec Jan z Vartenberka, přítel  Jindřicha z Lipé.  Jen pro zajímavost - v tomto roce se sotva dvacetiletému králi narodilo už třetí dítě - syn Václav, budoucí Karel IV (prostě si neodpustím vsuvku z našich dějin, které mám moc ráda). Ve středověku byl Kostelec tržním střediskem panství Potštejn. Právo na radnici získali kostelečtí v roce 1585. Stará radnice v horní části Palackého náměstí je původně renesanční budova z roku 1574 a byla měšťanský dům, později po získání práva na radnici sloužila jako radnice a ještě později jako muzeum. 

Pohled z náměstí do Tyršovy ulice

pohled z Tyršovy ulice spolu s modrým Hotelem Panský Dům

Věž na radnici byla přistavěna v roce 1694, v letech 1810 - 1824 získala klasicistní podobu. Dnes je v budově Základní umělecká škola F. I. Tůmy (František Ignác Antonín Tůma byl významný hudební skladatel baroka a má na budově školy pamětní desku). Uprostřed náměstí je novogotický morový sloup Nejsvětější Trojice z roku 1874, v nikách se sochami Panny Marie, sv. Vojtěcha, sv. Františka a sv. Václava:











Vedle sloupu je mezi stromy postavená na zbytcích sklepení bývalého pivovaru  krásná empírová kašna z počátku 19. století s ženskou postavou nymfy - alegorií řeky Orlice. U pravé nohy nymfy je znak města Kostelce spojený se znakem původních majitelů Kostelce, rodu Zárubů z Hostířan . Kašna je dodnes funkční, plná vody a na lavičkách kolem ní mají  lidé ve stínu stromů příjemné posezení:
Na Tyršovu ulici navazuje Jiráskovo náměstí s děkanským kostelem sv. Jiří, postaveným žákem Kiliána Ignáce Dientzenhofera, královéhradeckým  Františkem Kermerem. Právě skončila mše a já mohla na chviličku nakouknout a bleskově se svolením udělat pár snímků,  než pan farář kostel zavřel:



Příjemný parčík v okolí kostela má půvabnou dlažbu

A ještě s dovolením pana faráře nakouknutí na historickou faru, barokní jednopatrovou budovu postavenou na gotických sklepeních a na sochu sv. Jana Nepomuckého v zahradě:

Cestou dál na Tyršově ulicí je tzv. Starý zámek - původně tvrz založená před rokem 1620,  po požáru roku  1668 přestavěná na zámek a znovuobnovená po dalším požáru v roce 1777 . Po dostavění Nového zámku byl tento starý zámek změněn rodinou Kinských na tzv. panský dům - na úřadovny a bydlení panských úředníků. Dnes je opět v majetku rodu Kinských.
Bylo už pozdě večer a pořád hrozil další déšť, když jsem došla k jednolodnímu raně baroknímu kostelu sv. Anny se dvěma dominantními věžemi na nárožích. Byl postaven na místě bývalé kaple v letech 1685 - 1691 a upravený v druhé polovině 19. století. Mám ráda architekturu a také pojmy, které používá - třeba popis věží tohoto kostela: "věže zdobí střecha ve tvaru makovice zakončená lucernou".  Kostel je uprostřed hřbitova, kam jsem jen nakoukla - bylo už po zavírací hodině a bála jsem se, aby mne tam nezamkli...
A má záliba ve vstupech a dveřích, kterými neprojdete:

Ještě pár fotografií toho, co mne v Kostelci na náměstí a směrem z náměstí "nahoru" zaujalo: toto je dům naproti Hotelu Panský Dům, u Jiráskova náměstí - líbil se mi a přišel mi trochu opuštěný (podle nápisu z boku budovy jde o Železářství)
Zaujal mne "dráček Soptík" či jaký to je okřídlenec nad vchodem:

Ten vchod z Tyršovy ulice je zamřížovaný a určitě nepoužívaný...

Prodejna papírnictví mne zaujala svým starým názvem "NARPA" 
a na náměstí se mi líbilo, že se tam může parkovat (a bylo tam vážně hodně parkovacích míst) a že odtud odjíždí autobusy třeba do Hradce Králové, Rychnova nad Kněžnou, Prahy s tím, že jsou nejen jednotlivá stání s jízdními řády, ale na budově školy je světelná tabule s aktuálními autobusovými spoji:
Tak to je "jen pár" fotek z těch 560, které jsem za ty tři dny nafotila a kterými budu svůj blog zásobovat ještě několikrát..
😊

Hodně pohody 







sobota 21. května 2022

Cestování

Když se člověku stane něco tak nepředvídatelného a nečekaného, jako mně  - z ničeho nic opakované kolapsy a v důsledku toho i těžký otřes mozku (aspoň mám černé na bílém od doktorů, že mozek mám), tak je jedna z možností - buď se začít příliš hlídat a šetřit, nebo jiná možnost - normálně žít a naučit se s tím žít. Už v lednu jsem si naplánovala takovou malou cestu za krásami naší vlasti do míst, kde jsem nikdy nebyla a o kterých vím od své kamarádky Evy. Těšila jsem se na cestování vlakem a navlékání dalších našich městeček na pomyslnou šňůru krásných perliček. Cesta začala dost napínavě - velkým zpožděním  při cestě do Prahy, která byla už od sedmi hodin ráno ucpaná (protože již mnoho let nesleduji zprávy, tak jsem netušila nic o problémech s Barrandovským mostem). ale i přes půlhodinové zpoždění jsem vlak do Hradce Králové stihla a tím pádem i následující vlak do Kostelce nad Orlicí. Ubytovala jsem se v Hotelu Panský Dům a začala  jeho prohlídkou, protože ven jsem nemohla, tam řádila průtrž mračen:

A že bylo na co koukat (krásné klenby) a co na zdech uvnitř hotelu i v restauraci při obědě číst:

"Chaloupky pod horama, co se to stalo s váma..."
"V tomto domě.  podle staré pověsti, přebýval král Karel IV. Stalo se tak roku 1339, když obléhal nedaleký hrad Potštejn."
"Lešetínský kovář, chlapík jak se sluší: ocel v rukou láme, v kovadlinu buší..."
"To jest ona země, kterou jsem vám sliboval, země nikomu nepoddaná, zvěře a ptactva plná, sladkým medem a mlékem vlhnoucí, jak sami pozorujete. Zde se vám nebude ničeho nedostávati, nikdo vám nebude škoditi."    Nu, optimistická slova, škoda, že neplatí stále...

"Když Svatopluk viděl, že život jeho se zavírá, povolal svárlivé syny a dal jim tři pruty tuho svázané s tím, aby je zlámali. Čehož, když nemohli učiniti, rozvázal pruty a každému podal jeden a oni jej bez nesnáze zlámali."
"Mír a klid dej, Bože, tomu, kdo přebývá v tomto domu".


Dost mne fascinovaly ty křišťálové lustry uprostřed maleb_
"Císař Josef II., syn Marie Terezie, zastavil dvorní kočár u vsi Slavíkovic a chtěje prý oslaviti stav rolnický, uchopil rádlo na poli a vyoral brázdu. To proto, aby poznal, jak těžká je práce zemědělcova."
Tak hosté mohou při jídle či pití zkoumat historické výjevy a číst si ... Já poobědvala a navečer, když ustal tak vítaný déšť, jsem vyrazila do ulic Kostelce - ale o tom až příště.

Hodně pohody 



pondělí 9. května 2022

Jarní krása

 Ráno jsem šla k doktorovi a uviděla jsem na chodníku ulomenou  tuto nádhernou rozkvetlou větvičku:


I tu krátkou dobu,  nežli opadala ta něžná kvítka,  mi dělala velkou radost. 

Hodně pohody