Nastal čas

pro višňobraní a ořechobraní. Slova jsou odvozena od "vinobraní", protože nejde o nápoj z vína, ale z višní a ořechů. Návod jsem měla od kamarádky Evy, pak jsem si ho přečetla v mém kuchařském pokladu od paní Sandtnerové (ale tam je moc složitý). Višňovice a ořechovice "zrály" na skříni v pokojíku a společnost jim dělal krásný starý džbán, který mi daroval hodný kamarád Honzík:

Recept od kamarádky Evy na višňovici:

uzavírací sklenici naplníme stejnými díly - tedy po  1/3 zralými  čistými višněmi, cukrem a alkoholem (my dáváme půl tuzemského rumu a půl vodky), dobře uzavřeme, protřepeme a necháme na světlém místě asi 2 měsíce. Čas od času protřepeme, aby se usazený cukr rozpustil.

Višňovice podle paní Sandtnerové (zestručněný popis):

 2 kg višní, 3 fíky, 3cm celé skořice, zázvor, hřebíček,1 kousek puškvorce naloženého v cukru, 1 dkg sladkých mandlí, 5 jáder z pecek višní, 4 kolečka naložené pomerančové kůry, 3 cm2 citronové kůry, (bez bílého vnitřku), 1 l žitné kořalky, 1/4 l čistého lihu, 40-50 dkg cukru... Postup je stejný...

A protože se něco dělo, musel u toho být náš špión - kocourek. Všechno důkladně prozkoumat, očichat, aby mu nic neuteklo...

Recept na ořechovici: totéž, jako na višňovici, jenže se používají dobře omyté nezralé ořechy -ty zelené ve slupce. Prvně, když jsem ořechovici dělala, mne vyděsilo, jak obsah v uzavřené sklenici zčernal  - ale to má být.

Paní Sandtnerová radila dělat ořechovici takto:

35 kusů nezralých zelených ořechů rozkrájíme, namočíme do vody do druhého dne. Pak vodu slijeme, ořechy dáme do lahve a nalejeme na ně dobrou žitnou kořalku nebo čistý líh, láhev uzavřeme a dáme na slunné místo na 30 dnů. Pak kořalku slejeme do jiné lahve a zatím uschováme. Na ořechy nalejeme čistou žitnou nebo čistý líh, přidáme celý hřebíček, kousek celé skořice, v cukru naloženou pomerančovou kůru a ve vodě 15 minut povařený vychladlý cukr. Láhev s ořechy opět dáme na slunné místo na 14 dnů. Poté kořalku s ořechů slijeme, přilijeme do ní už uschovanou kořalku, obě prmícháme, přecedíme přes čisté plátno, nalijeme do lahví, zazátkujeme, zapečetíme a uschováme.

Rozpočet je: 1,5 l dobré žitné kořalky nebo 1 l lihu na první  přípravu,

po druhé je třeba 1/8 l žitné kořalky a 1/4l lihu, 5 hřebíčků, 5 cm celé skořice, 5 koleček pomerančové kůry v cukru, 1/2 kg cukru vařeného 15 minut v 1/2 l vody.

Ty tři nádherné malé sklenky, ve starých filmech se jim říkalo  "stopečky",  jsou dárek od takového zlatého člověka -  mé  kamarádky Evy...

Připravila jsem si prázdnou velkou karafu na višňovici a udělala místo i pro ořechovici a nastalo slévání neboli višňobraní  a ořechobraní.:-) 

Ty zbylé višně nevyhazuji, ale zaliji je svařenou vodou s cukrem a zavařím - kamarádu Honzovi tyhle opilé višně hodně chutnají.:-)

 Poloprázdná velká karafa se přelila do té maličké, kterou mám na pracovním stole.

 Povinný dohled kocourka, zda vše probíhá řádně...

Obsah loňské ořechovice v této karafě jsem rychle zlikvidovala - moc dobré pití to je...:-)

 Dolito, doplněno, ochutnáno  - jen do višňovice jsem měla dát víc cukru, protože letošní višňě nebyly tak zralé (při dozrávání bylo málo sluníčka a hodně pršelo)...

 Když se višňovice zaleje horkou vodou, je z ní výborný grog...

 

Takže - dobrou chuť.

Vaše 

Paraplíčko

na jídlo mám moc ráda. Chtěla jsem ho vyfotit, ale neměla jsem zrovna nic upečeného, co bych pod něj schovala, Tak jsem udělala z poloviční dávky takový hodně jednoduchý moučník, který dělávala moje maminka, když potřebovala  rychle něco dobrého dát ke kávě:

 Rozpis:
35 dkg polohrubé mouky
20 dkg krystalového cukru
2 vejce
9 polévkových lžic oleje
2 polévkové lžice kakaa
1 prášek do pečiva
1 vanilkový cukr
mléko (cca sklenička)




Vše se smíchá dohromady v těsto, dá do vymazaného a moukou vysypaného pekáče a dá  péct do předehřáté trouby na 175 stupňů na asi 30 - 40 minut. Po upečení  a vychladnutí vyklopit a rozříznout , natřít nějakým dobrým pikantním džemem...

... pak obě poloviny zase spojít a vrch potřít čokoládovou polevou ...

a ozdobit podle  nálady (já si nožem udělám šikmé řádky a pomocí formičky ozdobím kokosem)...
 ... a krájím podle těch šikmých čar na malé dílky...

A teď konečně přijde na řadu to paraplíčko, kvůli kterému jsem upekla ten moučník - jinak by totiž paraplíčko nevyniklo, kdyby pod ním nebylo něco dobrého a čokoládového... :-)

 Dostala jsem ho od kamarádky Gábi k svátku (i když svátky nedržím) a dozdobila jsem si ho starou krajkou...

 Takhle vypadá složené a je to výborný pomocník,zejména když máte doma mlsného kocourka /nebo v létě mlsné mouchy)...:-)

 A moučník se povedl, je opravdu rychlý a dobrý.

Hezký večer, případně dobrou chuť.
Vaše

Kocourek

je miláček všech, zdá se mi, že je tu teprve krátce... ale když se podívám na staré fotky, tak podle změn  v bytě poznávám, jak je tu u mne už dlouho... ale pohádky v televizi  má pořád stejně rád: 

Tady jsou ještě modrobílé závěsy, stejné byly i některé polštářky a stínidla lampiček...

... štěňátko a koťátko...

... ale moderní pohádky nemá rád, k těm se otáčí zády...

... a koní se vyloženě bojí, to se dává na důstojný ústup...

... takhle kontroloval, co je nového na netu...

... čalouněný gauč musel pryč, i když se na něm tak slastně leželo, protahovalo a drápalo, ale nevydržel...

... a podobný osud měla samozřejmě i čalouněná křesla...

... poslední poležení v čalouněném křesle, které nevydrželo laškování jeho drápků...

... no, není to krásný pohled? Kdopak by uvěřil, že ty dřevěné nohy křesel už jsou rozškrábané, když si o ně brousí drápky...

... křeslo už je bílé, jen stolek ještě starý, ale kocourkovi se na něm sedělo dobře...

... a tady je už i stolek bílý, ovšem chundeláč leží raději v křesle...

No, není ten náš kocourek sladký? Je to takové chundelaté ♥...

 

Kupodivu tapeta na zdi ještě odolává jeho drápacímu zájmu (zatímco v předsíni ji svědomitě odrbává) - zatím si rodina nepřeje tu barevnost změnit na bílou. Chce to jen čas a trpělivost v přesvědčování. :-) 

Předsíň

je místo, kterým jsem měla své povídání asi začít. Je také ve znamení bílé. Zrcadlo jsem koupila kdysi na bleším trhu - bylo hnědé, a protože je rám dřevěný,

mohla jsem k němu přivrtat takovou úzkou destičku jako poličku - a vše šlo samozřejmě natřít na bílou barvu. To ještě nad ním nebyla polička...

která tam je dnes - ta také byla původně hnědá, ale teď je bílá. Klíče jsem našla na chaloupce a náramně se na poličce vyjímají, stejně jako botičky; tyhle jsou první  - pokusné, další jsem opět ušila pro kamarádku a jednoho milého člověka...

na poličce je pověšená  letní taška, kterou jsem si udělala a moc ráda ji nosím...

a vedle na věšáku je ramínko, také můj výtvor (první pokus - druhý jsem udělala pro kamarádku)

... a  od ní jsem zase dostala tuto překrásnou šálku, které uháčkovala krajkové lemy...

 Slunečník vedle sněžného skřítka je také  tvořený -  z ubrusu  na bílý deštník..

 

 

 

a myslím si, že je moc pěkný. Aspoň kocourkovi se velmi líbi - hned se pod něj schoval, jen ocásek je vidět...

Skřítka jsem objevila  jako  otrhanou kostru z drátu s nasazenou hlavičkou a  se zbytky barevného oblečení.  Sedával zprvu v lodžii a hlídal, ale pak jsem vše rozebrala, hlavičku  předělala, z kožešiny udělala nové vousy, ušila bílé oblečky... teď je to pro mne sněžný mužíček, který sedí na starých sáňkách a evokuje mi potěšení ze zimy...

Nad skřítkem na poličce mám nádherný dárek od mé kamarádky - rukavičky, které si kdysi sama háčkovala  a pod nimi své  vlastnoručně upletené "nátepníčky"...

 

Na kliky u dveří jsem ušila polštářky na usušenou levanduli...

 

 ... a tohle zdobí vstupní dveře.













Vaše